První dva měsíce svého života strávil Šimon Bumbálek na umělé plicní ventilaci. Lékaři rodiče malého chlapce ujišťovali, že je Šimon v pořádku, během prvního roku života se ale u chlapce začaly objevovat problémy, ze kterých má obavy každý rodič. Šimonův motorický vývoj byl zbržděný. Lékaři po řadě vyšetření zjistili, že má Šimon má mozkovou obrnu!
Maminka Štěpánka se ale nechtěla vzdávat a začala zjišťovat, jak Šimonovi nejlépe pomoci. Bývalá baletka si vzala Šimona „do parády“ a začali poctivě dřít: „Kdybychom to opravdu brutální cvičení nedělali takhle dlouho a takhle tvrdě, tak bych byl na vozíku,” vzpomíná Šimon. Odhodlaná maminka později založila sdružení, které pořádalo tábory právě pro děti s dětskou mozkovou obrnou. Šimon tam jezdil jako dítě, později dokonce jako asistent.
Na základní a střední školu dodnes rád vzpomíná: „Měl jsem na základní škole výborný kolektiv, spolužáci mi hodně pomáhali, hlavně s přesuny a nástupy do veřejné hromadné dopravy. Na gymnáziu nám zase vycházelo často vstříc vedení a profesoři.” Po gymnáziu nastoupil na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, univerzitu ale dlouho nenavštěvoval. Ve druhém ročníku totiž pohořel na hebrejštině.
V současnosti však Šimon spokojeně pracuje v chráněném obchůdku díky organizaci Borůvka, jež pomáhá tělesně postiženým lidem osvojovat si pracovní návyky. „Už je to přes 5 let, práce mě baví, na jednu stranu je to chráněné prostředí, takže tam není ten stres, který někteří mají v běžné práci. Ale dělám to z vlastní iniciativy a vydělávám si vlastní peníze, což je dobrý pocit. Baví mě pomáhat novým klientům se zaučením se a získáním potřebných pracovních návyků,” prozradil spokojený Šimon. A jak se nyní cítí?
Robotická rehabilitace
Dnes už nemusí být upoutaný na vozíčku, chodí pěšky každý všední den do práce. Jeho chůze je však fyziologicky nesprávná a na tom je třeba ještě zapracovat, aby v budoucnu neměl problémy s klouby a vyhnul se tolik nechtěnému vozíku. „Cítím, že jsem stabilnější v sedu i v kleče, mám také rovnější záda. Měl jsem velký problém se vstáváním, na tom jsme zapracovali. Fyzioterapeutka mi doporučila cvičení, které mohu dělat doma sám, tak aby se můj stav nezhoršoval,” popisal Šimon. K tomu by Šimonovi pomohla nová robotická terapie, kterou by měl absolvovat alespoň jednou ročně. Tento nový typ léčby je pro mnoho pacientů často nedostupný cíl. Terapie je jen částečně hrazena pojišťovnou, zbytek musí uhradit pacient.
Pomoci Šimonovi může sbírka, která je nyní zveřejněna na dárcovské platformě Donio a již spravuje Nadační fond Axon. Přispět může každý, kdo by chtěl Šimonovi pomoci udržet si svobodný život: „Nemám v životě žádný velký heroický cíl, chci si jen udržet svoji vlastní osobní svobodu pohybu, kdybych byl upoutaný na vozík, nemůžu dělat, co rád dělám. Každý rok třeba jezdíme s tátou a bratrem na festival do Plzně, o to bych nechtěl přijít,” sdělil závěrem statečný Šimon.
