Nejen vyňatá slova trápí gymnazisty už 175 let! Češtinu do škol zavedli roku 1848

„Hlupstwí nedá se na žádném jazyku proměniti w moudrost. Čerpejte umění swá ze wšech jazyků, ale mezi sebou umlouwejte se po česko-slowensku,“ radil kněz a jazykovědec Antonín Marek (1785–1877) v Pravidlech českého pravopisu už roku 1846. O dva roky později, v lednu 1818, nařizoval výuku českého jazyka na gymnáziích v českém a česko-německém prostředí výnos studijní dvorské komise. Učit se jazyk začal na českých školách jako povinný, a na německých jako nepovinný předmět, ve školním roce 1848–1849 od 18. září. V témže roce také Češi vyjádřili požadavek rovnoprávnosti češtiny ve školách a úřadech.

V roce 1848 to bylo poprvé po několika desetiletích, kdy se čeština stala řádným předmětem vyučovaným na gymnáziu. | Blesk – Midjourney AI, idh

Studentům už v té době dávala zabrat i vyjmenovaná, tedy vyňatá slova, ač se jim tak ještě neříkalo. Teprve vznikala, pro příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví je vydal až od roku 1902 bohemista Jan Gebauer (1838–1907), od jehož narození v říjnu uplyne 185 let. Letos tato slova, v nichž se píše po obojetných souhláskách b, f, l, m, p, s, v, z tvrdé Y, slaví další výročí. Ta současná shrnula platná mluvnice vydaná před 30 lety, roku 1993. Nebudeme si ale nic nalhávat. Narozeniny babyky, hlemýždě, sýčka a dalších asi školáci slavit nebudou.

Ježek i koňská hlava: Archeologové našli v Ostravě středověké poklady

Y nebo I? Slyšíme je stejně

Jak vysvětluje Ústav pro jazyk český (ÚJČ), obojetnost souhlásek souvisí s historickým vývojem češtiny, přesněji s výslovností. „Výslovnost samohlásky označené písmeny i a y je v dnešní češtině stejná, ale ve staré byl rozdíl mezi nimi jasně slyšitelný, nebylo proto třeba pořizovat soupis slov s y.“ Tyto rozdíly ve výslovnosti vymizely v době husitské, v písmu zůstaly dosud. „Jinak než zapamatováním výčtu slov už dnes na rozdíl od starých Čechů nepoznáme, že se v nich píše y,“ uvádí ústav.

Královna Alžběta II. by oslavila 98 let: Byla rekordmankou mnoha „nej“! Víte, o která jde?

Přehled vyjmenovaných slov

ÚJČ také vysvětluje, že vyjmenovaná slova jsou domácí slova, v jejichž kořenech se píše po tzv. pravopisně obojetných souhláskách y/ý. Ty píšeme i ve slovech odvozených. Odborníci pak upozorňují, že v různých učebnicích se slova mohou lišit pořadím nebo samotnými výrazy. Následující přehled vychází z Pravidel českého pravopisu z roku 1993. Zeměpisná a osobní jména jsou do přehledu vyjmenovaných slov zařazena výběrově; těch, v nichž se píše y/ý, je více:

B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit i bydlet, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel, dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystrc, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk.

F: Po f se v kořenech domácích slov y/ý nepíše, proto vyjmenovaná slova po f v češtině nemáme. V některých učebnicích a přehledech vyjmenovaných slov bývá uvedeno přejaté slovo fyzika. Obojetnost f se projevuje zvláště v koncovkách (grafy, žirafy, ale v kafi).

Zapomenutý příběh českého sochaře: V kuchyni Franty Bělského (†79) to roztáčela královna matka!

L: slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vzlykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout (uplynout, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně.

M: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl), mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat), zamykat (odmykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, přimykat se), smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo i dmýchadlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk.

Muzeum Bylo nebylo otevřely kamarádky s partou nadšenců. „I když nevíme jak,“ říkají

P: pýcha (pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit), pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky), netopýr, slepýš, pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřit se), pyj; Chropyně, Pyšely; Spytihněv.

S: syn (synovský, synovec, zlosyn, Syneč), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasytný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka, Sýrovice), syrový (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, sysel, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně.

V: vy (zájmeno 1. os. mn. č.), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý), žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka), vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (tj. pták), vyžle (Vyžlovka), povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; předpona vy‑/vý‑ (např. vyslechnout, vyvařit, výslech, výborný, výzkumný); Vyškov, Výtoň.

Z: brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně.

Recenze: Krámek s fantazií čeká, kdy do něj vstoupíte

Špeky minulosti

Látka využívaná k výuce v roce 1848 by zabrala několik stran. Výrazy, které tehdy využívali učitelé jako příklady těch s Y dnes působí takřka úsměvně. Tak byly vydány roku 1845 v publikaci Františka C. Kampelíka Pravopis českoslovanské řeči co příruční knížka se mnohými příklady pro učitele, pěstouny, rodiče ku prospěchu mládeže tak sestavený, aby se mu snadným způsobem důkladně naučiti mohla (slova byla vydána v tomto tvaru):

B: bych (abych), bys (abys), by (aby), bydlo (byt), bydleti, bydliště, bydlení, Bydžow, bylina (bylinka), bylinář, bystrý (bystřiti), bystrost (bystrota), bychom (abychom, abychme, abysme), byste (abyste), bystrooký, Bystřice (jméno potoků, měst, dědin), byt (bydlo), byť (etsi), bytný, bytnost, bytelný, zbytečný

L: lyčák (prowaz z lýčí), lyko (leyčí pod kůrou lípy), lysáček, lysina, lysák, lysati (plechatění), lyska (pták wodní), lysý, lysinowatý, lyšej

M: my, myč (kdo myje), myka (též), mydlář, mydlářka, mydlárna, mydlárský, mydlárstwí, mydliny, myji, mykáč, mylně (omyl), mylnost, mysl (myšlénka), mysliti, mysliwec, mysliwecký, mysliwost, myš, myšowý, myšák, myšenec, myškowatý, myšlení, myždřím

P: pykati, pykáwati, pyknouti, pysk (pyskatý), pyšniti, pyšný (pyšnost), pytel (měch), pytlačiti, pytlák, pytlář, pytlařiti, pytlík (pytlíček)

S: syn (synek), synbáček, synowec, sypati, sypací, sypeň, sypka (peřina), syrek (syreček), syření, syřiště, syřiti, syrník, syrný, sysel, sytiti, sytý, sytost

T: tyčka, týn

W: wy, wyka (wykew), wykwice, wysoký, wyžle (pes), wyžlenec, wyza, wyzina

Školky vybírají od rodičů toaleťáky, čaje, cukr...a brání se: Chceme, aby měly děti dostatek!

Další slova obsahoval bod 6. „W následných slowech se u prostřed twrdé y zwykem dobrých spisowatelů píše“:

Babyka, jazyk, kdy, když, kobyla, kopytník (bylina), kopyto, mlynář, mlynářka, mlynarský, mlynárstwí, obyčej, obyčejný, odmykati, omyl, omylnost, omylný, opykati, oslyšeti, osyka, osypati, plynouti, pomyje (splašky), pomysliti, polykati, posypátko, posypati, Přemysl, promysl, slyšeti, smyčec (šmytec). smyji, smyk, smysl, smysliti, smyslnost, smyslný, smyšlenj, smyšlénka, třpytiti, zbytečnost, zbytečný, zbytek, zpyšna, zpyšněti, zpytowati, zpytatel, zwyk, zwyklost, zwyklý, zwyknouti.

Blesková zpráva

Zatímco pro cizince je čeština jedním z nejtěžších jazyků na světě i díky slovní zásobě a vyjadřování, my se prý nejvíce trápíme s finštinou a čínštinou. Podle britského magazínu The Economist je ale nejsložitějším jazykem světa řeč amazonských indiánů tuyuca, používá třeba přes 50 rodů.