9°C
Máma koukala na popravu vlastního syna: Svědkyně popsala exekuce slavných zločinců a hrůzu nejvyššího trestu
Michelle Lyonsová léta pracovala v texaském vězení a byla svědkyní stovek poprav na smrt odsouzených vězňů. Některé konce odsouzených zločinců se jí tak vryly do paměti a byly pro ni natolik intenzivní, že nakonec s prací ve vězení sekla a o svých zážitcích napsala knihu.
Michelle Lyonsová se nejprve živila jako redaktorka, pak ji ale zlákala práce ve vězení. A protože ji zaměstnali ve státě Texas, který má nejvíc popravených v celých Spojených státech, viděla během svého působení za mřížemi přes 300 poprav. Pracovala za sklem, tam, kde smrt těch nejhorších zločinců sledovali svědkové a oběti jejich skutků, stejně jako rodinní příslušníci.
A právě zážitky s členy rodin popravených Michelle nakonec dovedly k tomu, že už svou práci nedokázala dál dělat. Nejvíc se jí podle jejích slov do paměti vryly tři popravy.
Jedním ze zločinců, jejichž poslední okamžiky Michelle nedávaly spát, byl Cameron Willingham. Podle soudu v roce 1991 podpálil barák i se svými třemi dcerami. Soud Cameronově obhajobě, že šlo o nešťastnou náhodu a na záchranu dětí už bylo pozdě, nedal za pravdu. Smrtící injekci Cameron dostal v roce 2004, bylo mu 36 let.
Začali raději dřív
Michelle stála opět za sklem, když se Cameron sprostými nadávkami pustil do své tehdy už bývalé ženy, která také byla popravě svědkem. Spílal jí a sprostě nadával. „Jeho poslední slova bylo to nejhorší, co jsem kdy od kohokoli slyšela. Vulgární, plné nenávisti,“ řeka Michelle pro Mirror. „To, co říkal, bylo tak jedovaté a hnusné, že vykonavatel rozsudku začal s popravou dřív, aby ho umlčel,“ zavzpomínala na děsivý zážitek Michelle.
Konec života Briana Keithe Robertsona, zloděje a vraha svých starých sousedů, bývalé bachařce také uvízl v hlavě. „Všem bílým rasistům v Americe, kteří nenávidí černé a všem černým, kteří nenávidí sami sebe: Polibte mi tu moji černou p***l! Pojďme nato!“ Pak se zadíval přímo do očí pozůstalým oběti. „Dávejte si pozor, až pojedete domů. Doufám, že se nevymlátíte a nechcípnete!“ popřál jim ironicky.
Máma viděla popravu syna
To vše by Michelle ještě překousla, až třetí, pro ni výjimečný, případ byl tou příslovečnou poslední kapkou. Musela být svědkem toho, jak se máma dívá na popravu svého syna. Ricky McGinn v roce 1993 znásilnil a zavraždil 12letou nevlastní dceru Stephanii Falnaryovou. „Byl to skutečně traumatizující zážitek, když jsem seděla vedle McGinnovy staré maminky,“ vysvětlila Michelle výjimečnost situace, která ji tak vzala. Matka a syn byli každý na své straně skla umístěni tak, že na sebe přímo viděli.
„Seděla tam na kolečkovém křesle, pak se vzepřela, těžce se postavila a položila ruku na sklo, pár sekund na to odsouzenec v té studené ‚cele smrti‘ zemřel,“ vylíčila živé vzpomínky Michelle. „Ten případ si budu navždy pamatovat kvůli ní, mamince. Jemu soucit nenáleží, ty věci, které měl na svědomí, byly strašné,“ doplnila bývalá zaměstnankyně věznice.
Neodbytná, šílená představa
S prací mezi vězni Michelle nadobro v sekla v roce 2012, kdy už nedokázala oddělovat soukromý život od pracovního. Drsných příběhů už na ni bylo moc. Nechtěla si dál představovat, jaké to je vidět za sklem umírat vlastní dítě. Sama tehdy měla sedmiletou dceru a představy „co by kdyby“ jí nedávaly spát. „Měla jsem pocit, že se co nevidět zblázním, zdálo se mi o tom, bylo to špatné,“ popsala Michelle, co tehdy prožívala.
Odešla proto raději pracovat do marketingu a o zážitcích z poprav napsala knihu.
Témata:
Související
Co to jako je? Článek? Hrůza není trest, ale skutek kvůli kterému se trest musí vykonat.