7°C
Pamětnice Helena pomáhala Židům přímo v sídle Heydricha: Po válce si tam Rusové chodili pro ženy, popsala
Pamětnice Helena Vovsová (95) z Panenských Břežan u Prahy pracovala jako pomocná zahradnice na zámku, kde za války žil říšský protektor Reinhard Heydrich a jeho manželka Lina. Ta na zámku zůstala i po smrti svého manžela. Statečná Helena přitom tajně celou dobu pomáhala židovským vězňům, kteří tam byli převezeni na práci. Nosila jim jídlo a léky a zprostředkovávala kontakt s rodinou. To, jaké hrůzy měl ve skutečném rozsahu na svědomí její zaměstnavatel, se dozvěděla až po válce.
Do Panenských Břežan se paní Helena přestěhovala s rodiči v roce 1930 na doporučení lékaře, který tvrdil, že by dívence pomohl venkov. V obci žila až do svých 93 let a považuje ji za svůj domov. K práci pomocné zahradnice na zámku se dostala přes známou.
„Já jsem vyšla školu v roce 1940, a co teď se mnou… Přišla známá, která pracovala na zámku jako zahradnice, že by někoho potřebovali. Tak táta povídá: ‚Válka bude trvat tak rok, to bys vydržela.‘ Jenže já jsem tam nastoupila v březnu 1941 a skončila jsem tam až v říjnu 1945,“ popsala před pěti lety pro Blesk paní Vovsová. Když do práce nastoupila, bylo jí patnáct let a na zámku ještě žil Konstantin von Neurath s manželkou. Téhož roku ho však nahradil Reinhard Heydrich.
Tajně jim nosila poštu
O zámek se starala jeho manželka Lina. Krátce poté, co se tam usadili, přijela pracovní četa Židů z Terezína. Nejprve jich bylo 120, ale pak jich zůstalo asi 30. Paní Helena se s některými z nich i přes zákaz sblížila a pomáhala jim.
„Netrvalo to dlouho a s některými z nich jsem se spřátelila, přestože to bylo zakázané a bylo nebezpečné se s nimi stýkat. Pracovní skupině velel jistý Miki Bauer, který mne požádal, zda bych navštívila jeho bratra v Dlouhé ulici. Tak jsem začala židovským vězňům pomáhat,“ prozradila pro portál Paměť národa.
Balíčky pro vězně si nechávala pamětnice posílat na svoji adresu. Na poště se podepsala jako Helena Břežanská a veškerou poštu tajně pronášela do zámku. Měla velké štěstí, že ji nikdo neudal, tomu se dodnes podivuje. Zaměstnancům pošty prý muselo být jasné, co dělá.
Jednou se snažila pronést do zámku štangli salámu, zastavil ji však Hans, který se staral o tamní koně. Chtěl jí dát špinavé prádlo na vyprání, jenže Heleně při té příležitosti vypadl schovaný salám. Hans řekl, že ví, že Židům pomáhá, ale že na sebe má dávat pozor.
Heydrichova smrt
Na den atentátu si pamatuje přesně. „Měla jsem nějakou práci ve skleníku, přišel tam Hans a nesl v náruči tu Silke. Já mu říkám: ,Hans, co se děje?‘ A on říká, že byl spáchanej atentát na šéfa. Já jsem se zarazila a ptám se: ‚A je mrtvej?‘ A on říká: ‚Noch nicht‘ – ještě ne.“ Protektor pak zemřel o osm dní později v Nemocnici Na Bulovce na celkovou sepsi organismu. Jeho manželka s dětmi však na zámku zůstala.
Paní Vovsová prozradila, že se pak všichni báli, že Panenské Břežany potká stejně krutý osud jako Lidice. „Tehdy prohledávali celý zámecký park. Když Heydrich zemřel, pomáhala jsem zrovna v kuchyni a viděla Linu Heydrichovou u okna plakat,“ prozradila Helena.
Lina se po smrti manžela dala na podnikání. Brzy však zemřel i jeden z jejích synů, Klaus. Paní Vovsová byla přímo u toho, když se to stalo. Srazil ho náklaďák s místními fotbalovými fanoušky, kterému chlapec vjel na kole do cesty.
„Kromě strážného byl u Klause první vězeňský židovský lékař, který se mu snažil pomoci. Pak přišla ‚Heydriška‘. Měla bílé šaty, vzala Klausovo tělo do náruče a nesla ho do zámku. Nikdy nezapomenu na Klausovu krev, která jí smáčela ty krásné šaty, a na její slzy v očích.“
Řidič nákladního auta Karel Kašpar dostal od soudu mírný trest, po válce ho však našli zastřeleného v sanitce. Ani v dobách míru však hrůzy neskončily. Na zámek se nastěhovali Rusové. „Se sovětskými vojáky tu bylo ubytováno asi třicet žen, nejčastěji ze Sudet. Sovětští vojáci si pak jakožto vítězové pro ně chodili. Po těch nocích to tu vypadalo strašně. Pomáhala jsem Gertě Schindlerové a jejímu tříletému synkovi Günterovi. Ještě dnes, když vidím těhotnou, dělá se mi špatně,“ popsala paní Vovsová.
Celý příběh této pamětnice si můžete přečíst na portálu Paměť národa, kde najdete mnoho dalších příběhů z moderní české historie. Neziskovou organizaci Post Bellum také můžete podpořit finančním příspěvkem.
Video
Jaké bylo pracovat pro „řezníka z Prahy“ Heydricha? Paní Helena vzpomíná.
Video se připravuje ...
Témata:
Související
