"Ruskému umění vždy patřilo čestné místo i v nejhorších dobách normalizace. Vedle zájmu o osudy disidentů jakými byli Vladimir Sorokin, Viktor Jerofejev nebo Venědikt Jerofejev to bylo vysokou uměleckou hodnotou jejich děl," uvedl Dvořák.

Loni vyšlo v češtině 196 děl ruských autorů a autorek, což je nejvíc za posledních deset let. Jejich procentní podíl na tuzemských překladech také poprvé za deset let překročil tři procenta. "Nikdo z nás asi neznal Ljudmilu Ulickou. Ale její povídky, které se tady objevily poprvé v devadesátých letech, pro mne byly první vlaštovkou toho, že ruská literatura si u nás opět najde své místo," sdělil Dvořák.

Vzrůstající popularitu ruské literatury potvrdila i listopadová návštěva Sergeje Lukjaněnka. Na autogram autora knih jako Noční hlídka a Denní hlídka stáli lidé v dlouhé frontě. "I když ho nelze srovnávat se Sorokinem, Pelevinem nebo Ulickou, je to vynikající literární řemeslník a z jeho prvních děl mám dojem, že i když se jedná o fantasy, podobá se to realistické literatuře a jeho knihy v mnoha ohledech plní roli sociálního románu, jak jsme tomu svědky u nejlepších amerických detektivek," podotkl Dvořák.

Nakladatelé v současné době nabízejí i díla neruských autorů vycházející z ruských reálií. Nedávno se například objevila kniha amerického novináře Roberta Masella Kříž Romanovců, v němž hraje důležitou roli zavraždění carské rodiny roku 1918 v ruském Jekatěrinburgu. "Neruská publicistika a historiografie o Rusku je kvalitní, velmi objektivní a daleko zdrženlivější než píší sami Rusové. A proto je i poučnější. O Rusku, které je pro svět tajemným fenoménem, píše kde kdo, ale v Česku vycházejí většinou kvalitní díla," uvedl Dvořák.

Překladatele a komentátora, který se dlouhodobě zaměřuje na oblast Ruska a přilehlých postsovětských regionů, nepřekvapuje ani přetrvávající zájem o ruskou klasickou literaturu. "Ruská klasika u nás byla oblíbená už od poloviny 19. století a své místo tu neztratila nikdy. Všichni nakladatelé, pro které ruskou klasiku překládám, mi potvrzují, že to není žádný kasovní trhák, ale prodává se dobře. Pro překladatele se navíc jedná o velkou výzvu, protože většina těch velkých klasických románů typů děl Lva Nikolajeviče Tolstého, Fjodora Michajloviče Dostojevského, Nikolaje Vasiljeviče Gogola a tak dále jsou staré až hodně staré překlady. A čeština při svém vývoji vyžaduje, aby se to překládalo znovu," sdělil.

Podle Dvořáka se na zájmu o ruskou literaturu neprojevuje nynější politická situace ve světě a kritické hlasy vůči současnému Rusku. "To vymizelo s povinným obdivem k bývalému Sovětskému svazu. Víc než nějaká rusofobie mi dělá starosti nekritická politická rusofilie, obdiv k putinismu a autoritářskému způsobu moci," konstatoval.