Finanční stres za pandemie dopadá na duševní zdraví. Experti řekli, co s tím

Duševní zdraví mnohých za pandemie utrpělo, jak kvůli lockdownům a nemožnosti se vídat s blízkými, tak nepřímo, kvůli výpadkům příjmů. A neúměrně vážněji se tento stres týkal těch, kteří na tom už předtím nebyli s penězi zrovna nejlépe.

Zářijová studie publikovaná na portále JAMA Network ukázala, že depresí mezi dospělými Američany bylo v prvních měsících pandemie třikrát víc než před ní. A výrazně víc se to týkalo lidí s nižšími příjmy i úsporami, jakož i těch vyhozených z práce.

Peníze na jídlo a doktora

I po víc než roce se mnozí dennodenně obávají o své finance, zda budou mít na nájem, jídlo pro sebe a své rodiny i lékařskou péči. Z psychologického hlediska jsou tyto stresy a deprese obdobné jako ty, kterými lidé trpěli za dřívějších hospodářských těžkostí.

„Máme pár studií po finanční krizi z let 2007-2009,“ řekl pro CNN Brad Klontz, který vyučuje finanční psychologii na Creightonově univerzitě v Nebrasce a založil Institut finanční psychologie. 

„Na úrovni jedince se finanční těžkosti pojí s depresí, úzkostí a problémy ve vztazích. Ale vidíme to i kolektivně, v sousedstvích, kde lidé přicházejí o domy. I když bance nepropadne zrovna váš dům, kolektivní stres prožívají všichni a lidé odtud pak častěji končí na psychiatrii,“ dodává Klontz.

Zpěv jako lék na dlouhodobý covid? Hudba pomůže s úzkostmi i dušností, tvrdí experti

„Vyčerpal jsem veškerou podporu v nezaměstnanosti. Poprvé v životě jsem musel spoléhat na potravinové lístky, dlužím na nájmu,“ popsal pro CNN Andrew Lee (38) z předměstí Los Angeles. Už pár měsíců před pandemií přišel o práci ředitele, a jak udeřil koronavirus, novou bylo o to těžší shánět. Jeho manželka, cvičitelka, také v zavřené tělocvičně nemohla pracovat, na rozdíl od manžela aspoň dostávala nějaké dávky. Zabavili jim obě auta, poskytovatel internetu také hrozil je odpojit. Tím by obě děti přišly o možnost online výuky.

Napřed se prý Lee snažil těžkosti zvládat sám a nedělit se o své trápení s rodinou, aby ji víc nezatěžoval. „Ale tlak začal být tak ohromný a stresující, že to začalo být vidět,“ svěřil se. Byl stále víc nevrlý, snadno se naštval, začal hodně pít… Nakonec se ale odhodlal svěřit se rodině i blízkým přátelům a ulevilo se mu.

„Už jsem si to v hlavě srovnal: Stresovat se z věcí, které nemůžu změnit, na to se člověk musí vy*rat. Kdybych se tím nechal pohltit, přijdu o víc než jen duševní zdraví, přijdu o rodinu a své milované.“

Nedůvěra k bankám

Finanční úzkosti starších lidí lze vystopovat až k velké recesi 30. let. Tehdy se ještě psychologické dopady příliš nezkoumaly. „Ještě jsme neměli definované trauma či posttraumatický stres coby reálný problém,“ vysvětluje Klontz. „Ale pro mnohé to vedlo k traumatické zkušenosti. A jestli znáte někoho, kdo si to prožil, tak víte, že recese vytvořila celou generaci skrblíků žijících v obavách, že v budoucnu nebudou mít dost. Takže spousta úzkosti, mentalita nouze a hluboce zakořeněný strach z nedostatku jaksi přešly do celé kultury.“

Například Klontzův dědeček přišel o všechny úspory uložené v bance. Měl z toho takové trauma, že už do konce života žádným bankám nevěřil, všechny peníze měl doma v trezoru.

Méně sexu i masturbace. Čechy pandemie stresuje, říká expertka. Babyboom se nekoná

Zažívat nějakou úroveň stresu za finančních krizí je normální, popírat tu situaci by ničemu nepomohlo. Ale pokud si to člověk mentálně nezpracuje, mohou se tyto úzkosti časem zakořenit, zhoršovat a projevovat extrémním, iracionálním či nutkavým jednáním.

Jedním ukazatelem takové nabobtnalé úzkosti je zatvrzelá představa o tom, komu lze věřit a jak vůbec svět funguje – a to i v situaci, kdy realita dodává důkazy, které tuto představu rozporují. Tak jako v případě Klontzova dědečka. Dalšími známkami jsou například potíže ve vztazích, se spánkem či emočním fungováním.

„Když vidíte projevy hamounění, chorobné gamblery, kompulzivní nakupování – 80 % těchto lidí má za sebou nějaké trauma,“ pokračuje Klontz. „Je to běžná reakce na období nouze a traumat a strachu z nedostatku. Je to reakce mozku, který se snaží vás zabezpečit.“

Skrblík i rozhazovač

Čím silnější jsou obavy a další emoce v oné původní situaci, tím silněji pak mohou v člověku zůstávat. „Když se to opravdu pojí s emocí, stane se jedna ze dvou věcí. Buď se člověk stane skrblíkem, který se natolik bojí nouze, že i když si vydělává slušně, tak si nikdy neužije život, peníze jen hromadí. Anebo opačná reakce: Když nikdy nebudu mít dost peněz, proč se vůbec snažit? Takže vyčerpají kreditní karty, berou si úvěry…“

Podle Sonyi Lutterové, profesorky aplikovaných humanitních studií Kansaské státní univerzity, jsou to symptomy „odloženého zármutku“. „To když nejste schopní akceptovat či hovořit o hluboce zakořeněné emoci, kterou prožíváte,“ cituje Lutterovou CNN. Ale dokud si tyto emoce a obavy neuvědomíte, spíš je řešíte povrchně, věcmi, kterými si uděláte dobře jen dočasně. Podle ní pomáhá si i o duševních aspektech finančního stresu promluvit s odborníky.

Klontz také nabízí cvičení pro mentální flexibilitu, ke kterému ani odborník zapotřebí není; nácvik adaptace na měnící se podmínky. Například svému dědečkovi by řekl, ať si na papír zformuluje svou zakořeněnou představu: Bankám nelze věřit. A pak ji analyzuje „Aby to bylo blíže pravdě, musí to přepsat na Někdy bankám nelze věřit – a to za těch a těch okolností.“ Takto se nespoléháte na polopravdy.

Rodiče postižených dětí často trpí: Antidepresiva, hodina spánku denně nebo neúmyslné trápení dítěte

Ale často si člověk sám nepomůže. „Plány po covidu-19 by měly počítat s pravděpodobným nárůstem duševních chorob, zejména u ohrožených skupin,“ vybízí politiky Catherine Ettmanová.

„Jakmile mluvíme o veřejném zdraví či o covidu-19, měli bychom zahrnout i duševní zdraví,“ řekla pro CNN Lisa Carlsonová z lékařské fakulty Emoryho univerzity. „Vakcíny pro duševní zdraví nemáme, takže tyto výzvy budeme překonávat déle."

Radek Ptáček v Epicentru Blesku | blesk.cz