„Sport jde dělat čistě,“ tvrdí bojovník proti dopingu. Hříšníků ale ještě přibude
Světem sportu v posledních dnech zamával další dopingový skandál. Aféru rozpoutala razie na mistrovství světa v klasickém lyžování v Seefeldu a přerostla i mezi cyklisty. A hříšníků ještě nejspíš přibude, řekl v pořadu Blesku Epicentrum Jan Chlumský z Českého antidopingového výboru. Přesto, jak sám říká, stále existuje čistý sport.
Razie zasáhla dopingovou síť okolo lékaře Marka Schmidta. Podle Chlumského se jeho klienti najdou napříč vícero sporty: „Kvůli pěti sedmi sportovcům by toto neorganizovali. To by se nevyplatilo.“ Lyžaři a cyklisté využívali tzv. krevního dopingu, který je pro vytrvalostní sporty hodně typický.
Stejně jako u mnoha dalších forem dopingu, hrozí při prokázání čtyři roky zákazu činnosti. „To neznamená, že sportovec nesmí pouze závodit, ale nesmí ani trénovat v lokalitách, které jsou těmi oficiálními stadiony. Nesmí dělat ani trenéra, ani jakéhokoli jiného funkcionáře,“ dodává Chlumský.
Největší procento sportovců, kteří se k dopingu uchylují, je přitom podle jeho slov mezi kulturisty: „Tam jsou někteří extrémisté, kteří při té kontrole mají v jednom vzorku moči, který od nich odebereme, třeba i více než deset zakázaných látek.“ Logicky se sportovci mnohdy snaží výsledky kontrol obejít - ať už pokusem o záměnu moči, nebo výmluvou, že o dopingu nevěděli: „Většina sportovců u nás se vymlouvá na to, že o dopingu nevěděli, že jim ho někdo podstrčil.“
Co se týká negativních účinků na zdraví, zmiňuje Chlumský například u dlouhodobějšího užívání anabolických steroidů poruchy metabolismu, napadení jater, ale i trhání šlach. K čistému sportu skeptický přitom není: „Jsou případy světových rekordmanů, kteří doopravdy sportovali čistě, bez dopingu. Prostě měli větší talent a třeba i možnosti tréninku.“
