24°C
Anna prožila za socialismu kvůli víře těžké chvíle: Na základce ji učitelka ponižovala, přesto se stala uznávanou lékařkou
Anna Švehláková pochází z velice křesťansky založené rodiny. Což bylo v sobě socialismu nežádoucí a věřící byli režimem často šikanováni a perzekvováni. Což Anna poznala už na základní škole ještě jako malá holčička. Měla vždy výborný prospěch a podařilo se jí i přes špatný kádrový profil dostat na gymnázium a následně na lékařskou fakultu. Náboženství se ovšem nikdy nevzdala. Během studií tajně navštěvovala zakázané teologické kurzy.
Dnes sedmašedesátiletá Anna Švehláková se stala uznávanou dětskou neuroložkou. Dokázala to, i když díky víře měla přístup ke studiu značně ztížený, protože neměla dobrý kádrový profil.
První velkou nepříjemností si prošla již ve třetí třídě. Měla chodit na náboženství, což se nelíbilo její třídní učitelce, zaryté komunistce. Místo lekcí posílala Annu, aby jí pomohla s něčím v kabinetu. „Když se moje maminka dozvěděla, že hodiny náboženství trávím u paní učitelky v kabinetu, šla do školy a řekla, že si přeje, ať na náboženství chodím. A tehdy začal tak trochu teror,“ popsala pamětnice.
Děti, smějte se jí!
Učitelka byla totiž schopná ponížit před celou třídou malou holčičku a vyzývat Anniny spolužáky, aby se jí posmívali. „Děti, Švehláková chodí do kostela, ale kosmonauti už dávno zjistili, že ve vesmíru žádný Bůh není. Děti, smějte se jí!“
Později dostala trojku z výtvarné výchovy a bylo jí řečeno, že ona a její bratři jsou ostudou školy. Ředitel navíc rodiče varoval, že pokud děti nepřestanou na náboženství chodit, nedostanou se na vysokou. „A maminka mu na to řekla, že všechny její děti na náboženství chodit budou,“ uvedla pamětnice.
Koncem 60. let se situace zlepšila, jenže pak přišla okupace. „Když jsem se vzbudila, našla jsem tetu, jak pláče v kuchyni. Říkala: ‚Aničko, mám strašný strach, bude válka.‘,“ popsala paní Švehláková, jak ve třinácti letech prožívala hrozný 21. srpen 1968.
Nejrůznější restrikce byly naštěstí zaváděny postupně, a tak byla Anna o dva roky později přijata na gymnázium i přes špatný kádrový profil. Na tehdejšího ředitele nevzpomíná v dobrém. Ke studentům se choval strašně. „S hladkým úsměvem na tváři ty děcka terorizoval – třeba ty, co měly dlouhé vlasy. Některé osobně stříhal.“
Otec paní Švehlákové navíc po okupaci vystoupil z komunistické strany, což jejich rodinu v očích režimu ještě více poškodilo. Podle pamětnice chtěl vystoupit už dříve, ale měl strach.
Paní Anna sice odmaturovala na samé jedničky, nicméně na vysněnou lékařskou fakultu jí pomohl hodný třídní učitel. Do jejího posudku připsal, že je s náboženskou otázkou vyrovnaná ve prospěch režimu.
Na vysoké škole potkala podobně smýšlející lidi a začala navštěvovat tajné teologické kurzy pro laiky. Jednou jela na seminář v Krušných horách a přesné místo znal jen její kamarád. Anně ovšem ujel vlak a tak jela sama. Věděla jen, kde má vystoupit, místo pak hledala dlouhé dvě hodiny. „Měla jsem strach, že za mnou někdo jde, že mne někdo lapí. Vyděšená jsem došla ke kostelu, kde měla být fara,“ řekla pamětnice s tím, že se jí tajný seminář nakonec najít podařilo.
V roce 1989 se aktivně zapojila do Sametové revoluce, šířila letáky a informace o aktuálním dění. I přes špatný kádrový profil se paní Švehláková stala uznávanou dětskou neuroložkou a ve své víře byla neochvějná.
Video
17. listopad 1989: Rekonstrukce událostí - co vše se dělo?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Nejde o žádnou démonizaci, ale pravdu. Kdo na vlastní kůži nezažil, nepochopí. Co se týče škol, záleží na typu. Šikana byla a tvrdá. Asi jste měl/a štěstí, že jste na šikanu nenarazil/a.