Zákaz hudby, rány holí za jízdu s chlapci i mravní policie: Reportérka popsala teror v Súdánu

Mnoho lidí jiného vládce nezažilo, prohlásila reportérka. „Celá generace vyrůstala ve stínu války. Bašírovu vládu provázelo utlačování, výhrůžky a strach. Svoboda slova v podstatě neexistovala,“ popsala Elbagirová. Vypověděla, že dospívající dívky se v zemi musely neustále ohlížet přes rameno, jestli „po nich nejde“ morální policie, jejíž strážníci je byli připravení lynčovat za každou maličkost.

„Snili jsme o demokracii.“ 

Chlapci, zvláště pak na severu země, byli v nebezpečí toho, že k nim domů vtrhnou vojáci a odvlečou je jako pěšáky do občanské války probíhající na jihu. „Bašír nás naučil žít ve strachu, jasně ale lidem ukázal, co nechtějí. I pod jeho krvavým diktátem Súdánci snili o demokracii,“ uvedla reportérka.

Převrat v Súdánu: Prezidenta viněného z genocidy zatkli, moc převzala armáda

Bašírův diktát: Znásilňování, mučení, genocida

Tento čtvrtek se vizi o demokratické společnosti o krok přiblížili, i díky vytrvalým protivládním protestům se armádě podařilo Bašíra svrhnout. Zdálo se, že prezident se chce „zuby nehty“ držet moci, v čele Súdánu zůstal, i když ho Mezinárodní trestní soud (ICC) v roce 2009 obvinil z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, a to kvůli konfliktu v západosúdánské provincii Dárfúr. 

Bašír se dostal k moci 30. června 1989 vojenským převratem. Poté začal tento voják z povolání budovat radikální islámský stát, prezidentem byl jmenován v roce 1993. Země pod jeho vedením byla opakovaně kritizována za porušování lidských práv: mučení, popravy, znásilňování a obchod s dětmi. I přesto trvalo dlouhou dobu, než proti němu ICC vystoupil, neboť ze sebe pro západ a státy Perského zálivu udělal „nepostradatelného hráče“ v bitvě proti terorismu.

Snímek, který se stal symbolem súdánských protestů. Dvaadvacetiletá dívka stojí na autě a zpívá súdánské revoluční písně. | Reuters

Súdán se ze dne na den změnil

Elbagirová rovněž vzpomínala na den, kdy se její život a život dalších Súdánců navždy změnil. „Bylo mi jedenáct, pamatuju si, jak jsem se jednou ráno probudila a všude bylo ticho. Ulice byly prázdné, lidé radši zůstávali uvnitř,“ řekla reportérka. Normální země se přes noc radikálně proměnila, podle Elbagirové to zasáhlo všechny aspekty jejich životů. „Od oblečení po lidi, se kterými jste se stýkali. Všechno bylo pod drobnohledem Bašírova režimu,“ vysvětlila.

„Dívčí školní uniformy musely mít najednou sukni s délkou pod kolena, šortky ve výbavě na tělocvik vystřídaly dlouhé kalhoty. Fakt, že někdo viděl dívku v autě s chlapcem, který nebyl její příbuzný, jí vysloužilo několik ran holí. Takhle Bašír řídil celou zemi, takhle vychovával další generace včetně té mé,“ uvedla Elbagirová.

Český misionář o súdánském pekle: Islamisti si ze mě udělali otroka, myl jsem záchody holýma rukama

V 90. letech se rozšířily Bašírovy „domy duchů“, věznice, kde diktátor věznil, vyslýchal a mučil své oponenty, ať už skutečné nebo imaginární. „Jen těžko byste v zemi hledali člověka, který v rodině nemá někoho, kdo skončil v těchto mučících komnatách. Zavřeli tam třeba mého strýce, protože se na vysoké škole přidal ke komunistům,“ poukázala reportérka.

Síla hudby a mladé generace

Bašír se roky snažil také zakázat hudbu, veškeré večírky měly večerku, musely skončit do 11 hodin. Lidé ale našli způsob, jak nařízení obejít a dál muziku poslouchali. Je to jedno z přísných pravidel, které se diktátorovi podle Elbagirové „prostě nepodařilo prosadit“.

A právě hudba a zpěv byly obrovskou součástí protestů. „Súdánci se nenechají umlčet,“ reportérka se domnívá, že protesty zatčením Bašíra jen tak neskončí. „Byli to mladí Súdánci, Bašírovi vlastní lidé, kteří jednali, když se k tomu neměl svět,“ uzavřela Elbagirová.