Znásilňování, trhání nehtů i obušky: Žena popsala hrůzy čínského koncentráku
Každodenní znásilňování, elektrické obušky, vytrhané nehty a mučírna pocákaná krví vězňů - tak vypadá podle Sayraguly Sauytbayové novodobý koncentrační tábor pro čínské Ujgury. Žena se do něj dostala jako učitelka. Když hrozilo, že se za ostnatými dráty ocitne jako vězeňkyně, utekla a poskytla svůj příběh médiím. Vzpomínky vyšly v izraelském deníku Haaretz. „Zákaz mluvit s vězni, zákaz smát se, zákaz brečet a tak dále. Podepsala jsem to, neměla jsem jinou možnost,“ říká o svých prvních okamžicích v táboře.
Sauytbayová o místo učitelky v táboře nestála. Naopak jako Kazaška narozená v ujgurské provincii čekala s manželem a dětmi na výjezdní vízum, aby mohli emigrovat do Kazachstánu. Místo toho na podzim 2017 zastavilo před domem rodiny auto se čtyřmi ozbrojenými muži. Ti Sauytbayové navlékli na hlavu černý pytel a odvezli ji do tábora.
Lidé pokrytí krví
Tím, čemu se říká únos, začala pro Sauytbayovou nová „kariéra“ učitelky - jejím úkolem v následujících měsících bylo učit Ujgury čínské komunistické písně. Dostala uniformu a zákaz prakticky čehokoliv. „Na stropě bylo pět kamer - každá v jednom rohu a jedna uprostřed,“ vypráví oběť čínského režimu. Podle ní se v místnostech o rozměrech 4x4 metry tísnilo až 20 vězňů, kteří měli na vykonávání potřeby plastový kýbl. Chudé jídlo bylo třikrát denně a k tomu zákaz projevovat emoce. Kdo vybočil z řady, skončil v mučírně.
„Někteří vězni byli pověšeni na zeď a biti elektrickými obušky. Byli tam také vězni, kteří si museli sednout na židli s hřebíky. Viděla jsem lidi, kteří se odtamtud vraceli pokrytí krví. Někteří se vrátili bez nehtů,“ řekla pro Haaretz Sauytbayová a upozornila i na podávání léků nebo injekcí, před kterými ji zdravotní sestry varovaly.
Den v čínském táboře
Den začínal v šest hodin ráno snídaní. Strava v táboře se skládá především z rýžové nebo zeleninové polévky a kousku chleba. Po ní následovaly hodiny „převýchovy“. „Miluji Čínu, miluji Si Ťin-pchinga, děkuji komunistické straně,“ opakovali vězni.
Program trval až do oběda, který byl stejně chudý jako snídaně a později i večeře. Odpoledne vězni trávili přemýšlením o svých údajných prohřešcích. Mezi ně patřila například i neznalost čínštiny.
Následovala večeře a opět „zpytování svědomí“ až do půlnoci. Pak mohli vězni, kteří zrovna neměli noční službu, jít na šest hodin spát. Většinu dne trávili spoutáni v rukách i nohách, a to platilo i po dobu spánku. Ležet museli pouze na pravém boku, pokud se ve spánku otočili, následoval trest.
Peking má problém
„Byli tam studenti i pracující lidé, podnikatelé a spisovatelé, zdravotní sestry, doktoři, umělci i obyčejní venkované,“ popisuje složení vězňů Sauytbayová. Jejich hlavním a většinou i jediným prohřeškem bylo, že se narodili jako Ujgurové v Číně.
Ujgurové, kterých žije nejméně 10 milionů, mají vlastní jazyk, silnou historii, jsou muslimové a především - nechtějí být Číňany. Peking jim to oplácí koncentračními tábory, zákazem vlastního jazyka i náboženských tradic a tvrdou komunistickou propagandou. Na druhé straně militantní část Ujgurů zorganizovala několik teroristických útoků a kolem deseti tisíc mužů z tohoto etnika odešlo bojovat do Sýrie.
Po několika měsících Sauytbayovou ze služeb tábora propustili domů. Ale jen na krátko. Nebylo na co čekat. Bez cestovního pasu přešla hranici s Kazachstánem. Příbuzní její příběh vylíčili médiím a na nátlak mezinárodních organizací nakonec získala azyl ve Švédsku.
Kam se hrabou na Quantanamo.