Houby jako z jiného světa! Podívejte se na unikátní snímky, fotograf z nich tvoří „encyklopedii“

Jan Hodač, původně vystudovaný biolog, je všestranným fotografem, který vešel do obecného povědomí svými snímky sličných dívek či nevšedních přírodních a industriálních scenerií. Jednou z jeho mnoha vášní je však také „netradiční“ houbaření. Houby raději fotí, než sbírá. „Rád bych postupně nafotil naše vzácné a zajímavé druhy hub. Ale bez tipů na »fleky« od profesionálních mykologů to nejde, proto s mnohými zkušenějšími kolegy z branže spolupracuji,“ vysvětluje.

Vaření hub je alchymie

Když se mu ale dostane pod ruku nějaká ta „lahůdka,“ neodolá. „Přiznám se, že jsem letos začal s vařením hub docela experimentovat a je to doslova kulinářská alchymie,“ usmívá se. Co považuje za nejvybranější delikatesu? „Výtečný je podle mě klasický masák na grilu, smrže a kačenky na másle nebo plněné mletým masem, smetanová omáčka z lišek, opražené chřapáče na cibulce a v posledních dnech jsem dělal na grilu i řízky z pýchavky - vatovce obrovského, ten chutná skutečně delikátně jako sýr,“ libuje si Jan.

Kratochvíle v době koronakrize

Fotogeničnost hub Jana zaujala už při středoškolských studiích. „Dodnes mi ve Schole Humanitas v Litvínově visí dvoumetrová fotografie mého hřibu,“ cení si. K opětovnému a zevrubnému zájmu o houby jej pak přivedla celkem náhoda. Pandemie koronaviru, která mu pochopitelně omezila značnou spoustu nabídek focení s lidmi.

„Jako fotograf jsem najednou neměl zakázky. S partnerkou jsme proto založili houbařský profil CzechFungi,“ zmiňuje svou fotografickou instagramovou „encyklopedii,“ na které lze najít nepřeberné množství hub vyfocených v malebném lesním prostředí. „Také jsem se zapojil do zajímavého ale časově náročného výzkumu sekvenování DNA smržů co rostou na mulčovací kůře v zahradách.“ Právě smrže a kačenky považuje za jedny z vůbec nejzajímavějších jarních hub. I chuťově nejzajímavějších.

„O smržích se obecně velmi málo ví a zaslouží si rozsáhlejší výzkum. Já osobně jsem sběrem plodnic strávil asi dva měsíce, sušil je a posílal na analýzu. Prošel jsem stovky zahrad a zahrádkářských kolonií. Podařilo se mi najít také jeden raritně velký kus, který rostl přímo z drenáže.“ uvádí. Díky tomu pochopil, proč jsou smrži také tak vyhledávanou lahůdkou. „Co zbylo z výzkumu, to jsem snědl. Nejlepší jsou jen s pepřem a solí na másle,“ pousmívá se.

A kam na houby v Praze?

Momentálně žije Jan v Libčicích nad Vltavou, kousek severně od Prahy. V metropoli ale prožil drahně let, takže ví, kam se vypravit za houbami v nejbližším okolí. „Ideálně do větších parků, lesoparků,“ a zároveň dodává, že „pak také rostou lidem na zahradách i na ulicích v zeleni. Třeba jeden vzácný druh smrže vyrostl před kubánskou ambasádou v Jinonické ulici.“ Letos se v parcích v Praze objevila ve větším počtu například i vzácná muchomůrka Vittadiniho, která je velmi fotogenická.

V Újezdu nad Lesy pro změnu rostou hned dva vzácné druhy hub, a to hřib medotrpký a květnatec Archerův. „Oběma druhům se zde velmi daří, což potvrzuje fakt, že jsme zaznamenali více než 20 plodnic na jednom místě,“ uvedla v radničním zpravodaji Prahy 21 Martina Vrbková z odboru životního prostředí a dopravy. Ovšem pozor! Obě houby jsou natolik vzácné, že je až „škoda“ je sbírat. „Jsou krásné – chraňme je,“ dodala Vrbková.

Podle Jana se letos houbám kvůli suchu tolik nedařilo, jako v předešlých letech. Výjimkou byl deštivý začátek července, kdy houbaři brali lesy doslova útokem. „Kolem Prahy toho momentálně moc není, kousek za Prahou v Chuchelském háji se ale objevil vzácný teplomilný hřib satan a kolega Michal Mikšík přivezl na přefocení nádherný hřib rudonachový. Jinak už barevné hřiby pomalu končí,“ myslí si. „Obecně mi spíš mykologové říkají, že letos na vzácné hřiby není dobrý rok, ale ty smrkové porostou určitě ještě celý říjen, teď slušně pršelo tak uvidíme.“

Let do vesmíru je snazší než pěstování hub

Chce-li si člověk samozřejmě „dopřát,“ pak je pochopitelně ideální vyrazit za houbami doslova a do písmene do divoké přírody, do lesa. I když ani to podle Jana nemusí být zárukou pořádných žní. „Obecně je podhoubí velmi citlivé, a aby vytvořilo plodnici, potřebuje specifické podmínky, kterým ještě pořádně nerozumíme ,“ říká s tím, že kolikrát se stává, že po dešti vyrostou houby jen někde, zatímco opodál třeba vůbec. A s umělým pěstováním to také není žádná sláva.

„Často je to spíše formou pokus omyl,“ říká fotograf. „Dnes už je určitá skupina hub, kterou umíme dobře pěstovat uměle, třeba hlívy, žampiony nebo houby šitake,“ pokračuje. „Já jsem letos například vysadil na vhodných lokalitách vatovce obrovské a do dvou let se dozvím, zda úspěšně.“ A co ostatní houby, pro Čechy tolik oblíbené hřiby? „Do vesmíru létáme, ale například hřib ještě vypěstovat nedovedeme,“ kroutí hlavou sympatický fotograf.