7°C
V Česku chybí zedníci i řezníci: Mladým chybí láska k řemeslu, říká kovář Martin (21)
Praktická výuka, duální vzdělávání, lákání žáků a firem na všemožné výhody. Nic z toho nefunguje, mladí lidé se do řemesel nehrnou. „O fyzicky náročné profese, jako jsou zednické, pokrývačské nebo řeznické obory, ztrácí mladí lidé zájem,“ tvrdí předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček. Martin Svoboda (21), vyučený kovář a učeň v oboru sedlář, si ovšem spíše myslí, že lidem zkrátka chybí láska k řemeslu. Právě ta přivedla do oboru jeho.
Martin Svoboda (21) se jednomu řemeslu už vyučil a další studuje. „Mám absolvovaný obor umělecký kovář a zámečník s maturitou, poté jsem si dodělával stejný obor, ale s výučním listem. Nyní jsem ve druhém ročníku učňovského oboru výrobce kožedělného zboží,“ vyjmenovává. K řemeslům ho přivedla láska k historii.
Mezi svými vrstevníky je však Martin spíše výjimkou. „Ve třídě nás bylo 29, vyučit se nás šlo pět,“ vypočítává.
O učňovské obory a řemesla zkrátka není zájem. A to navzdory všem různým podpůrným programům, které vlády za poslední roky spustily.
Po mnoha letech přibývají elektrikáři
Podle statistik programy na podporu učňovských oborů moc nefungují. Zatímco v roce 2005 byl počet absolventů učňovských oborů 41 259, v roce 2018 21 917. Řemeslné obory v roce 2005 absolvovalo 19 647 lidí, v roce 2018 jen 11 363 lidí.
„Primárním problémem je v tomto směru populační pokles. V roce 1989 byl populační ročník 15letých téměř 200 tisíc lidí, v současné době je necelých 90 tisíc,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
I přes skutečnost, že poklesl počet absolventů všech škol, jde také o procentuální pokles. Když se podíváme na podíl absolventů dalšího vzdělávání po základní škole, tak učňovské obory jich mají o pět procent méně, řemeslo se jde vyučit o 1,5 procenta méně lidí.
„Problém, se kterým se většina krajů potýká, je nezájem ze strany žáků základních škol a jejich zákonných zástupců o určité obory vzdělání,“ přiznává mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. A to i přesto, že by žáky mohlo motivovat například firemní prospěchové stipendium v průběhu studia, možnost uzavření pracovní dohody o nástupu do zaměstnání po absolvování studia a podobně.
Z řemesel je zájem především o strojírenské a elektrikářské profese, počet vyučených nástrojařů či obráběčů kovů dokonce roste. Po mnoha letech úbytku absolventů se začíná obracet karta i v profesích, jako jsou automechanici, elektrikáři nebo elektromechanici.
Vyučený řezník najde práci hned
„Stále platí, že jak v průmyslu, tak ve stavebnictví, jsou hlavní překážkou pro další expanzi právě chybějící zaměstnanci. Chybí především kvalifikovaní i pomocní dělníci a řemeslníci, které vlastně není už ani kde brát,“ upozorňuje analytik ČSOB Petr Dufek.
Statistika to dokládá. Průměrná míra nezaměstnanosti vyučených absolventů za roky 2017—2018 byla 5,3 %. Prakticky okamžitě sežene zaměstnání vyučený čalouník, nástrojař nebo řezník-uzenář, u těchto oborů totiž ve statistice nezaměstnanosti figuruje číslo 0.
„V rámci spolužáků dva zůstali po ukončení na provoze, kde dělali, jeden dokonce jede i na svou živnost. A dva se odklonili od oboru. Jeden úplně, druhý spíše kvůli momentální situaci, ale chtěl by se k oboru vrátit,“ dělí se o svou zkušenost Martin Svoboda.
Sám přitom přiznává, že po maturitě si šel udělat výuční list především kvůli uplatnitelnosti na trhu práce. „Staří kováři při nabírání tovaryšů berou radši ty s výučním listem než s maturitou, protože si myslí, že ti budou mít více praxe,“ vysvětluje.
„Pro mě hlavní rozdíl mezi maturitním a učňovským oborem, co se týče praxe, byl ten, že v maturitním oboru zůstávají žáci na školních dílnách, ale na učňovském odcházejí na provozy,“ dělí se o zkušenosti řemeslník.
Mladí prý nemají zájem o fyzicky náročné profese
„Z mého pohledu má oboje své klady a zápory. Ve školních dílnách má mistr na žáky víc času a prostoru, protože se stará jen o ně a nemusí dělat jiné práce, na druhou stranu na provozech žák vidí, jak to chodí ve skutečné práci a jak se musí otáčet. Já osobně jsem rád, že jsem si mohl projít obojím a vidět to z obou pohledů,“ dodává.
Po absolvování učňovské zkoušky se Martin rozhodl dodělat si druhý obor, a to zpracování kožedělného zboží/sedlář brašnář. „Důvody byly v podstatě stejné jako při volbě prvního, staré řemeslo, které bych rád uměl. Už při studiu kováře jsem začal zkoušet výrobky z kůže, a tedy jsem se chtěl i v tomto oboru zlepšit,“ vysvětluje Martin, který má manuální práci vyloženě rád.
I v tom je mezi svými vrstevníky spíše výjimkou. „Jednoznačně se projevuje to, že o fyzicky náročné profese, jako jsou zednické, pokrývačské nebo řeznické obory, ztrácí mladí lidé zájem. Situaci na pracovním trhu ještě zhoršuje fakt, že absolventi těchto oborů, kterých je i tak již málo, volí po škole v důsledku nízké nezaměstnanosti nakonec jiný, méně náročný obor,“ upozorňuje předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.
„Zatímco ve strojírenských nebo elektrooborech je možné postupně situaci řešit např. robotizací, u stavebních profesí to jde ve výrazně menším měřítku. Je tedy zřejmé, že bez zahraniční pracovní síly se v brzké době nemáme šanci obejít,“ dodává.
Různé vlády přitom studium na učňovských oborech dlouhodobě pobízí. Premiér Andrej Babiš (ANO) se v únoru 2018 osobně angažoval při znovuzavedení praktické výuky na základní školy. V říjnu loňského roku začal kvůli dlouhodobému nedostatku technických profesí na trhu práce prosazovat i rozšíření takzvaného duálního vzdělávání. V jeho rámci absolvují učni a studenti významnou část výuky ve firmách.
„Se zástupci profesních svazů a ministrem školství jsme se shodli, že se duálnímu vzdělávání budeme intenzivně věnovat. Jsme průmyslově orientovanou ekonomikou, průběžně jednám se zástupci firem a ti to jednoznačně považují za jednu z priorit,“ říká Babiš.
Vytvořením celostátní koncepce duálního vzdělávání pověřil premiér právě šéfa Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karla Havlíčka. Podle něj se uvažuje mimo jiné o daňových úlevách a státních subvencích pro firmy, které se do systému zapojí.
„Jednou z národních priorit je prohlubování spolupráce škol se zaměstnavateli. Již v současnosti má spolupráce zaměstnavatelů se školami mnoho podob a různou intenzitu,“ věří podle své mluvčí nadále ministerstvo školství. Mezi nejčastější formy spolupráce patří zajišťování praktického vyučování, odborných exkurzí žáků a odborné praxe pedagogických pracovníků středních škol.
Tento problem se netyka jen Ceske republiky!!! Take v ostatnich zemich Evropy chybi tito pracovnici. A nejen v Evrope.... Holt se sklizi to, co se zaselo!!!!