Podcast: Modelky už fotografy nepotřebují, říká Jan Hodač. Proč jsou sociální sítě likvidační?
Přes dvacet let se úspěšný mostecký fotograf Jan Hodač věnuje profesionálnímu focení a jeho dílo putovalo po celém světě. Začínal ještě s analogovým fotoaparátem, kterým zachycoval krásu a půvab žen, až se dostal ke krajinám a vzácným houbám. Jak se jeho branže změnila, a proč se podle něj už žádný fotograf nestane takovou legendou jako Jan Saudek nebo Antonín Kratochvíl, prozradil v Blesk Podcast.
Začátky focení modelek byly pro Jana Hodače velmi divoké. Prvními ženami, které se mu svlékaly před objektivem, byly jeho kamarádky a mnohdy se stalo, že z veselého večírku, kde slovo dalo slovo, zamířili druhý den do přírody, kde zajímavé ženy fotil. Přelom tisíciletí byl podle Hodače ještě unikátní v tom, že digitální fotografie se teprve rozvíjela, fotografů nebylo tolik a modelky lačnící po focení nebylo nutné příliš složitě hledat a přemlouvat.
„Dneska každý fotí na mobil, influencerky a modelky si fotí selfíčka samy a víceméně je těžší přesvědčit ty davy modelek, že se mají zrovna nechat nafotit od vás,“ jmenuje některá úskalí současného focení aktů. Dříve se také podle Hodače pozvání do ateliéru rovnalo pozvání do postele. „Začal jsem fotit v době, kdy se ten kult fotografa malinko měnil. A i když fotím erotické fotografie, tak si nemyslím, že by ta holka měla na něco větší chuť, když je svlečená. Naopak je to o dobrém vztahu a komunikaci,“ vyvrací mýty profesionální fotograf.
Posílají mi 17leté holky
Obzvlášť v současnosti by si dvakrát rozmyslel, jestli by si chtěl s krásnou ženou něco začít. Mohl by totiž čelit nařčení ze sexuálního obtěžování, a dokonce ze zneužití náctileté. „Když fotím akty, tak si vždycky nechávám podepisovat model release a ofotím si doklady, abych měl jistotu, že jí je osmnáct, protože svět je takový, že mi tam může někdo podstrčit sedmnáctiletou holku a pak mi zavařit,“ vysvětluje Hodač s tím, že konkurence je v našem českém rybníčku obrovská a závistivá.
A není se, co divit, že mu kolegové závidí úspěch. Za dvacet let totiž fotil stovky žen, a dokonce několik let vede soutěž Czech Beauty, do níž vybírá ženy, které se vymykají tradičnímu pojetí vzhledu. Mezi finalistky se tak mohou, oproti soutěžím Miss, kvalifikovat také maminky nebo ženy, které kupříkladu již měly zkušenost s lechtivým focením. Což je v případě Miss diskvalifikuje. Profily finalistek pak byly publikované v české mutaci tištěného Playboye.
Konec zrodu legend?
Soutěž musel dočasně přerušit kvůli koronaviru a její organizační přestavbě. Pozornost na focení modelingových fotek také snížil a věnuje se jí pouze z jedné třetiny. Ve světě totiž reklamní agentury více šetří a převládl trend Instagramu a Only Fans. Zvláště na druhé jmenované platformě si ženy a muži vydělávají tím, že se fotí (pozn. red. do konce září 2021 mohli modelé a modelky sdílet nahé fotografie) a jejich fanoušci jim posílají peníze. Nemají proto podle Hodače potřebu si najímat fotografa. Změn ve světě fotografie si všiml již při ekonomické krizi v roce 2009.
„Uvědomil jsem si, že jako fotograf už nebudu moci fungovat jako doposud. Musel jsem se na to připravit, vyrovnat se s depresemi. Každý profesionál v oblasti portrétní fotografie chtěl být totiž následníkem Jana Saudka nebo Antonína Kratochvíla, ale to nám uteklo. Musel jsem si přiznat, že už nebudu světovým fotografem. Oni budou posledními mohykány, ale my už jako generace nenastoupíme. Není kam, není o to poptávka,“ věští konec zlatého času fotografie Jan Hodač.
Jak to probíhá při focení modelek, proč ho učarovala severočeská krajina a jak chce využít nápad Jouzy z Ať žijí duchové a pěstovat jedny z nejdražších hub světa, prozradil fotograf a organizátor Jan Hodač v Blesk Podcast:
