Studentům na úspěšnou maturitu nestačí ani 1500 hodin matematiky, tvrdí odborník

Čeští školáci si v matematických dovednostech od posledního průzkumu, který se uskutečnil v roce 2003, pohoršili. Celosvětově ale stále spadají do kategorie „průměrných“. Ministerstvo školství vysvětlilo, že byly české školy s výsledky v minulosti nadprůměrné, a výsledky nelze přeceňovat, protože se trend zhoršování zmírňuje. Ondřej Šteffl však pro Blesk.cz poukázal na to, že by se měl změnit celkový přístup k výuce.

„Než dojdou děti v ČR k maturitě, učí se matematiku asi tak 1500 hodin a jak je vidět z výsledků státních maturit, často umí jen velmi málo. Byl jsem nedávno ve svobodné škole v Holandsku (škola De Ruimte v Soestu), kde děti začnou s matematikou až z vlastní vůle. A to většinou až ve 12 letech, některé ve 14. Ale mnohé z nich pak v 19 letech zvládnou nejnáročnější Holandskou VWO maturitu, některé dokonce AP (americký test zhruba na úrovni prvního ročníku techniky u nás). Přitom matematikou stráví asi tak pětkrát míň času než naši maturanti. A do té školy nechodí nijak vybrané děti, řada z nich má různé dys,“ řekl Šteffl.

Statistika z šetření PISA 2012 tak podle něj charakterizuje obecné trendy a nevypovídá nic o konkrétní situaci v konkrétní škole. Skutečné příčiny, proč má někdo „lepší“ či „horší“ výsledky, podle Šteffla nelze posoudit.

„Můj odhad založený na dílčích zkušenostech je, že horší skupinu zpravidla dostává i horší učitel a to pak vede pochopitelně i k horším výsledkům. Plošné přijímací zkoušky na maturitní obory takovou tendenci ještě posílí, protože školy budou mít zájem, aby jejich žáci uspěli. Ale to se bude týkat těch, co půjdou na maturitní obory, ti ostatní pak budou bohužel odsunuti na vedlejší kolej. Statistiky pak jistě ukážou, že dochází k znevýhodňování určité skupiny dětí,“ podotkl Šteffl.

Neoblíbenost matematiky v ČR vede

„A něco podobného říkají rodiče u domácího vzdělávání. Doma se děti učívají tak hodinu maximálně dvě denně. A pak nejspíš umí víc než děti ze škol, protože domškoláci skládají zkoušky - a můj odhad je, že většina školních dětí by u takových zkoušek neuspěla. Očividně mnohem víc záleží na tom, zda se děti samy chtějí učit. Česká republika ovšem vede žebříčky v tom, jak je u našich dětí matematika neoblíbená. Nemyslím, že třídění či netřídění žáku to nějak podstatně ovlivní,“ uzavřel Šteffl. 

Právě k rozčleňování dětí do skupin podle náročnosti dochází v posledních ročnících základních škol. Některé se připravují na složitější přijímací zkoušky vyžadované pro maturitní obory a jiné vědí, že například matematiku tolik potřebovat nebudou. Podle ČSI to vede k tomu, že jsou žáci v daném předmětu neúspěšní. Mnohdy se školy snaží některé své žáky pro výuku nadchnout, a tak třídu s jednodušší látkou vytvoří. Podle Jiřího Hokeše, ředitele ScioŠkoly, která se snaží zavedené mýty ve výuce bořit, rozdělování děti podle schopností rozdíly rozhodně prohlubuje.

Ondřej Šteffl své názory prezentuje na facebooku:

Spolupráce různě starých dětí

„Mám pocit, že to šetření naráží na to, že ve školách se vyberou nejzdatnější žáci a vytvoří se z nich matematická třída, ve které je možná méně dětí a možná tam učí nějaký šikovnější matikář, a to rozdíly mezi dětmi samozřejmě prohlubuje. Nám tedy rozhodně nejde o vyselektování těch nejlepších, kterým bychom věnovali větší péči. Jde nám o rozdělení do menších skupin dle úrovní, tak aby všichni mohli dostávat takovou péči, jakou potřebují. A zároveň v projektech děti také zažívají prostředí heterogenní skupiny,“ vysvětlil Hokeš.

Snaží se pracovat s matematikou v různých projektech tak, aby se setkávaly děti, které jsou na různých úrovních, dle věku i schopností. „Ve ScioŠkole na Praze 11 máme v matematice (a také v angličtině) skupinky rozdělené podle úrovní, ale výuka se v těchto skupinách nevyučuje odlišně. Potkávají se zde děti různého věku. Pomáhá nám to jen nabízet dětem problémy/úlohy, které jsou v zóně jejich nejbližšího rozvoje (tj. dostávají úkoly, které jsou dostatečnou výzvou, ale které jsou schopny ještě zvládnout),“ dodal.

ScioŠkola využívá převážně tzv. Hejného metody. Tu znají také rodiče, kteří své děti učí doma. Hejného metoda se uplatňuje při výuce matematiky, kdy se využívá podle webu h-mat.cz dvanácti klíčových principů. Dítě má matematiku objevovat „samo a s radostí“. Mezi principy této metody patří například prolínání témat, práce s chybou nebo vlastní poznatek. V roce 2007 MŠMT schválilo českou řadu učebnic s Hejného metodou pro základní školy. V ČR je v současnosti na 750 škol ze 4100, které ji ve výuce využívají. Metoda vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky.

Státní maturity jako terč kritiky

Šteffl na svém blogu také uvádí argumenty proti státní maturitě, kterou v půlce června kritizoval také zakladatel iniciativy za zveřejnění maturitních dat Oldřich Botlík. Ředitel organizátora maturit Cermatu Jiří Zíka označil některé Botlíkovy výroky za pomluvy.

„Role maturity ve společnosti se úplně změnila. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu i bojovat, ale tak to dnes prostě je. Připravovat státní maturitu podle principu: když jsem to uměl já, mají to umět i ostatní, to nemůže přinést nic dobrého. Znamená to ignorovat realitu a nutně nás to zavedlo tam, kde jsme“, napsal Šteffl na blogu.

Maturita z matematiky by měla být za pět let povinná, proto také ministerstvo školství soustředí svou pozornost na zlepšení výuky předmětu. Navrhuje, že by se navíc v novém systému financování třídy dělily na skupiny, což by umožnilo individuální přístup. Jak ukazují aktuální výsledky ze základních škol, systém rozčleňování žáků není příliš efektivní, alespoň ve školách méně úspěšných.