S poctami, v utajení nebo v úplném zapomnění. Jak vypadaly pohřby předchůdců Michaila Gorbačova? Na poslední rozloučení s komunistickými vládci neváhali lidé stát hodiny v krutém mrazu. Na Stalinův pohřeb přišlo tolik lidí, že desítky z nich byly v neustupujícím náporu ušlapány. Stalin tak „zabíjel i po pohřbu“. Po smrti vládce Gorbačova popisují Paměti národa všechny pohřby ruských vůdců.
Pohřby předchůdců Michaila Gorbačova: Ušlapaní fanoušci Stalina i Bush a Thatcherová na karu!
1.Chvíle nejistoty
Se smrtí ruských vůdců, generálních tajemníků Sovětského svazu, neodcházela jen samotná persona, ale i mocenská éra. Plná rituálů, symbolů uzavřeného sovětského svazu nebo boje o moc. Zároveň vždy nastávala otázka, kdo teď onu federaci vlastně povede. Každé takové úmrtí proto vedlo k období nejistoty a hledání nového vládce.
Když vládce zemřel během služby lidu, vysloužil si obrovský pohřeb. Třeba v případě Lenina, Stalina, Brežněva, Andropovova nebo Černěnkova se mrtvým dostalo oficialit, státního smutku, sáhodlouhých smutečních projevů a nakonec i místa v kremelské nekropoli – Hřbitova u Kremelské zdi v Moskvě.
Vzpomínáme ale i na případy, kdy se smrt či pohřeb tajily. Chruščev se musel posmrtně spokojit s krátkou zprávou v Deníku Pravda, obyčejným věncem od ústředního výboru, nebo v případě Gorbačova s poměrně výmluvnou reakcí.
2.Pohřeb první – Lenin
Byla jedna z nejchladnějších ruských zim vůbec, teplota klesala desítky stupňů pod bod mrazu. Bylo 21. ledna 1924 a ve věku 53 let umírá Vladimir Iljiči Lenin. O dva dny později se pak jeho tělo vydalo na dlouhou cestu. Čtyři kilometry pěšky jej nesli z dači (letního sídla) v Gorkách lesem na železniční stanici.
Kolem zastávky se shromáždily tisíce lidí, aby mu vzdaly hold. Po příjezdu do Moskvy bylo jeho tělo uloženo na katafalk, pak se průvod s hodnostáři a rodinou vydal na další cestu – více jak šestikilometrovou k Domu odborů, píše Paměť národa.
Kam oko dohlédlo, tam stál truchlící člověk. Takových bylo podél průvodu statisíce, a to i přesto, že ten den bylo minus 33 stupňů. Po smuteční řeči Josifa Stalina a bolševika Grigorije Zinovjeva bylo tělo přeneseno do Sloupové síně Domu odborů kilometr od Rudého náměstí. Po snesení do mělkého hrobu se v celé Moskvě roznesl zvuk továrních sirén, píšťal lokomotiv a salv z děl. Tělo komunistického politika a revolucionáře tehdejší doby bylo nabalzamováno a trvale vystaveno.
3.Pohřeb druhý – Stalin
Toho prvního pohřbu se Michail Gorbačov neúčastnil – nebyl ještě na světě. Druhého už ale ano. Když 5. března 1953 ve věku 74 let zemřel Josif Vissarionovič Stalin, Sovětským svazem to otřáslo. Už během Leninovy nemoci si jako generální tajemník začal budovat své jméno a pozici. A nakonec v boji o diktátorskou moc zvítězil.
Historik Oleg Khlevniuk popisuje, že i jeho rakev byla vystavena na tradičním místě smutku, ve Sloupové síni v Domě odborů. O čtyři dny později, v den jeho pohřbu, došlo k další tragédii. Špatná organizace způsobila to, že v panice a chaosu přišly o život desítky lidí. Byly umačkáni hrnoucím se davem lidí. Každý totiž chtěl vidět mrtvého Stalina. A tak s nadsázkou vládce zabíjel i po své smrti.
A to i přesto, že na tento monumentální akt dohlíželo na 22 600 agentů tajné policie či vojáků. Tělo v rakvi pak bylo umístěno před Leninovo mauzoleum, později do něj i přeneseno. Po osmi letech bylo v rámci destalinizace převezeno na Hřbitov u Kremelské zdi.
Pohřbu se účastnil i Gorbačov, bylo mu tehdy dvaadvacet let. I jím a jeho kamarádem Zdeňkem Mlynářem smrt Stalina otřásla. Dlouhé hodiny čekali na to, až si budou moci Stalina prohlédnout. „Poprvé jsem viděl Stalina zblízka – mrtvého, kamenného, s voskovou tváří, bez jakýchkoliv známek toho, že by kdy byl naživu. Pátral jsem v jeho tváři po nějakých známkách velikosti, ale něco mě znepokojovalo, vyvolávalo to smíšené pocity,“ popsal tehdy Gorbačov.
4.Pohřeb třetí – Chruščev
11. září 1971, umírá třetí vůdce SSSR Nikita Chruščev. Ačkoliv k této osobě měl Gorbačov blízko, na pohřbu nebyl. Tehdy už měl poměrně dobře rozjetou stranickou kariéru. Hlásil se navíc k jeho odkazu 20. sjezdu KSSS, zejména k tajnému projevu Chruščeva, ve kterém odhalil Stalinovy zrůdné zločiny.
Za takovou náklonnost byl „po zásluze potrestán“. V únoru 1956 to vyústilo v dobu nejistoty, která rozzuřila i jinak loajální spolustraníky. Gorbačov, stejně jako Chruščev, byli za reformní snahu potrestáni odepřením plnohodnotného státního pohřbu.
Pohřeb třetího státníka tak byl utajen až do onoho dne. V době své smrti byl už stranou zavržen a pohřeb připomínal spíše rozloučení s antisovětským disidentem. K poslednímu rozloučení se dostala jen rodina a hrstka přátel, kteří se přes vojáky dostali do k rakvi. Soukromý pohřeb proběhl na Novoděvičím hřbitově v Moskvě, ústřední výbor sice všechny výlohy uhradil, stále se k němu ale stavěli zády. Zejména i kvůli úniku velmi otevřených vzpomínek na Západ. Ti, kdo nebyli o pohřbu informováni, se o něm ani nedozvěděli.
Bývalí kolegové se ani neodvážili osobně kondolovat, to ale vynahradily kondolence od zahraničních hlav států a vedoucích představitelů komunistických stran. Deník Pravda v den pohřbu pak otiskl velmi krátký nekrolog na konci první strany.
5.Pohřeb čtvrtý – Brežněv
Dalším z pohřbů byl ten Brežněvův. Leonid Brežněv zemřel 10. listopadu 1982 ve věku 75 let a dočkal se pompézního karu. Na Rudém náměstí se konal státní pohřeb, rakev se zesnulým byla vezena na lafetě a doprovázela ji čestná stráž. Veřejnost se ale kvůli pečlivě připraveným oznámením o posledním rozloučení dozvěděla až 11. listopadu v jedenáct hodin dopoledne.
Většině lidí ale došlo, že zřejmě zemřel dlouho a těžce nemocný Brežněv. V rozhlase a televizi několik hodin hrála pohřební hudba. Pohřben byl v nekropoli u kremelské zdi. Opět zazněla otázka, kdo bude vládnout.
Všichni se připravovali na otevřený boj o moc nejvyšší, kterou vyhrál Jurij Andropov. Gorbačovovi se pod jeho rameny začala otevírat cesta k moci nejvyšší, až na samotný vrchol.
6.Pohřeb pátý a šestý – Andropov a Černěnko
Andropov si moci ale moc dlouho neužil, v čele Sovětského svazu stál jen patnáct měsíců. Než 9. února 1984 zemřel, už nedokázal ani opustit nemocnici. Měl nemocné ledviny, s pomocí tehdy nejmodernější medicíny by mohl ještě několik let žít, ta ale do Ruska nedoputovala.
Nastal čtyřdenní státní smutek a pohřbu se účastnil i americký viceprezident George Bush nebo britská premiérka Margarete Thatcherová. I on byl pohřben v kremelské nekropoli.
Vůdcem se stal netrpělivě vyčkávající Konstatnin Černěnko. Tehdy už Gorbačova několik kolegů z politbyra považovalo za seriózního státníka. A byl to právě on, kdo 10. března 1985 informoval o smrti 73letého Černěnka. A pak se stal i šéfem ústředního výboru.
Sám vládl dlouho, 25. prosince 1991 pak v celostátní televizi pronesl, že rezignuje na funkci prezidenta SSSR s tím, že tento úřad prakticky zaniká. V televizi pak byla naposledy spuštěna sovětská vlajka a stejně tak naposledy zazněla i státní hymna Sovětského svazu. Jeho pravomoci pak přecházely na prezidenta Ruska Borise Jelcina.
7.V zapomnění?
Posledního rozloučení s Michailem Gorbačovem se nikdo ze zahraničních představitelů neúčastnil. Zejména i kvůli aktuálně probíhající okupaci Ukrajiny ze strany Ruska. Jediný, kdo se na pohřeb dostal, byl maďarský premiér Viktor Orbán.
Neúčastnil se ho ani sám Vladimir Putin, pouze čtyři dny před tím položil k otevřené rakvi růži. Zřejmě se nechtěl „ztotožňovat“ s někým, kdo ho za jeho „speciální operaci“ kritizoval. Putin Gorbačova obviňoval z největší geopolitické katastrofy 20. století, tedy zániku SSSR.
Byl mimo jiné držitelem Nobelovy ceny za mír a roku 1992 získal ocenění Ronald Reagan Freedom Award (Cena Svobody Ronalda Reagana).
- Související
Témata:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.