Josef Lottes u policie sloužil 44 let, za svou kariéru na vlastní oči zažil věci, které se někomu nezdají ani v těch nejhorších nočních můrách. Jak takové zážitky člověka poznamenají? Josef Lottes říká: vůbec nijak! „Myslím, že jsem úplně stejný člověk jako před prvním případem. Jak by se na to potom dívali lékaři, kterým umírají pacienti na operačním stole, policisté, kteří jezdí k těžkým dopravním nehodám?“ říká zkušený kriminalista.
„Vyšetřovat vraždy z dálky vypadá hrůzně, ale je to normální vyšetřování, akorát se jedná o smrt člověka. Lidi, kteří dělají v mordpartě, jsou lidi, kteří tím žijí. To jsou srdeční poldové, kteří pro to dělají maximum,“ chválí své kolegy Josef Lottes.
Ne každý vrah je zrůda
Lottes za svou kariéru zkřížil cestu mnoha zločincům, portfolio známých případů, na jejichž vyšetřování se podílel, je skutečně široké. On sám rád vzpomíná například na případ jednoho z největších českých podvodníků Josefa Eichlera. Podrobněji o něm vypráví ve své knize Ne každý vrah je zrůda. „V knize popisuji zajímavé případy z 80. let. Případ Eichlera je velice zajímavý, jde podle mě o největšího podvodníka naší novodobé historie. Vydával se za generála KGB. Zatýkali jsme jej s hrůzou a až pak se ukázalo, že je podvodník. Byl to skutečně spletitý případ, popsat jej v pár větách je nemožné,“ řekl Blesku Josef Lottes.
Ne každý vrah je zrůda, ale mezi vrahy se přeci jen dá najít celá řada různých zrůd. Zmínit se dá například případ Zdeňka Vocáska, dnes by patrně nebyl známý o nic víc než mnoho jiných českých vrahů, kdyby jen o vlásek neunikl trestu smrti. V roce 1987 ubil kladivem a ubodal šroubovákem invalidu, o pár měsíců později ubodal dalšího muže. Soud mu udělil za dvojnásobnou vraždu trest smrti.
„Byl to krvelačný vrah s loupežnými motivy. Můžu říct, že on mě dostal jednou větou, když se doznával. Během doznávání začal najednou brečet. Já jsem si v duchu říkal, že mu to konečně došlo, že už toho lituje. Nejhorší bylo, že když jsem se jej na to zeptal, tak on litoval toho, že má březí fenu a neuvidí štěňata. Povahy jsou různé,“ vzpomíná Lottes.
Co je podle zasloužilého kriminalisty ale vlastně klíčem k úspěšnému uzavření případu? „Musí tam být absolutní klid a rozvaha. Musíte se k tomu člověku dostat, najít si k němu cestu, cestu k jeho psychice a k jeho slabinám. Musíte zjistit, jak na něj. Nejde na něj jen tak vletět. Je to svým způsobem umění, zlomit vraha tak, aby se doznal k tomu nejhnusnějšímu, co v životě udělal,“ vysvětluje Josef Lottes.
I jemu se však stalo, že byl na špatné stopě. „Byl to například případ sériové vraždy seniorů. Sám pachatel se nám přihlásil, objížděli jsme s ním ta místa činu, on vše detailně popisoval, popisoval způsob, místo kde stál… Zhruba po měsíci jsme zjistili, že to není pachatel, sami jsme jej vyloučili a správného pak našli,“ řekl Lottes Blesku.
Těsně unikl smrti!
Josef Lottes zavzpomínal ale také na případ, který se mu naopak podařilo vyřešit víceméně náhodou. „Jednalo se o vraždu na Praze 4, já v ten den seděl celý den v kanceláři a připravoval práci ostatním. Měli jsme tam novou kolegyni, a když jsme se chystali domů, řekl jsem si, že se pojedeme podívat na místo, kde mělo dojít k té střelbě. Zkusili jsme se na sídlišti zeptat, jestli někdo něco neviděl,“ říká Lottes.
Hned první paní, které se zeptali, jim sdělila, že sama nic neviděla, ale že u ní žije podnájemník, který k ní prý vběhnul s krvavým šrámem na hlavě a zamknul se v pokoji. „Říkal jsem si, že by to mohlo souviset. Tak jsem se zeptal, kde je. Ona ukázala směrem k balkonu, kde v té tmě stál takový velký plešatý hromotluk a koukal na nás přes sklo,“ vzpomíná kriminalista. Po cestě z práce domů si u sebe ani nenechal služební zbraň, musel proto improvizovat.
„Tak jsem té paní řekl, ať mu řekne, že vyšetřujeme krádež kol a jestli on něco neviděl. Ona šla na ten balkon a řekla mu: ‚Pojď, je to dobrý.‘ Tak jsem se s ním čtvrt hodiny kamarádil, ptal jsem se ho, odkud má ten šrám, a on mi řekl, že jej napadl nějaký Ukrajinec. Tak jsem mu řekl, že to vyšetříme a že ho najdeme. On si s námi jako blbec sedl do auta a já ho odvezl na nejbližší policejní stanici. Pochopitelně se ukázalo, že to byl pachatel té vraždy,“ vzpomíná Lottes pro Blesk.
V tu chvíli ale ještě nevěděl, že možná jen o vlásek unikl smrti: „Když jsme pak prohledávali ten balkon, našli jsme na parapetu nataženou pistoli s nábojem v komoře, připravenou k výstřelu. Takže smrti jsme byli hodně blízko,“ uzavřel Lottes rozhovor pro Blesk.
