Brutální mučení a skandální případ: Otec bojuje za zvrácení synova trestu smrti ve Vietnamu. Má šanci?

Zmiňovaným případem se Člověk v tísni zabývá dlouhodobě, o čem v něm jde, přiblížila pro Blesk Zprávy Nadiia Ivanova a další zdroje, které se na kauzu zaměřují. „Případ se týká událostí v roce 2007, kdy byl zabit vysoce postavený policejní důstojník (poz. red. Nguyen Van Sinh byl zbit a následně zavražděn 14. července 2007 ve městě Hai Phong), následně byl počátkem srpna toho roku zadržen Chuong společně s dalšími dvěma muži (poz. red. Do Van Hoangem a Vu Toan Trungem) a obviněn z vraždy. Vlastně doposud nevíme proč a jak,“ zmínila Ivanova a připomněla, že Chuongovi bylo tehdy 24 let, i to, že jediné, na čem případ „stojí“, jsou jeho vynucená doznání a další vynucená svědectví.

Spor o půdu zažehl krveprolití na vesnici: Spisovatel přiblížil krutou tvář Vietnamu

Doznání vynucené brutálním mučením

„Byl brutálně mučen a donucen k přiznání, že vraždu spáchal. To je bohužel ve Vietnamu dost běžnou praxí. O rok později, v roce 2008, byl odsouzen k trestu smrti, který zatím stále nebyl vykonán,“ podotkla Ivanova s tím, že počátkem letošního srpna byla Chuongova rodina, konkrétně jeho otec, kontaktována úřady a vyzvána, aby si písemně požádala o Chuongovo tělo nebo popel, čímž v podstatě naznačily, že by mohly přistoupit k výkonu trestu.

Nejen humanitární organizace a Chuongova rodina, ale rovněž právníci poukazují na nesrovnalosti v celém vyšetřovaní. Na manipulaci s důkazy, vynucená usvědčující svědectví, zastrašování svědků a v neposlední řadě Chuongovo mučením získané doznání. Ve vězení pak skončil i jeho mladší bratr Nguyen Trong Doan. „To byla jiná kauza. Rodina ve chvíli, kdy dostala informace, že byl Chuong brutálně mučen, začala silně apelovat na to, aby jeho právo na spravedlivý soud bylo dodrženo. A hlavním předákem toho tažení byl Chuongův bratr, který se mimochodem dopátral i alibi pro Chuonga. Podle něj měl být v době vraždy policisty na 40 kilometrů od místa (poz. red. Chuong byl podle svědků ve své rodném městě Hai Duong), kde k činu došlo. Doana posléze policie rovněž zadržela, mučila a obvinila z předložení falešných důkazů,“ vylíčila.

Další ze zdrojů popsal pro Blesk Zprávy, že svědků na podporu Chuongovy neviny bylo více včetně jeho manželky Nguyen Thi Bay. „Na taková svědectví se nebral ohled,“ podotkl zdroj obeznámený s případem. V roce 2013 dokonce vystoupil Tran Quang Tuat a vypověděl, jak ho policie donutila k lživému svědectví, mluvil o zastrašování a fyzickém napadení. Tuat následně upřesnil, že Chuong byl 14. července 2007 u něj doma. Do města Hai Phong, tedy místa vraždy policisty, se vrátil až o den později 15. července 2007.

Ale ani alibi poskytnuté manželkou a další důkazy, které nasbíral Chuongův bratr, nepomohly. „Bohužel tohle je taková trochu běžná praxe v diktátorských režimech. Přiznání viny je královnou všech důkazů. Diktátorské režimy a hlavně jejich policejní složky toho hodně využívají, mučením člověka donutí, aby se přiznal. A mučení…každý má své limity, mučení může zlomit kohokoliv a pak další svědectví nebo argumenty či důkazy vlastně nemají žádný smysl. Člověk se doznal a tím to končí,“ popsala pro Blesk Zprávy průběh soudních procesů ve Vietnamu Ivanova. Zmínila i to, že mnohdy vyšetřovatelé nechají zadrženého podepsat čistý list papíru nebo předem napsané doznání.

Přihlížela děsivé smrti zotročené jezídky (†5). Německá prokuratura chce pro nevěstu ISIS vyšší trest

„Nové důkazy a spekulace bořily vládní narativ.“

„Zpráva byla hodně medializovaná a režim ji potřeboval rychle uzavřít, aby veřejnosti ukázal, že je efektivní, že našel viníky, že jsou státem, který zajišťuje bezpečnost. Takže nějaké spekulace s alibi a dalšími důkazy bořily jejich narativ, hlavně u tohohle případu, který silně ve společnosti rezonoval,“ objasnila Ivanova. Chuong je už 16 let ve vězení, Blesk Zprávy například zajímalo, jak je s ním zacházeno.

„Diplomaticky řečeno vězení není úplně nejpřímější místo na světě a Vietnam patří mezi země, které rozhodně nedodržují nějaké standardy, práva vězňů také nejsou dodržována. Nicméně od doby odsouzení jsme neslyšeli o tom, že by byl mučen. Doznal se a těch 16 let v podstatě žije v očekávání výkonu trestu. Ten může přijít kdykoliv, bez většího předstihu. Musí být vytvořena tříčlenná tzv. popravní komise, ale poprava může vlastně přijít kdykoliv, žádný přesný termín nikdy přesně nevíme,“ navázala.

K Chuongově kauze zopakovala, že letos 4. srpna dostal jeho otec zprávu, aby se vyjádřil k tomu, jak bude chtít naložit s ostatky svého syna. „To byl signál toho, že by se výkon trestu mohl blížit, nicméně ještě vykonán nebyl (poz. red. informace k datu vzniku tohoto rozhovoru 30. srpna 2023),“ informovala Ivanova s odkazem na zdroje.

Ivanova: Doufáme alespoň v to, že Chuong bude žít

Chuong měl podle informací Člověka v tísni po dobu svého věznění umožněny návštěvy rodiny i právníků. Od jeho zadržení rodina i s podporou lidsko-právních organizací bojuje za zvrácení rozsudku soudu, kampaň se šíří na sociálních sítích, hlavně pak na facebooku. Podle Ivanové se fakt, že trest stále nebyl vykonán, to, že Chuong žije, dá považovat za jakési dílčí vítězství dané kampaně. „O ten případ je zájem, ve společnosti rezonuje a na to režim slyší. Nemůžeme očekávat, že tato snaha někdy donutí režim otevřeně uznat, že nešlo o spravedlivý proces, nebo že dojde k přezkoumání rozsudku – režim musí ukázat svou sílu, že oni jsou zákon – ale my doufáme alespoň v tom, že Chuong bude žít,“ uvedla Ivanova.

Další ze zdrojů informoval Blesk Zprávy, že z Vietnamu přišla zpráva o omilostnění 11 osob. „Když říkáme omilostnění, nemáme na mysli propuštění, ale to že bylo 11 trestů smrti zmírněno na doživotí. Nevíme, o jaké lidi se jedná, víme jen, že jich je 11. A třeba mezi nimi je i Chuong, ale nevíme to,“ rozvedl zdroj.

Ve špatnou chvíli na špatném místě

Proč zrovna Chuong? Čím se režimu čtyřiadvacetiletý mladý muž, co pracoval v masérském obchodě, znelíbil?

„V režimech, jako je ten vietnamský, se kdokoliv a kdekoliv může stát obětí represí. Nemusí to být člověk, který je nějak zvlášť aktivní, nebo se podílí na nějaké lidsko-právní činnosti. To je to největší nebezpečí, že se to může stát komukoli. A pro diktátory je to zdroj držení lidí ve strachu. A v případě Chuonga si myslíme, že šlo zkrátka o mladého člověka, který byl ve špatnou dobu na špatném místě. Dostal se do situace, jaká se může stát komukoliv, to je to největší nebezpečí diktatur, nejdou jen po svých kriticích, ale po každém, aby režim ukázal, že nikdo není v bezpečí,“ domnívá se Ivanova.

Co se trestu smrti týče, podle Ivanové neexistují žádné přesné statistiky, které by říkaly, jak často je ve Vietnamu vynesen v poměru toho, jak často je vykonán.

„Někdy je trest smrti udělen za zločiny, které bychom v demokratickém světě nepovažovali za tak vážné. U trestu smrti bych ještě zdůraznila, že z hlediska lidských práv neexistuje žádný zločin, za který by měl člověk dostat trest smrti. Trest smrti je absolutním porušováním základního práva na život. Je to zdroj krutého zacházení s rodinami odsouzených a samozřejmě s odsouzenými samotnými. Nikdo nemá právo odebrat jinému život, takže trest smrti je absolutním no go pro civilizovaný svět a to, že Vietnam spolu se spoustou dalších režimů pořád trest smrti má, je ostudné,“ vyzdvihla Ivanova.

Pokud jde o boj za zvrácení rozsudku v případě Chuonga, podle Ivanové vláda nikdy veřejně neustoupí. „Ve smyslu, že by uznala, že došlo k nějaké chybě. Nicméně pořád stojí za to za Chuonga dál bojovat, vyvíjet nátlak. Protože se nejedná jen na nátlak na vietnamský režim, ale také na západní vlády, které s Vietnamem jednají,“ Ivanova zmínila například cestu amerického prezidenta Joe Bidena do Vietnamu, ta by se měla uskutečnit 10. září po jednání skupiny G20 v Indii.

Chuongův otec neúnavně bojuje za zvrácení synova trestu:

„Lidská práva musí být součástí takovýchto jednání, musí to být podmínky, za jakých může být Vietnam partnerem pro státy jako USA. Takže ano, na jednu stranu nelze očekávat, že by režim člověka nespravedlivě odsouzeného omilostnil a propustil, že by přiznal, že byla porušena práva toho člověka, ale může se stát, že mu zmírní trest. A narativ bude takový, že režim je velkorysý a že se rozhodl udělat něco pro zlepšení nálady ve společnosti. A i něco takového by byla obrovská výhra, protože ve většině případů jsou lidská práva obětována ekonomickým či jiným – například bezpečnostním – zájmům. Jsme realisti a chápeme, že se nedočkáme opravdové spravedlnosti, což by bylo kompletní přezkoumání případu a kompletní zproštění viny člověka, který byl mučením donucený se přiznat. Nicméně budeme muset doufat aspoň v to, že bude žít,“ zopakovala pro Blesk Zprávy Ivanova.

Chuongův případ se rovněž vyskytl na stole právníka Le Van Hoa, když v letech 2013 až 2014 působil jako vedoucí Inspekce nespravedlivých trestů Ústředního výboru pro vnitřní záležitosti, ten pro stanici Rádio Svobodná Asie vypověděl, že narazil hned na několik obdobných „podivných“ případů. „Pro nás to nejsou podivné případy, zažíváme to nejen ve Vietnamu, ale i v dalších zemích, kde působíme, poměrně často. Je to jedna z taktik autoritářských režimů. Ve Vietnamu jde možná o desítky nebo nižší stovky lidí, kteří si něčím takovým prošli,“ podle Ivanové jde vždy o náhodný výběr člověka, ze kterého si režim udělá viníka.

„Zacházejí se mnou jako s odpadem.“ Autora špionských románů Čína roky vězní, mučí ho a neléčí

Podle dalšího zdroje jsou momentálně ve Vietnamu známy kromě Chuongova další dva případy, ve kterých jde prakticky o totéž. „Člověk byl obviněn z vraždy, případ provázejí okolnosti toho, že obvinění byli mučením donuceni k přiznání. Takže teď jsou ve Vietnamu tři obdobné kauzy, které nejvíc rezonují ve společnosti, které vyvolávají debatu,“ vylíčil zdroj pro Blesk Zprávy. „Případy jsou hojně diskutovány na sociálních sítích, z hlediska státního tisku se o možné Chuongově nadcházející popravě zmínilo jedno státem kontrolované médium, jinak byl ale případ a proces hojně medializován,“ vysvětlil zdroj.

Zda se apel dostane k prezidentovi? Nevíme.

Za Chuonga bojuje rovněž 13 lidsko-právních organizací včetně Člověka v tísni nebo například Amnesty International, které se obrátily s apelem na prezidenta země. „Nikdy nebudeme vědět, zda se k prezidentovi Vo Van Thuongovi otevřený dopis dostane. To je informace, která k nám žádným způsobem nedoputuje. Nicméně z praxe víme, že takové apely, zvláště když jsou šířené sociálními sítěmi, mezi lidmi či mezi občanskou společností, stát to velmi přísně sleduje a je si jich vědom. Režim to tedy ví, zda přímo prezident je vlastně v této situaci trochu jedno, protože je jen jednou ze součástí celého režimu. Jsme tedy přesvědčeni, že o apelu se ví, a jen čekáme na reakci. Jakýkoli apel tedy vždy svoji váhu má,“ vypověděla Ivanova.

„Takové lidsko-právní motto je: Vůbec to nejhorší, co se jakémukoliv politickému vězni či člověku, kterému hrozí nespravedlnost, může stát, je to, když o tom nikdo neví a nikdo o tom nemluví. Takže to, že svět dává najevo, že se zajímá o to, co s tím člověkem je, je i takový způsob, jak takové lidi alespoň trochu chránit. Pro boj se tmou občas stačí jen zapálit svíčku, ve smyslu, že je třeba přitáhnout pozornost k těm perzekvovaným, aby jejich mučitelé věděli, že někdo si na ně dává pozor,“ uzavřela Ivanova pro Blesk Zprávy.