22°C
Nenáviděná Marie Antoinetta: Hazard, orgie, milenci a prznění vlastního syna
Osud si člověk nevybírá. O tom by mohla vyprávět dcera Marie Terezie a francouzská královna Marie Antoinetta, která se stala trnem v oku obyčejných Francouzů. Jejich nenávist ji přesně před 228 lety dovedla až na gilotinu. Tam život luxus milující ženy, o které se však hojně šířily drby a polopravdy, během vteřiny skončil.
Když se Marii Terezii narodila dcera Marie Antonie Josefa Johana, rozhodlo se, že se provdá za následníka francouzského trůnu Ludvíka XVI. Plán to byl vskutku mazaný, nicméně osud Marie Antoinetty (tak si ji ve Francii přejmenovali) byl tímto činem zpečetěn.
Marie Antoinetta byla od přírody extrovert, ráda se bavila, měla vyřídilku, milovala hudbu a hazard a rozhodně nebyla typ, který by se bránil jakémukoliv luxusu. Ostatně, když se dostala na francouzský dvůr, mělo ho tam dostatek. Nechávala si česat obří a extravagantní paruky, drahé látky na šaty kupovala po kilech a šperky jí také nebyly cizí. Navíc ani nepatřila mezi ty nejsvatější. Holdovala mileneckým avantýrám a na svém sídle Malý Trianon pořádala akce, o kterých se začaly vyprávět legendy. Kromě orgií například i to, že zde sama przní svého 8letého syna.
Jestli z toho byla aspoň polovina pravda, to věděla pouze sama královna. Francouzský lid měl však na tuto Rakušanku názor jasný. Tolik nenávisti choval totiž k málokomu. Během Velké francouzské revoluce Antoinetta hněv lidu, který žil v chudobě a bojoval s hladomorem, zatím co se ona tetelila v blahobytu, pocítila velmi tvrdě. Při útěku za hranice byla s manželem chycena, uvězněna a souzena za vlastizradu a další zločiny. 16. října 1793 pak naposledy vydechla, když jí hlavu usekla gilotina.
Témata:
Související
Není to ale zcela prokázáno, že ho prznila. Zřejmě se jedná o prvního syna Ludvíka Josefa a ten zemřel v roce 1789 v necelých 8 letech, protože byl nemocný. Ale je pravda, že blesk tupě opíše článek a vlastně nic nevysvětlí, kdo by si s tím dělal práci, taková zbytečnost pro pleskaře. Váš odkaz je na druhého syna Ludvíka Karla tzn. Ludvíka XVII, který zemřel na následky trýznění ve vězení.