14°C
Přišla o syna, manžela i domov. „Smrt má hořkou pachuť, nedá se s ní smířit.“
Občanská válka v Sýrii zničila pětačtyřicetileté Núr Dímaškové rodinu, minulý měsíc při náletu syrské armády na tržiště v Idlibu přišla o manžela. „Smrt má hořkou pachuť, je těžké ji přijmout. Nikdy jsem si nemyslela, že skončíme v Idlibu, uprostřed konfliktu mezi vojáky prezidenta Asada, povstalci a islamisty,“ vypověděla Dímašková. Po osmi letech války ztratila nejen manžela, ale také syna a domov. Její příběh přinesl deník The Guardian.
„Asi nejvíc mi bude chybět naše ranní káva, za 30 let jsme spolu vybudovali hezký život, přežili jsme spolu spoustu hororů. Je těžké přijmout manželovu smrt. Se smrtí se vůbec těžko vyrovnává, lidé si na ni asi nikdy nezvyknou,“ uvedla Dímašková. Syřanka původně s manželem a pěti syny žila v provincii Ghúta nedaleko od syrské metropole Damašek.
Válka jim obrátila život naruby
„Ze školy jsem odešla v 15 letech a vdala jsem se. Byla jsem moc mladá,“ vyprávěla Dímašková. S manželem Abú Salímem podle vlastních slov měli krásný život lidí střední třídy. Manžel měl soukromý park, všech pět synů chtělo jít studovat vysokou školu. Se začátkem války se ale jejich svět otočil vzhůru nohama.
„V roce 2014 jsme přišli o syna, Salímovi bylo jen 22 let,“ sdělila reportérům Dímašková. „Byl to začátek noční můry. Prošli jsme vězením, mučením, obléháním, hladověním a skončili jsme na ulici bez domova.“ Když v březnu 2018 padla povstalecká enkláva ve východní Ghútě, provládní příbuzní přesvědčili manžela Dímaškové, aby využil amnestie pro bojovníky povstalců a odešel do Damašku.
Dímašková se ale bála režimu prezidenta Bašára Asada a se svými čtyřmi přeživšími syny se společně s jeden a půl milionem uprchlíků vydala do provincie Idlib, posledního regionu, kam ještě Asadova vláda nedosáhla. Její manžel se posléze rozhodl, že Damašek není bezpečný, zaplatil pašerákům 46 tisíc korun a nechal se odvézt do Idlibu. S rodinou se znovu setkal loni v prosinci.
Vdova: Začátek revoluce byl krásný
Rodinu před neštěstím ale neuchránilo ani dočasné příměří mezi povstalci a vládou. Manžel Dímaškové byl jednou z 38 obětí vládního náletu na tržnici ve městě Márat al-Numán, který v červenci podnikl Asadův režim. „Náš třetí nejstarší syn Omran tam byl také. Volal na otce a prosil ho, aby přežil. Bombardování ale bylo nemilosrdné, bylo to to samé, co jsme zažili v Ghútě,“ uvedla Dímašková.
„Na začátku byla revoluce skvělá, vyšli jsme do ulic a dožadovali se svobody. Chtěla jsem být zdravotní sestra ve Svobodné syrské armádě (FSA). Podporovala jsem manžela a syny, aby chodili na protesty, aby se přidali k FSA, aby bojovali proti režimu a ochraňovali nevinné,“ prohlásila Dímašková. „Za osm let se toho tolik změnilo. Ztratila jsem syna, muže i domov. Jsem na míle vzdálená své sestře v Ghútě. I když válka ještě neskončila, cítím se být poražená,“ svěřila se reportérům.
Stejný osud jako válečnou vdovu Dímaškovou potkal i další Syřany. Podle humanitárních organizací boje mezi povstalci a vládou v Idlibu ohrožují přes tři miliony Syřanů, organizace se obávají, že neutichající konflikt vyvolá největší humanitární katastrofu ve vleklé občanské válce.
Konflikt si za 4 měsíce vyžádal přes 800 mrtvých civilistů
Většina obyvatel provincie nejsou sice bojovníci, ale plně sympatizují s povstalci, ať se hnou kamkoliv, válka a s ní spojené násilí je pronásledují. Humanitární organizace upozornily, že třetinu populace v Idlibu tvoří děti. Asad za podpory svých ruských a íránských spojenců tvrdí, že Idlib je plný džihádistů. S uzavřenými tureckými hranicemi Syřané nemají kam utéct. „Režim upřímně věří, že tam jsou jen teroristi,“ vysvětlil Charles Lister, ředitel oboru Kontraterorismus a extremismus na washingtonském Institutu Blízkého východu.
Džihádistické organizace byly v Idlibu ještě, než začala občanská válka, v průběhu konfliktu se rozrostly, uvedl Lister. Křehké příměří, které v provincii vyjednalo Turecko s Ruskem letos v lednu, nevydrželo. Region je pod neustálým vzdušným i pozemním útokem. Přes půl milionu lidí z oblasti uteklo, útočiště našli v uprchlickém táboře u tureckých hranic. Za čtyři měsíce bylo vybombardováno 45 škol, 42 klinik a nemocnic, nespočet pekáren a tržnic. Útoky si vyžádaly životy 881 civilistů, zemřelo více než dva tisíce povstalců a zhruba 1400 Asadových vojáků.
„Asad a jeho režim dobře rozumí uvažování západních států. Jejich strach z teroristických útoků převáží obavy z humanitární krize. Roky západ jen přihlížel tomu, co se v Sýrii děje, a po osmi letech je jasné, že ani sebekrutější čin Asadova režimu nevyvolá systematickou a smysluplnou akci západu,“ domnívá se Tobias Schneider z Výzkumného ústavu v Berlíně.
Témata:
Související
