Podcast: Pravda o Jonákovi a Discolandu. Bývalí zaměstnanci klubu se svěřili divadelníkům
"Celá sláva Discolandu a Ivana Jonáka je nafouklá bublina," říkají divadelní režiséři a scenáristé Boris Jedinák a Petr Erbes. Pro divadlo Na Zábradlí přichystali drama Discoland, kvůli kterému kontaktovali hosty a bývalé zaměstnance legendárního klubu, jemuž šéfoval Ivan Jonák. Pro Blesk Podcast popsali šokující praktiky, k nimž nutili striptérky a jak byl Ivan Jonák místy komickou figurkou.
Dva roky sbírali mladí tvůrci výpovědi návštěvníků a zejména bývalých zaměstnanců Discolandu Sylvie. Mezi nimi byli barman, vyhazovač, ředitelka nebo striptérka. Vyslechli od nich nejrůznější svědectví, která dohromady vytvořila bohatou rekonstrukci toho, jaký mohl být Discoland Sylvie a jeho spolumajitel.
„Celá sláva Discolandu a Ivana Jonáka je nafouklá bublina. Hra na mafii nebo doupě podsvětí je do určité míry přitažené za vlasy,“ vyvrací Boris Jedinák mýtus, že by byl Jonák mafián. Podle dramatika za tím stojí dobře vytvořená propagace, která se v 90. letech šířila. „Spíš šlo o bizarní diskotéku, která chtěla hrozně vypadat podnik západoevropského typu, ale nakonec se to nepodařilo. Stále zůstával něčím ryze český,“ dodává Jedinák.
Čůrání před cizinci
Tvůrci se pídili i po dalších temných historkách, které se o Discolandu šířily. Bývalí zaměstnanci se kupříkladu neshodli, že by se v klubu prodávaly drogy. Podle Jedináka a Erbese se v Discolandu neměla provozovat ani prostituce. „Jedna policejní vyšetřovatelka nám tvrdila, že tam byla komůrka, kde byly bičované servírky, na což jsme se ptali a jedna z pamětnic nám to vyvrátila. Nebo lépe řečeno, že oní neví,“ uvádi tvůrci jednu z fám, která byla částečně zbořena.
Přesto byli zaměstnanci, a především striptérky, nucené k činům, jež jim nebyli příjemné nebo je odmítli udělat. Petr Erbes uvádí i konkrétní případ: „Přijede skupina návštěvníků a ti chtějí, aby se před nimi striptérky vyčůraly. Ony to nechtějí udělat, ale na základě nějaké domluvy nebo možná nátlaku, tak jsou nucené to udělat,“ vypráví, co se dozvěděli.
Jonák pro smích
K nepříjemným nebo neobvyklým aktům nutil své podřízené i Ivan Jonák. Na svérázného muže se mezi lidmi také velmi různily vzpomínky a názory. „Někdo na něj vzpomínal jako na nejlepšího přítele, nebo by ho chtěl za nejlepšího přítele. Jiný na něj vzpomíná jako na tvrdého šéfa, který když bylo potřeba udělat nějakou nestandardní službu třeba nějaké celebritě nebo důležitému hostovi, tak neváhal to vyslovit a přitlačit zaměstnance ke zdi pod vyhrůžkou, že už tam nebude pracovat,“ líčí Boris Jedinák. Přesto se mu někteří bývalí zaměstnanci smáli za zády. Jeden z nich ho označil za submisivního chudinku: „Kostýmoval se za mafiánského bose, nikdo mu to nevěřil a všichni se mu smáli. Jediný, kdo si myslí, že to funguje, je Ivan Jonák. To je jedna z jeho podob,“ dodává Petr Erbes.
V Divadle Na Zábradlí osm herců přehraje výpovědi a scénky, jak si Discoland a Ivana Jonáka pamatují. Podle tvůrců je vše stoprocentně autentické a celý scénář je postavený pouze na základě vzpomínek. Jak hra vypadá, a proč Petru Čtvrtníčkovi sedla role kuchaře, prozradili Boris Jedinák a Petr Erbes v Blesk Podcast:
Spíš velký kecal alias "popelnice"
(ve vězení sežral co mu dali)