Vyšetřovatel případu vraha Vocáska: V jeho nápravu nevěřím!
Dvojnásobný vrah Zdeněk Vocásek (64), přejmenovaný na Navrátila, měl před 38 lety nakročeno na šibenici. Nyní má našlápnuto z basy na svobodu. Kriminalista Josef Lottes, kterému se k zločinu přiznal, tuto změnu sleduje s obavami.
V nápravu muže, který má na svědomí dvě brutální vraždy, kdy neváhal vzít na oběti kladivo a šroubovák, a pokus o třetí, někdejší šéf pražské mordparty Lottes nevěří. Vocáska v roce 1987 zatýkal a na objasňování jeho zločinů pracoval. „Byl to hodně tvrdý člověk,“ vzpomíná pro Blesk. Na jeho názoru nic nemění ani to, že odsouzený uvěřil v Boha. „Všichni, kteří chtějí z vězení ven, říkají, že jsou věřící, že už nikdy nic takového neudělají. Jestli mu to někdo věří, tak já ne,“ říká rozhodně detektiv.
Nemá svědomí
Připomíná závěry znalců z doby, kdy byl odsouzen k trestu smrti. „Kromě jiného uvedli, že nemá vytvořenou hierarchii hodnot, dobro a zlo, morálka a svědomí jsou mu naprosto cizí. Antisociálnost spojená s anetičností (bezcitnost – pozn. red.) a explozivitou představuje u něj odstranění všech zábran. Podle nich nelze vyloučit, že v případě propuštění po sebedelším trestu by opět na zcela malicherný podnět jednal znovu neadekvátním způsobem, jak již činil,“ upřesňuje Lottes.
Litoval jen psy
Projev emocí a lítosti zažil u Vocáska prý jen jednou. „Když jsme skončili prvotní výslech, rozbrečel se. Myslel jsem si, že mu došlo, co udělal. On ale řekl, že má čubu, která je březí, a že už neuvidí štěňata,“ vybavuje si. Navrátil psy miloval, pracoval s nimi jako ostraha. Co pro něj bude podle Lottese v novém světě nejtěžší? „Netuším, 38 let jsem ho neviděl. Dostane se do prostředí, které je úplně jiné. Záleží na tom, co mu přijde do cesty a jak tomu dokáže odolávat,“ míní.
Zradou může být alkohol
Optimismem nesrší ani Jan Žerovnický, bývalý kriminalista, který kromě jiných násilných činů vyšetřoval například kauzu vraždících manželů Stodolových. Problém při návratu odsouzených, kteří byli zavřeni před rokem 1989, byl podle něj většinou v tom, že přicházeli do světa mobilů, bezkontaktních plateb, nových technologií, které neznali. „Znám bytaře, kteří hodlali po propuštění pokračovat v trestné činnosti a stěžovali si, že se tak změnily zámky, že už je neumí otevřít. A to byli ve vězení mnohem kratší dobu,“ říká detektiv.
V případě Vocáska vidí největší možné úskalí v dostupnosti alkoholu a v tom, do jakého prostředí se dostane. „Zločiny, které má na svědomí, spáchal pod vlivem alkoholu. Jestli začne znovu pít, bude to špatné. Důležité také je, aby ho nevtáhlo podsvětí. Je pro něj sice už dědek a forma trestné činnosti, kterou spáchal, je dnes už někde jinde, ale mohli by se na něj nalepit, připravit ho o peníze, které si ušetřil, a dostat ho do situace, kterou by už nezvládl,“ varuje Žerovnický.
Co spáchal
V lednu 1987 v hádce v Praze 2 rozbil sklenicí od piva hlavu bývalému nevidomému vekslákovi a ubodal ho šroubovákem. V dubnu pak ubil kladivem důchodce (†80). Během vyšetřování kriminalisté zjistili, že má na svědomí také pokus o vraždu spolubydlícího z roku 1984.
Provazu se vyhnul díky sametové revoluci, po níž byl trest smrti zrušen. Vocásek tak dostal doživotí. Okresní soud v Mostě minulý týden vyhověl v pořadí třetí žádosti a podmíněně ho propustil na svobodu. Protože žalobkyně podala proti verdiktu stížnost, zůstává zatím až do rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem za mřížemi.
Stane se průšvih a pak by měl být zodpovědný i soudce.