22°C
Těžký osud postiženého Patrika s maminkou: Marie chce pro syna důstojný život, peníze ale nejsou
Patrik společně s maminkou Marií žijí ve Šluknově. Šestadvacetiletý muž trpí dětskou mozkovou obrnou a je upoután na vozíček. Úkony, které téměř každý z nás dělá bezstarostně, jsou pro dvoučlennou rodinou náročné. Už jen vykoupat syna je proces, na který sama matka nestačí. Pomůžete jim v kvalitnějším a důstojnějším životě?
Patrik žije ve společnosti své matky v malém, pro něj nevyhovujícím, bytě ve Šluknově. Trpí dětskou mozkovou obrnou, má oční vadu a je upoután na invalidní vozíček, má čtvrtý stupeň invalidity. Vyžaduje navíc čtyřiadvacetihodinovou péči.
Jeho maminka Marie je také v invalidním důchodu. Má poškozenou páteř a bojuje se zhoršujícím se zdravím. „Podstoupila jsem akutní operaci a po dvou hodinách jsem musela domů, abych se mohla o syna postarat,“ řekla Deníku.cz Marie. O tom, že by svého syna umístila do nějaké ústavu, nechce ani slyšet.
Potřebná rekonstrukce bytu
Vykoupat se a oholit. Pro některé z nás naprosto jednoduchý a nesložitý proces, který nám zabere pár minut. Pro Patrika s maminkou je to ale něco, na co musejí doslova sbírat síly.
Společně žijí v bytě, který není bezbariérový. Koupelnu a toaletu by bylo potřeba zrekonstruovat, Patrik totiž s vozíčkem do koupelny nezajede. „Pokud se chce vykoupat, musí mi ho někdo pomoci přenést. Holím ho u kuchyňského stolu a omývám u dřezu v kuchyni,“ vysvětluje žena. O svého syna má kvůli koronaviru strach, hygiena je více než důležitá.
Manžel odjel, už se nevrátil
Už do tak složité životní situace přišla další rána. V září z jejich domácnosti odešel tatínek Patrika, s péčí o syna pomáhal. „Přišlo to z ničeho nic. Manžela odvezli do nemocnice a už se z ní nevrátil. To byl okamžik, kdy se i Patrik, jindy snášející cestu osudu, zhroutil,“ popsala smutné okamžiky.
Smrt manžela nezasáhla jen psychiku, ale i rodinný rozpočet. „Zaplatíme nájem a poplatky a na jídlo nám zbývá 2900 korun,“ popisuje Marie nelehkou situaci. Pohřeb manžela ji stál čtyřicet tisíc, ty si musela půjčit. Dluhy na nájmu ale nemá.
A právě proto jí majitelka bytu povolila udělat tolik potřebné úpravy. Ale na vlastní náklady. „V okamžiku, kdy jdu k lékaři nebo oběhat potřebné věci, musím najmout asistentku, jelikož Patrik potřebuje čtyřiadvacetihodinovou péči. To stojí dalších 130 korun na hodinu,“ popsala Marie.
Pro Patrika chce jediné
Na rodinu se ale aspoň maličko usmálo štěstí v jinak pochmurné době. Na tři měsíce získali zdarma schodolez – speciální nástroj, díky kterému může po schodech i osoba na mechanickém vozíku. „Kromě toho bychom potřebovali i kombinovaný invalidní vozík, který lze složit do auta,“ dodává žena.
Jejich životům by ulehčilo bezbariérové bydlení v Liberci, kde v minulosti rodina žila v pronájmu. „To by se musel stát zázrak, abychom sehnali takové bydlení za přijatelný nájem a bez kauce. Navíc by to s sebou přineslo náklady na stěhování a potřebnou opravu auta,“ doufá Marie.
„Byl bych rád, kdyby se podařilo mamince trochu ulevit od trápení. Věnuje mi lásku a péči a za to ji mám moc rád,“ řekl Patrik. Marie nikoho nenutí k tomu, aby jí pomohl, věří ale, že solidarita mezi lidmi stále nevymřela. „Chci jediné: aby Patrik mohl žít důstojný život. Všem, kteří se rozhodnou pomoci, děkuji,“ zakončila.
Témata:
Související
Děkuji, jak jsem psala, dnes je naštěstí doba pro postižené příznivá oproti době, kdy nebyl příspěvek na péči.