Češka při bombovém teroru utrpěla zranění: Hrozila jí amputace! A hledá svého zachránce
Češka Blanka utekla v roce 1969 z komunistického Československa do Severního Irska. Její život však navždy změnil bombový útok 21. července 1972 v Belfastu, který do dějin vstoupil jako Krvavý pátek. Tehdy dvaadvacetiletou studentku umělecké školy zachránil neznámý voják, kterého se nyní žena pokouší najít. Chtěla by mu vyjádřit své díky za to, že ji ošetřoval a uklidňoval v nejtěžších dnech jejího života, kdy utrpěla těžké zranění a hrozila jí amputace nohy. Dojemná fotografie, na které oba jsou, tehdy obletěla světová média.
Téměř rok po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa uprchla tehdy devatenáctiletá Blanka Sochorová (nes již Blanka Suehiro) do Severního Irska. Chtěla se stát návrhářkou a začala studovat oděvní design na škole v Belfastu. V osudný den o tři roky později bohužel nesla materiály na svůj projekt právě po Donegall Street. Když v autě vybuchla jedna z bomb, byly v centru Belfastu stovky lidí – pracujících i školáků.
Z útoku si pamatuje pouze bolest
Při teroristických útocích v centru zemřelo 7 lidí a desítky byly zraněny. Jednou z nich byla právě dvaadvacetiletá Češka. Za útoky stála Prozatímní irská republikánská armáda.
„Abych byla upřímná, moc si toho nepamatuji, prý tak mozek funguje,“ vyprávěla Češka pro BBC. „Nepamatuji si, že bych slyšela výbuch bomby, ani že jsem letěla vzduchem. Jediné, na co si vzpomínám, je obrovská bolest.“
Jeden z vojáků, kteří tam tehdy zasahovali, dal mladé dívce první pomoc a snažil se ji uklidnit ve všudypřítomném chaosu. „Mluvil na mě, držel mě za ruku. Také tlačil na otevřené rány na nohou,“ rozpovídala se v rozhovoru pro BBC Blanka Suehiro. „Lidé křičeli, aby všichni utekli, ale někteří zůstali a zachránili nám tak život. Přitom nevěděli, jestli tam nejsou nastražené další bomby.“
K amputaci nohou naštěstí nedošlo
Zranění, které mladá žena utrpěla, byla velmi vážná a v nemocnici si pobyla rok. Hrozila jí dokonce amputace obou končetin, ke které nakonec nedošlo. Plastickým chirurgům se podařilo zachránit obě nohy. Vzpomínky má prý žena značně rozmazané, ale personál jí sdělil, že ji voják byl navštívit, i když si na to ona nepamatuje.
„A to je ten důvod, proč bych ho chtěla najít a říct mu, jak moc jsem vděčná za to, co pro mě udělal. Poděkovat za to, že mě navštívil, a říct mu, že je laskavá duše,“ řekla žena, která v roce 1975 opustila Irsko a odstěhovala se do Kanady, kde žije s rodinou dodnes.
Blanka Suehiro se tento týden vrátila do Belfastu do domu své sestřenice a otevřeně mluvila o událostech, které se staly před 47 lety.
Děsily jí hlasité zvuky
Útok poznamenal Češku na celý život. „Po pár letech si samozřejmě zvykla, ale vyděsil ji třeba i hlasitý zvuk auta,“ popsala pro BBC sestřenice ženy Jenny Sochorová.
Přesto se žena snaží žít naplno a dokonce říká, že měla štěstí, když si v tak mladém věku uvědomila, jak je život křehký a jak blízko smrti byla. „Na světě je mnoho lidí, kteří mají v srdci nenávist, ale naproti je mnoho lidí, kteří jsou laskaví.“ Blanka Suehiro věří, že setkání s mužem, který ji utěšoval v nejvíce traumatických dnech jejího života, jí přinese naprosté smíření s vlastním osudem.
Přejít na SpFling.com - skvělé seznamka pro dospělé s inteligentní vyhledávací systém najít sex partnera!