Úterý 23. dubna 2024
Svátek slaví Vojtěch, zítra Jiří
Zataženo, déšť 7°C

Trump ustál hrozbu skandálu, Merkelová má potíže. Jaký rok měli světoví lídři?

  • Autor: Darina Jíchová,ČTK - 
    31. 12. 2017
    06:40

    Rok 2017 přinesl v řadě významných států výměnu předních politiků. Do prezidentského úřadu v USA nastoupil Donald Trump, který porazil favorizovanou Hillary Clintonovou. Ve Francii si zvolili mladého proevropského Emmanuela Macrona. V Německu se sice v čele udržela kancléřka Angela Merkelová, nicméně ve volbách její strana zažila nejhorší výsledek za několik let. Parlamentní volby se konaly i v Rakousku a v Česku. Co mají nové či staronové hlavy vlád za sebou a co od nich můžeme čekat v roce 2018?

  • 1.USA Donalda Trumpa

    Americký prezident Donald Trump v prvním roce svého úřadování v Bílém domě řídil stát s vědomím trvalé hrozby skandálu, který mohl propuknout kdykoli během vyšetřování možných zásahů Moskvy do kampaně před loňskými prezidentskými volbami.

    Přestože vyšetřovatelé FBI ani žádný ze tří kongresových výborů zatím nenašli důkazy o vině prezidenta nebo členů jeho týmu, otazníky visely nad Bílým domem celý rok. Trump špatně skrýval nervozitu, situaci komplikoval neuváženými výroky a někdy i zmatenými tweety.

    Faktická bilance prvního Trumpova prezidentského roku přitom není tak chatrná, jak ji popisují demokratičtí oponenti a jim blízká média. Velkou překážkou pro plnění předvolebních slibů se stal Kongres. Mnohé Trumpovy záměry jeho republikánští nespokojenci zhatili, jiné poslali k ledu nebo s podporou argumentů zleva i zprava pozměnili.

    Prezident Donald Trump. Prezident Donald Trump. | Reuters

    Trumpovi se přesto podařilo splnit několik důležitých bodů volebního programu včetně odsouhlasení daňové reformy. Prosadil Neila Gorsucha za soudce Nejvyššího soudu USA, oznámil odstoupení od pařížské dohody o ochraně klimatu a z Transpacifického partnerství (TPP).

    Změnil také politiku otevřenosti vůči Kubě, kterou zdědil po Baracku Obamovi. Navzdory soudním tahanicím prosadil protiimigrační direktivu. Zrušil také takzvanou certifikaci smlouvy s Íránem, přestože od smlouvy samotné neodstoupil. A uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele.

    Zlikvidovat a nahradit systém zdravotního pojištění Obamacare se mu ale nepodařilo a neúspěch v Kongresu. Stavba protipřistěhovalecké zdi na hranici s Mexikem je v nedohlednu, stejně jako slibované odstoupení od Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Ke kompromisu, pro Bílý dům zahanbujícímu, míří problém dětí nelegálních přistěhovalců.

    Trump se míjí s evropskými spojenci

    V globální politice se americká vláda míjí s evropskými spojenci, od nichž žádá hlavně peníze. Prezident má ambici likvidovat teroristická centra a prosadit nový projekt blízkovýchodního smíru, byť zatím zůstává jen u slov. Za hlavní ohrožení považuje Bílý dům hospodářskou moc Číny, vojenský a politický tlak Ruska a chování „ničemných režimů“ v Severní Koreji a Íránu.

    Cílem Trumpovy nejdůležitější zahraniční cesty nebyla Evropa, ale v květnu Blízký východ a v listopadu východní Asie. Jediný evropský ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny Washington očividně ignoruje.

    Doma si Trump udržuje popularitu mezi 39 a 42 procenty. A sbor jeho stoupenců se zdá být stejně pevný jako skupina jeho odpůrců.

    Hodnocení odborníků: Trump může uspět

    Časopis National Review soudí, že Trump nakonec v Bílém domě může přece jen uspět, pokud splní několik podmínek: udrží-li se hospodářský růst USA nad tříprocentní hranicí a nezaměstnanost pod hranicí čtyř procent, pokud se akciové trhy udrží na dosavadní vysoké úrovni, bude-li se dál zvyšovat spotřebitelská a investorská důvěra a pokud sbor bezpečnostních poradců vymyslí odstrašení, které by bez války zaplašilo íránskou a severokorejskou hrozbu. Pak prý Američané odpustí Trumpovi jeho hříchy.

    Jak Trumpa vidí politolog Ondřej Slačálek?

    Trump se rozhodl pózovat v roli tvrdého muže a přenést do mezinárodní politiky drsné praktiky z byznysu. O USA se ale již patnáct let hovoří jako o velmoci na sestupné dráze. Silový styl jižanského hulváta může tento sestup zpečetit. Těžko umožní naplnit heslo „make America great again“. Bude patrně i překážkou pro vyjednání slušných podmínek v situaci, kdy už jsou USA stále více první mezi rovnými a stále méně nezpochybnitelnou supervelmocí.

    Je trochu úsměvné, pokud si vzpomeneme, že se od Trumpa očekávalo zlepšení vztahů s Ruskem. To, že je nezlepšil, jistě není jen jeho vina. Znepokojivé je spíš to, jak moc se jeho zahraniční politika stala rukojmím domácích sporů a obvinění. Trump si ani nemůže dovolit přílišné zlepšení, byl by podezřelý. Něco podobného platí i pro současný spor na Blízkém východě, kde hrozí, že Trump rozpoutá krveprolití svým agresivním vstupem do sporu o hlavní město Izraele a Palestiny.

    Jen těžko se mu odvrací podezření, že to dělá proto, aby zakryl absenci hmatatelného úspěchu v domácí politice. To samé platí v možná nejpodstatnějším tématu, do nějž vstoupil, odmítnutí opatření týkajících se změn klimatu. I zde se stal Trump rukojmím domácích velkých průmyslových zájmů a na ně napojené „skeptické“ lživědy.

    Trumpův svět a ztráta věrohodnosti

    Trumpovi tak s jeho stylem hrozí ztráta věrohodnosti i tam, kde má „pravdu“. Třeba když varuje, že Severní Korea s jadernými zbraněmi může být vážný problém, nebo když připomíná evropským spojencům nepopulární fakt, že evropská obrana není zadarmo. I tady Trumpa dohání politický styl, který umožňuje s poslem zesměšňovat i poselství.

    Zahraniční politika totiž není byznys. Jak připomíná třeba Raymond Aron, moc nemá na rozdíl od obchodu platidlo, na které lze přepočítat. A co by mohlo sehrát roli peněz. Je směsí síly, peněz, ale také důvěry a přesvědčivosti. Trumpův svět je svět jasných vítězů a jasných poražených. Jenže řád mezinárodní politiky může fungovat jen tehdy, pokud v něm vítězové nedávají neustále najevo převahu, a poražení získají šanci důstojně se zapojit a necítit se jako poražení. 

    Video  Trump naštval Palestince, pálili pak vlajky USA i jeho portrét  - Reuters
    Video se připravuje ...

  • 2.Macron z bankéře prezidentem

    Letos na jaře se Emmanuel Macron, který ve čtvrtek oslaví čtyřicetiny, stal z dosud neznámého bankéře nejmladším prezidentem v historii Francie. A hned začal v zemi prosazovat nepopulární, ale potřebné reformy. Dopustil se i přehmatů, ale nikdo mu nemůže upřít enormní pracovní nasazení. A jeho popularita, jež zprvu výrazně poklesla, nyní zase roste.

    Dva klíčové zákony na startu mandátu

    Po nástupu do úřadu 14. května Macron záhy ve zrychleném legislativním řízení prosadil dva významné zákony. Byl to zákon o morálce a etice v politice, který má přispět k odstranění korupčního prostředí mezi zákonodárci, a reforma pracovního práva, která má zpružnit podmínky na pracovním trhu. Oba patřily k stěžejním bodům jeho předvolební kampaně.

    Francouzský prezident Emmanuel Macron. Francouzský prezident Emmanuel Macron. | Reuters

    Nový protiteroristický zákon, který začal platit na konci října, zase umožnil ukončit výjimečný stav zavedený po atentátech z 13. listopadu 2015, při kterých zahynulo 130 lidí. Norma mimo jiné posiluje pravomoci policie.

    Mezi kroky, které Macronovi ubraly na popularitě, patří zmrazení mezd státních zaměstnanců, zrušení finančních náhrad za první den v pracovní neschopnosti či zvýšení příspěvků do sociálního pojištění u důchodců s vyššími penzemi.

    Kritika Ruska za přítomnosti Putina

    Na mezinárodní úrovni vzbudilo pozornost jeho prodloužené podání ruky s americkým prezidentem Donaldem Trumpem či kritika poměrů v Rusku v přítomnosti ruské hlavy státu Vladimira Putina na návštěvě ve Versailles.

    Sestupný trend v hodnocení Macrona se projevil i u vlády premiéra Édouarda Philippa, která už od prvních týdnů poněkud ztratila tvář nuceným odchodem čtyř ministrů právě kvůli nesrovnalostem ohledně zaměstnávání příbuzných či straníků.

    Aktuálně nicméně hodnotí Macronovo působení v prezidentské funkci 46 procent Francouzů kladně, což je nejvyšší číslo za poslední čtyři měsíce. Obvinění některých oponentů, že je povýšený a že je prezidentem bohatých, Macron odmítá a současně tvrdí, že prezident nemusí být milován, ale že je důležité, aby zajistil pokrok své země.

    Proevropský prezident

    Současně chce Macron, který k prvnímu prezidentskému projevu kráčel za zvuků evropské hymny, utužit evropskou jednotu. I to bylo jedno z témat, kterými vyhrál volby. Do popředí se Macron dostal jako ministr hospodářství ve vládě Françoise Hollanda, z níž vloni v srpnu odešel, a s nově založeným hnutím Vpřed! (En Marche!) zahájil své vítězné tažení.

    Za svého působení ve vládě se proslavil hlavně ochranářským zákonem, namířeným proti levnější pracovní síle ze střední a východní Evropy.

    Plány na rok 2018

    Co lze od Macrona očekávat v roce 2018? V prvních měsících zaznamenal prezident pokles v oblibě u svých voličů. Proti jeho pokrokovým reformám demonstrovaly tisíce lidí. Macron se ale od úprav zákoníku práce odradit nenechal a do nového roku připravuje další změny. Pokud bude jeho chystaný zásah příliš drastický, francouzští politologové se domnívají, že by to mohlo vyvolat politickou krizi.

    Odborníci uvedli, že mezi Macronem a krizí v této době stojí pouze vyrovnaná ekonomická situace. V posledních měsících totiž došlo k hospodářskému růstu o 0,5 % za poslední čtvrtletí, za rok pak o 1,8 %. A situace se tak stabilizovala, ekonomové ale upozorňují, že počátkem roku 2018 má opět dojít k poklesu. Počet nezaměstnanost zůstává pod hranicí 10 %, předpokládá se ale, že počet poroste.

    Prezident a jeho vláda chystají další důchodovou reformu, která by opět mezi Francouzi mohla vyvolat vlnu nevole. Co se jeho zahraniční politiky týče, očekává se, že bude pokračovat v budování silné francouzsko-německé aliance v rámci Evropské unie. Teprve čas ukáže, zda to nějak ovlivní oslabení pozice německé kancléřky Angely Merkelové na domácí scéně.

  • 3.V Rakousku vládne pravice

    Rakousko má novou vládu. Zástupci Rakouské lidové strany (ÖVP) a Svobodné strany Rakouska (FPÖ) složili do rukou prezidenta Alexandera Van der Bellena slavnostní přísahu. V čele kabinetu stojí lidovec Sebastian Kurz (31), který se tak stal nejmladším předsedou vlády v Evropě. Konzervativní ÖVP a protiimigrační FPÖ uzavřely koaliční jednání v pátek 15. prosince, přesně dva měsíce po říjnových předčasných volbách.

    Sebastian Kurz. Sebastian Kurz. | Reuters

    Proti kabinetu s účastí FPÖ, kterou některá média označují za krajně pravicovou, protestovalo v centru Vídně podle agentury DPA zhruba šest tisíc lidí. Vznikem nové vlády končí po téměř jedenácti letech období, kdy v Rakousku vládla velká koalice sociálních demokratů a lidovců (SPÖ).

    Vicekancléřem je předseda FPÖ Heinz-Christian Strache. Svobodní získali ve vládě řadu důležitých ministerstev. Jejich představitelé povedou mimo jiné resorty zahraničí, obrany a vnitra. Na přání prezidenta Van der Bellena nemá ministerstva vnitra a spravedlnosti stejná strana.

    Méně migrantů a méně byrokracie

    Mezi programové priority nové vlády patří zpřísnění imigrační politiky, snížení daňové zátěže a byrokracie nebo i posílení přímé demokracie. Kurz ujistil, že alpská republika zůstane orientovaná proevropsky. V době předsednictví Rakouska v Evropské radě v druhé polovině příštího roku by měla evropská agenda přejít z ministerstva zahraničí pod úřad kancléře. 

    I nová vláda trvá na bezjaderné energetice, Kurz se společně se svou vládou zavázal o tom, že vynaloží všechny diplomatické prostředky na to, aby zabránil prodlužování životnosti jaderných elektráren v sousedních zemí. Své postoje v otázce ochrany životního prostředí se budou snažit prosadit i na unijní scéně.

    Demonstrace proti vládě

    Jmenování nové rakouské vlády provázely demonstrace. V centru Vídně se sešlo několik tisíc lidí, kteří protestovali především proti účasti FPÖ v kabinetu, ale i proti celkovému posunu vlády doprava.

    Mezi účastníky demonstrace byli i antifašisté, feministky či levicové studentské skupiny. „Nechceme nacistická prasata!“, „Smrt fašismu!“ či „Náckové pryč!“, volali někteří účastníci demonstrace. Na řadě transparentů s obrázky z dob druhé světové války protestující kritizovali „krátkou paměť“ Rakouska.

  • 4.Merkelová těžko skládá vládu

    V neděli 24. dubna proběhly v Německu volby nového kancléře. Jasnou favoritkou byla stávající kancléřka Angela Merkelová. O jejím vítězství nikdo nepochyboval. Koalice CDU/CSD vyhrála však s minimálním náskokem. Němcům ani tři měsíce po volbách nestačily na to, aby sestavili novou vládu.

    Vyjednávání o koalici v Německu pod taktovkou Angely Merkelové vázne Vyjednávání o koalici v Německu pod taktovkou Angely Merkelové vázne | ČTK

    Prezident stojí o velkou koalici

    Do situace musel zasáhnout i prezident Frank-Walter Steinmeier, který vyzval šéfy Křesťanskodemokratické unie (CDU) Merkelovou, bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) Horsta Seehofera a sociální demokracie (SPD) Martina Schulze, aby vyřešili nastalý povolební pat.

    Prezident žádal Schulze, aby přistoupil na tvorbu velké koalice s CDU a CSU, Schulz a jeho strana byli do té doby výrazně proti. Na počátku prosince však SPD svolala členský kongres, kde většina členů rozhodla o tom, že je třeba jednat o koalici. K dalším rozhovorům dojde pravděpodobně až v lednu.

    Merkelová neví, jak dál

    Německo stále nemá vládu a ani Merkelová nemá jasnou představu, kam by měly Německo a Evropa v dalších letech směřovat, uvedl politik Josef Janning v rozhovoru se zahraničními novináři. Její síla podle něj, spíše než v dalekosáhlých vizích, spočívá ve schopnosti moderovat různé názory a hledat kompromis. Německo potřebuje rychle sestavit vládu, jinak se nestihnou udělat zásadní evropské reformy

    Video  První projev Merkelové po volbách: Doufali jsem v lepší výsledek  - Reuters
    Video se připravuje ...

    Otázkou proto je, jestli bude schopná Němcům vysvětlit, proč jsou na evropské úrovni nutné změny. „Němci jsou proevropští, když jde o Evropu jako takovou, ale jsou vůči Evropě skeptičtí, když mají pocit, že ostatní chtějí jejich peníze,“ podotýká německý expert. Bez německých peněž přitom reformy, s jejichž návrhem přišel francouzský prezident Emmanuel Macron, nebude možné uskutečnit, protože spolková republika tvoří 20 procent hospodářského výkonu Evropské unie.

  • 5.Putin chce zůstat šéfem Kremlu

    Rusko se stejně jako Česko nové hlavy státu teprve dočká. V neděli 18. března tu proběhne první kolo prezidentských voleb a jasným favoritem je stávající prezident Vladimír Putin (65).

    Vladimír Putin. Vladimír Putin. | ČTK

    Své zastánce nechal na potvrzení své kandidatury dlouho čekat, teprve 6. prosince ukončil pochyby a oznámil, že se o post prezidenta bude ucházet znovu. Do voleb se ovšem Putin rozhodl jít jako nezávislý kandidát, nebude tedy reprezentovat svoji stranu Nezávislé Rusko.

    Putinovi soupeři

    O prezidentské křeslo bude Putin usilovat počtvrté. „Jsem si jist, že s vámi se vše povede,“ řekl Putin. O výsledku snad nikdo nepochybuje, ani možní soupeři: „věčně druhý“ vůdce komunistů Gennadij Zjuganov, vůdce nacionalistů Vladimir Žirinovskij, podnikatel Boris Titov, televizní moderátorka Xenija Sobčaková s kontroverzní pověstí „ruské Paris Hiltonové“ či opoziční předák Alexej Navalnyj, kterého ale úřady do klání o Kreml nepustily s odůvodněním, že byl pravomocně odsouzen.

    Ruští politici komentovali Putinovo oznámení kandidatury slovy jako „historický den“, „jistota zítřka“ či „žádné překvapení“. Průzkumy slibují favoritovi hladké zvolení. Slovy jízlivého komentátora, jediná zápletka nadcházejících voleb je vyřešena.

    Putin v roce 2017

    Událostí roku ovšem bylo víc, třeba Putinem ohlášené vítězství v syrském tažení s příslibem stažení části ruských sil. „To se voličům bude líbit,“ poznamenal list Vedomosti. Do svého výčtu zařadil i vyšetřování údajného ruského vměšování do amerických voleb, pokračující západní protiruské sankce.

    Dále pokračující potyčky proruských separatistů s vládními vojsky na východě Ukrajiny, odvolání skoro tuctu gubernátorů. Dále také sporný program bourání starých obytných budov – „chruščovek“ - v Moskvě, návrat ruských turistů do Turecka v rámci normalizace vztahů s Ankarou. Či zatčení ministra hospodářství Alexeje Uljukajeva a následný soudní proces, který  skončil nepravomocným odsouzením někdejšího člena vláda k osmiletému vězení a pokutě.

    Mírný růst ruské ekonomiky, stále ovšem zranitelný případným propadem cen ropy na světovém trhu či prodloužením protiruských sankcí, jejichž vliv začal připouštět i Putin.

  • 6.Babišovo a Zemanovo Česko

    Parlamentní volby má za sebou i Česko. V klání na konci října zvítězilo hnutí ANO Andreje Babiše se ziskem 78 křesel, na druhém místě skončila s 25 křesly ODS.

    Andrej Babiš se stal premiérem Andrej Babiš se stal premiérem | Foto Blesk - Jakub Poláček

    Dále se umístili Piráti a SPD, každá strana obsadila 22 míst. Na pátém a šestém místě skončili komunisté a ČSSD a získali každý po 15 mandátech. Do parlamentu se probojovali i lidovci, TOP 09 a Starostové a nezávislí. Do vlády se tak dostal rekordní počet 9 stran.

    Nová menšinová vláda

    Prezident Miloš Zeman pak ve středu 13. prosince jmenoval menšinovou vládu v čele s novým premiérem Babišem. Ten jedná se zbytkem stran o jejich podpoře, nebo alespoň částečné toleranci. Zatím ale bez úspěchu. Menšinový kabinet přesto 10. ledna požádá Sněmovnu o důvěru.

    Prezident Miloš Zeman má v lednové volbě hlavy státu osm vyzyvatelů Prezident Miloš Zeman má v lednové volbě hlavy státu osm vyzyvatelů | Blesk - Jarmila Hluchá a Jakub Poláček

    Zeman chce znovu na Hrad

    Krátce po začátku nového roku čeká Česko další změna, tentokrát se bude jednat o hlavu státu. První kolo prezidentských voleb proběhne 12. a 13. ledna. Největší šanci má podle průzkumů Miloš Zeman, který se rozhodl znovu kandidovat. Jeho největším rivalem je zatím bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.

    O post prezidenta se v první kole utká devět kandidátů: již zmiňovaní Zeman s Drahošem, Miroslav Topolánek, Michal Horáček, Marek Hilšer, Pavel Fischer, Vratislav Kulhánek, Jiří Hynek a Petr Hannig. Napětí před volbami vrcholí kandidáti se účastní různých debat a akcí, kde hledají příznivce. Kudy povede cesta vlády premiéra Babiše a nového prezidenta, to se teprve ukáže.

Zobrazit celou diskusi