18°C
Politická vražda Heliodora Píky: Roky před smrtí generál svého „kata“ zachránil z gulagu
Je 21. června 1949. Ještě není ani šest hodin ráno, přesto pro jednoho válečného hrdinu končí den. Přes věznici na Borech směrem k nádvoří pochoduje v doprovodu stráže Heliodor Píka. Míří k popravišti. Na smrt ho poslal prokurátor Karel Vaš, kterého Píka paradoxně před lety vysvobodil z ruského gulagu a zachránil mu tak život. Píkova poslední slova směřovala v naději pro stát, ve svém dopise na rozloučenou ale sám napsal, že moc dobře ví, že jde o politickou vraždu.
Během první světové války Heliodor Píka bojoval za Československé legie na území dnešní Ukrajiny, později se přesunul na západní frontu do Francie. A účastnil se i druhé světové války - Janu Masarykovi v Londýně zprostředkoval návrh Ludvíka Svobody o vojenské spolupráci se sovětským Ruskem. Až pozdě jim došlo, že Sověti nechtějí osvobodit Československo, ale touží po diktatuře proletariátu. Na Píku si kvůli tomu dokonce v Moskvě stěžoval zástupce KSČ Klement Gottwald.
V roce 1942 začala v ruském Buzuluku formovat východní jednotku československé armády - zejména z přeživších vězňů z gulagu. Právě z pracovního tábora zachránil i zarytého komunistu Karla Vaše. V tuto chvíli osud ukázal, jak je neuvěřitelně pokřivený. Člověk, kterému Píka zachránil život, ho později odsoudí ke ztrátě toho jeho.
Píka sice i ve vrcholu války spolupracoval se Sověty, zároveň ale kritizoval postup jejich vojsk. Rusko si ale jeho negativní nátlak pamatoval, i když s ním Píka vlastně ničeho nedosáhl. Po válce dostal dvě sovětská vyznamenání a byl povýšen do hodností štábního generála. Po vítězném únoru se ale vše změnilo.
Píku nakonec v roce 1948 zatkli a obvinili ze špionáže, vlastizrady a velezrady. Jím zachráněný Vaš ho dlouhé měsíce osobně vyslýchal a patrně i mučil. V lednu následujícího roku byl Píka odsouzen k trestu smrti oběšením.
Noc před popravou s ním v cele strávil jeho syn Milan, který ve stejné věznici seděl za údajné přípravy únosu jeho otce a ze špionství. Když za otcem do cely přišel, sepisoval zrovna dopis na rozloučenou. „Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu … Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti...“
Svému synovi kladl na srdce, aby se za jeho smrt nemstil. Před popravou pak národu vzkazoval: „Mým posledním přáním jest, aby národ zůstal sjednocen a aby každý bez rozdílu pracoval na sjednocení národa.“ Byl popraven v 6:08 na dvoře plzeňské věznice Bory. Karel Vaš ho i ve svých jednadevadesáti letech, pět let před smrtí, stále označoval za vinného. „Ale on se přiznal! Přiznal svoji chybu. Doznal to, doznal to i před soudem. Takže já se o tom nebudu bavit," řekl tehdy projektu Paměť národa.
Pointa proč byl vlastně obžalován mě uniká...asi se sra.l do čeho neměl jinak by si ho komanči nevšímali