Když se Vašík narodil o 4 měsíce dříve, krátce po porodu na jeho tělo zaútočila zákeřná bakterie serratia, což je druh bakterie, který se nejčastěji vyskytuje na vlhkých místech. Lidem s oslabenou imunitou může způsobit nejrůznější komplikované infekce, dokonce i sepsi!
Doktoři mu moc šancí na přežití nedávali. Jeho tělo upadlo do šoku a krvácel do všech orgánů. S tím se ale statečná rodina odmítla smířit, v nemocnici ležel od jara až do podzimu a bojoval. „Václav si vyzkoušel skoro vše – infuze, krevní transfuze, opakované odběry, rentgeny, ultrazvuky, žloutenky, lumbální punkce, záněty všeho možného včetně mozkových blan,“ popisuje jeho maminka Michaela Bezoušková.
Tehdy si od doktorů poprvé vyslechla, že to Vašík nemusí přežít. „Nechtěla jsem, aby zemřel. Moc jsem si přála, aby to zvládl. Byla jsem u něj ve dne v noci. Sice jen u inkubátoru, ale přesto jsem věřila, že ví, že tam jsem. Že mu to může pomoct. Byl pod silnými opiáty v umělém spánku. Řekli nám, že se z něj nemusí probrat, ale i tak jsme ho chtěli,“ vypráví maminka. Že by Vašík nemusel přežít, si vyslechla třikrát.
Nejde? Neexistuje!
Během prvního roku života byl hospitalizován ještě několikrát, v důsledku různých infekcí. „Beznaděj střídala panika,“ popisuje Michaela. Maličký bojovník ale vše ustál a vše se postupně začalo obracet k lepšímu: „Když se Václavovi řekne, že něco nejde, že to není možné, udělá přesný opak. Václav má svou hlavu a moc si ji neláme tím, že by měl poslouchat, ani doktory,“ říká maminka.
I tak ale bylo potřeba s Vašíkem neustále chodit na různá vyšetření a kontroly. „Tohle Václav nezvládal. Byl rád, že dokáže sám dýchat a jíst. Potřeboval odpočívat a cvičit. A my byli několikrát týdně v čekárně a čekali a čekali. Dostali zprávu a nic víc. Žádný zázrak se po vyšetřeních nestal. Jen další záznam o tom, že Václav není zdravý. Děkuji, nechci,“ popisuje Michaela.
Pomohlo stěhování
Rodina se rozhodla nekonečnou smyčku přetnout a vystoupit z ní. Pomohlo opustit Prahu a přestěhovat se do klidu. „Museli jsme něco změnit. Opustili jsme ruch a shon Prahy a přestěhovali se na vesnici. Rodinný dům se zahradou, klid, příroda i místní lidé, to vše nás zachránilo. Zpomalili jsme a nabírali síly. A ono to pomohlo,“ popisuje maminka. Špatných zpráv začalo ubývat.
„Začali jsme žít, chodit ven, mazlit se se zvířaty. Začali jsme si užívat kolektivu zdravých dětí, socializovat se. Našli si pomoc a lidi, kteří nás podrží a nesoudí nás,“ vypráví Michaela. Letos v dubnu oslaví Vašík čtvrté narozeniny, jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil. Má zhoršenou pohyblivost kvůli dětské mozkové obrně, která se u něj rozvinula kvůli infekci po narození, a stále kvůli svému zdravotnímu stavu vyžaduje vysokou míru péče. Má potíže s trávením, a jeho výživa je tak velmi složitá, Vašík sice slyší, ale nemluví.
Smíšek a milovník
I tak ale všem kolem sebe dělá obrovskou radost a dokáže jim vykouzlit úsměv na tváři. „Václav je především smíšek, veliký miláček a milovník. Vůbec mu nedělá problém posílat pusinky fyzioterapeutce Markétě, i když zrovna cvičí se Zuzkou. Když je pak se Zuzkou na hipoterapii, má zas oči jenom pro ni. Hotový Don Juan,“ říká Vašíkova maminka.
Ačkoliv nemluví, v nonverbální komunikaci exceluje: „Když jste s ním a vnímáte ho, tak prostě víte, co chce, nebo že ho něco bolí, nebo si z vás třeba zrovna dělá srandu. Má dar zlepšovat náladu. Díky němu si vážíme věcí, které jsou pro mnohé samozřejmostí. Změnil nám život, a to ve všech ohledech,“ popisuje Michaela.
Vašíkovi rodiče mu přizpůsobili celý dům, ať už se to týká speciálního vybavení, či výzdoby, která mu dělá radost. Stará se o spoustu zvířátek a rád je pozoruje. „Václav je ale opravdový pán, takže nejraději má auta. Když může na poli s mou pomocí řídit, je snad nejšťastnější na světě,“ dodává Michaela.
Péče o malého bojovníka je ale nesmírně finančně náročná a pojišťovna velkou část z toho neuhradí. „Tu opravdu nezajímá, že jsme kvůli Václavovi přestavěli dům nebo zda se nám do auta vleze zdravotní kočár, chodítko a asistenční pes. Neptá se, zda mám čas na dceru, manžela nebo sebe,“ popisuje maminka. Také otevřeně přiznává, že zvládat všechny výdaje a stres je velmi náročné. „Ale Václav nás naučil, jaké máme priority. A to je rodina. A my jsme pořád všichni spolu. A milujeme se,“ uzavírá Michaela.
Bez pomoci druhých to nepůjde
S výdaji na péči o kluka jsou tak částečně odkázáni i na dobrá srdce ostatních. Rodičům nezbylo než založit transparentní účet, webové stránky a sociální sítě a obrátit se na pomoc veřejnosti. Maminka Michaela si také založila vlastní blog, kde Vašíkův příběh podrobně vypráví a sdílí své zkušenosti, aby tak pomohla i ostatním rodičům v podobné situaci.
