Rakušan pro Blesk: Teror nás nemůže paralyzovat, dobré časy nepřijdou samy. Co čeká od roku 2024?

Blesk Zprávy: Jak tyto smutné události změnily průběh svátků v České republice? Pro mnoho lidí už budou Vánoce navždy jiné…

Vít Rakušan: Mnoha lidem, celým rodinám, bohužel změnily ty události prožívání Vánoc možná jednou provždy. Ale myslím, že svým způsobem se to dotklo každého z nás. Minimálně v tom smyslu, že jsme si víc uvědomili, jak důležitá je přítomnost, blízkost lidí, které máme rádi. I to, jak nečekaně můžeme to, co je zdánlivě samozřejmé, ztratit.

Měli bychom děti a studenty na českých školách vést k tomu, aby se uměly v těchto situacích bránit, podobně jako to dělají v USA?

Cvičení, jak se chovat v různých krizových situacích včetně ozbrojeného útoku, probíhají ve veřejných budovách, nákupních centrech, nemocnicích nebo školách už dnes.

Základní připravenost na krizové situace je součástí nějaké obecné odolnosti naší společnosti, odolnosti vůči různým krizím, vleklým i náhlým. Jestli v tomhle ohledu něco změnit, to samozřejmě bude předmětem legitimní celospolečenské diskuse. Debata, co máme v důsledku těch událostí v naší společnosti změnit, vlastně už začala – týká se mimo jiné zbraňové legislativy, ochrany měkkých cílů, jako jsou školy, nebo připravenosti, na kterou se ptáte.

Která města ruší po teroru ohňostroj? Na řadě míst nebude, v Plzni viní Rakušana z populismu

Ta debata je důležitá, ale neměla by vést k tomu, že bychom se ve snaze stoprocentně se ochránit přede všemi riziky jako společnost úplně paralyzovali. Protože úplně vyloučit takové události nedokážeme navzdory jakkoliv pečlivé přípravě nebo přísným regulacím.

Jak to bude dále se zbraňovou legislativou, kterou jste zmínil?

Novelu zákona o zbraních a střelivu, která určité zpřísnění přináší, je ve Sněmovně právě teď. Přinese mimo jiné zkrácení periody pro přezkum zdravotní způsobilosti držitelů zbraní na pět let a v případě pochybností možnost nařízení takové prohlídky kdykoliv. A dá policii víc možností zajistit držiteli zbraně mimo jiné na základě zjištění významného bezpečnostního rizika, na které upozorní policie nebo zpravodajská služba, nebo například v případě abnormálního hromadění zbraní.

Dává ošetřujícím lékařům možnost v centrálním registru zbraní zjistit, zda jejich pacient zbraň vlastní, a v případě pochybností o tom, jestli je pacient způsobilý držet zbraň, jim ukládá povinnost tuhle skutečnost hlásit policii. Považuju takové úpravy za rozumné, správné. Ale jak už jsem řekl, žádná regulace zbraní není zárukou, že se nic podobného už nikdy nestane.

Balistická expertíza a nově i nalezený dopis potvrdily souvislost s vražděním na Filozofické fakultě UK s vraždou muže a dítěte v Klánovicích. Většina lidí si tyto dva různé činy vůbec nedokázala spojit. Jak překvapivé to bylo pro vás?

Ano, bylo to pro mě překvapivé. A i to zjištění přišlo v době, kdy se pořád ještě řešila situace na fakultě, poměrně krátce po střelbě. V tu dobu mě zaměstnávala spousta jiných věcí, jak operativně, tak mentálně.

Přijdou lepší časy?

Když nyní odhlédneme od těchto hrozných událostí… Často jste se v minulém roce bavil i s těmi, kteří s vámi nesouhlasí. Jaké nálady jste mezi lidmi vypozoroval a jak na jejich kritiku nahlížíte?

Bavit se s lidmi, kteří se mnou nesouhlasí, je sice míň příjemné, ale minimálně stejně přínosné jako bavit se s příznivci. Když jsme před dvěma lety sestavili vládu, řekli jsme, že chceme být vládou i toho asi milionu lidí, jejichž hlasy u voleb propadly, protože strany, které volili, se do Sněmovny nedostaly. A to se nám evidentně nepovedlo, a dokonce jsme ztratili důvěru i u části vlastních voličů. Taková je zpětná vazba od lidí, se kterými se dám na ulici do řeči třeba poté, co na mě něco pokřikovali.

Pokud jde o „nálady“, nedá se generalizovat. To je právě na těch osobních kontaktech s lidmi nejlepší. Že jsou to konkrétní živí lidi se svými konkrétními starostmi a nespokojeností. A docela často se po několika minutách ukáže, že nejlepší kámoši z nás sice nikdy nebudou, ale aspoň na něčem jsme třeba schopní se shodnout. A na spoustě věcí se neshodneme, ale obejde se to bez agrese a urážek. A leccos se dá i při těchto setkáních vyjasnit. Třeba to, že naše pomoc Ukrajině, která je častým terčem kritiky, není ani na úkor našich lidí, jak slýchám, a už vůbec není zbytečná.

Jak byste celkově zhodnotil minulý rok, čemu jste se věnovali v uplynulých měsících?

Kdybych měl ty nejdůležitější věci shrnout do jedné věty, byla by to „tři D“: digitalizace, diverzifikace zdrojů energie a důchody. O digitalizaci, nebo v širším slova smyslu modernizaci státu, zpřístupnění služeb státu lidem, e-governmentu, se vždycky hodně mluvilo. My za sebou letos máme konkrétní kroky: centrální registr voličů, díky kterému bude možné si vyzvednout voličský průkaz na kterékoliv radnici nebo online změnit voličský okrsek, eMatriku, která nám všem umožní na kterékoliv radnici získat třeba rodný nebo oddací list.

Projekt e-doklady umožní, že nebudeme muset od příštího roku nosit v kapse občanku. To samé bude platit i pro řidičák. Dál je tu možnost zažádat si o důchod a pilotně i o některé sociální dávky online. Ale k modernizaci fungování státu řadím i transformaci České pošty. To je něco, čeho se minulé vlády bály jako čert kříže, ale pokud chceme poštu nabízející moderní veřejné služby pro lidi i v těch nejzapadlejších koutech republiky udržet dostupnou, je proměna státního podniku naprosto nezbytná.

Pokud jde o diverzifikaci zdrojů energie, v tom jsme udělali myslím největší pokrok od vzniku ČR. Během jediného roku jsme se dokázali zbavit dlouhodobé závislosti na plynu z Ruska, nejsme vydíratelní, a to je dobře i pro naši bezpečnost. A nepřispěly k tomu jen kontrakty s jinými dodavateli a nákupy zásobníků nebo kapacity LPG terminálů, ale taky konečně rozjezd komunitní energetiky. Díky té si ekologickou a levnou energii dokáže mnohem snáz pořídit nejen spousta lidí, ale taky obce nebo firmy.

A co se týče důchodů...

A pokud jde o důchody, udělali jsme první a hodně důležitý krok k tomu, aby náš penzijní systém přežil jedno, dvě volební období. Aby fungoval i pro naše děti a snad i vnuky. Příští rok musíme dotáhnout penzijní reformu jako celek. Za ještě důležitější ale považuju to, co se nám nepovedlo. A to je v první řadě vysvětlit nutnost některých kroků lidem.

Definitivní konec PirSTAN. Zaplatili jsme velkou daň, říká Bartoš. Do voleb půjdou strany zvlášť

Třeba právě nutnost reformy důchodového systému nebo konsolidačního balíčku. Nechali jsme se unést tím, že jsme přesvědčeni, že děláme správné kroky a že lidé to určitě pochopí. A taky jsme přistoupili na některé kompromisy tam, kde jsme si měli důrazněji prosazovat naše priority. Oboje musíme zásadně změnit.

Premiér Petr Fiala v pořadu Blesku Ptám se, pane premiére, uvedl, že nás čekají lepší časy… Jaká máte vy očekávání od roku 2024?

Předpokládám, že premiér měl na mysli především vývoj ekonomiky. Inflace, která nás loni a letos všechny extrémně potrápila, klesá, očekáváme návrat hospodářského růstu, to je něco, co se projeví „v peněženkách“ nás všech. Ale ty dobré časy nepřijdou samy, na to rozhodně nemůžeme spoléhat.

Musíme tomu hodně pomoct, a za mě to je jak už zmíněnou reformou penzí nebo rozvojem komunitní energetiky, tak dalším rozumným snižováním nákladů státu a byrokracie – pokračující digitalizací a rušením zbytečností, jak jsme s tím začali letos v takzvaném antibyrokratickém balíčku. Ten, který přinesl třeba zrušení vstupních lékařských prohlídek u nerizikových profesí, digitalizací komunikace zaměstnavatelů se sociální správou, on-line žádostmi o všechny typy důchodů a další věci.

A když jsem zmínil, že nám zatím moc nešla ta komunikace, tak si myslím, že lepší časy nepřijdou bez toho, že začneme lidem férově a lépe vysvětlovat nutnost věcí, které děláme. Já osobně se tomu chci teď věnovat maximálně.

„Pokud jde o migraci, s opozicí se v mnohém shodujeme“

Během tohoto roku se potvrdilo, že STAN už znovu nepůjde do koalice s Piráty… Je to škoda?

Škoda by byla, kdybychom se nedokázali spojit v okamžiku, kdy to bylo potřeba – a to před minulými volbami podle mě bylo. A kdybychom nedokázali spolupracovat po tom přirozeném zklamání, které Piráti zažili poté, co voliči vykroužkovali naše kandidáty. A my spolupracovat dokážeme a v řadě ohledů jsou Piráti pořád naši nejbližší spojenci ve vládě.

Také váš otec je politik, byl například senátorem. Bavíte se někdy o politice? A jak naopak vnímají vaši práci vaše děti? 

Táta sám sebe tituluje jako „gaučového politologa”. Vždycky byl demokrat, nikdy nebyl komunista, do politiky vstoupil v Kolíně v roce 1990 a třikrát za sebou vyhrál na počet hlasů komunální volby. To se od té doby nikomu nepovedlo. Je to homo politicus, takže o politice se samozřejmě bavíme, občas hádáme, ale vždycky v dobrém. U nás doma byla a je opravdová demokracie, to mě hodně ovlivnilo.

Míra inflace sice v EU klesla, ale... Česko je nejhorší! Opozice zuří, Fiala vytáhl odborníky

Pokud jde o děti, dvanáctiletá dcera moje politické angažmá vnímá hodně, ne vždycky to má lehké, samozřejmě už vnímá i ty negativní věci. Kluci jsou malí, ale že jsem ministr vnitra a „vozí nás hodní policajti”, to si všimli. Tím myslí ochranku, která je s námi prostě pořád, což je taky věc, na kterou si rodina chtě nechtě musí zvyknout. Naštěstí jsou kluci z ochranky skvělí, se všemi si tykám a troufnu si říct, že se máme rádi.

Hodně jste v tomto roce mimo jiné řešil migrace. V jaké pozici je nyní Česká republika?

Intenzita nelegální migrace přes území Česka letos oproti loňskému roku poklesla, je dobře, že se nám proti převaděčům daří rázně zasahovat a že jim soudy ukládají přísnější tresty. Nelegální migrace je pořád velké téma, a to celoevropské. Ve středoevropském prostoru dobře spolupracujeme se sousedními zeměmi včetně Německa a Rakouska.

Skutečné řešení nelegální migrace ale nepřinesou zesílené kontroly na vnitřních hranicích schengenského prostoru, skutečné řešení přinese jen celoevropská dohoda, která bude obsahovat důsledné kontroly na vnější hranici EU a současně nebude v žádném případě obsahovat povinné kvóty. To je něco, přes co nejede vlak.

Co říkáte na rétoriku opozice v souvislosti s migrací?

Pokud jde o rétoriku opozice na téma migrace, tu jim vyčítám. A to především proto, že sami vědí, že řada věcí, kterými lidi děsí, prostě nejsou pravda. Přitom se s opozicí, pokud jde o migraci, v mnohém shodujeme. Kromě toho, že stejně jako předchozí vlády nechceme přistoupit na povinné relokace, taky dost podobně vidíme, že dlouhodobě velmi benevolentní přístup k migraci spolu s nedostatečnou integrací přinesly západoevropským státům řadu problémů, kterých my se chceme vyvarovat.

Takže ačkoliv nikdy nebudu souhlasit s hesly typu „ani jednoho uprchlíka“, při čistě racionální diskusi na téma migrace bychom se třeba s ANO na některých věcech dokázali shodnout. A ta racionální diskuse mi chybí. Před minulými volbami Andrej Babiš strašil tím, že nám Piráti nasadí migranty do chat a chalup. Nic takového se samozřejmě nestalo, ale já se obávám, že pan Babiš vsadí znovu na stejnou kartu – a že v ANO není nikdo, kdo by mu v tomhle destruktivním přístupu dokázal oponovat.

Vaše žena kdysi v rozhovoru pro CNN Prima News v roce 2020 řekla: „Od začátku ho vnímám spíš jako učitele, který vstoupil do politických vod.“ Vzpomínáte někdy během těžkých chvil v Poslanecké sněmovně na doby, kdy jste byl učitelem, případně působil v regionální politice?

Učitel se v politice hodně naučil. Ostatně i to je potřebná vlastnost dobrých učitelů – průběžně se pořád něco nového učit. A na svoji profesi samozřejmě vzpomínám i v politice dost často, školství a vzdělávání je jedno z nejdůležitějších a zároveň nejsložitějších politických témat. A některé učitelské dovednosti se v politice vysloveně hodí – třeba srozumitelně vysvětlovat nebo poskytovat smysluplnou zpětnou vazbu. O obojí se snažím.

Na starostenskou praxi vzpomínám taky rád. V komunální politice všechny svoje voliče i nevoliče skoro znáte osobně, věci se přece jen prosazují snáze a rychleji a debata je věcnější, pro lidi srozumitelnější. Ale nemá smysl nostalgicky vzpomínat na časy v komunální politice, podle mě je lepší přenášet to nejlepší z ní do politiky parlamentní. Včetně starání se o lidi a jejich skutečné potřeby.