Soud ve středu uložil Miroslavovi H. (46) patnáctiletý trest za vraždu jeho přítelkyně a matky jejich společných dětí. Ženu měl podle obžaloby zavraždit velmi trýznivým způsobem, na poli ji měl několikrát přejet autem a nakonec měl zhruba hodinu předním kolem zůstat stát na jejím hrudníku. Obžalovaný Miroslav H. se krátce po činu přiznal na policii a svou vinu prohlásil i u soudu. Krajský soud v Praze proto neměl zapotřebí vyslýchat svědky, ke slovu se dostal pouze znalec z oboru psychiatrie. Ten konstatoval, že Miroslav H. trpí závažnou Huntingtonovou chorobou, která postupně snižuje jeho intelekt a ovládací schopnosti.
Přes to, že pozůstalí po zavražděné ženě k soudu voláni nebyli, jejich slova v soudní síni zazněla i tak. Předseda soudního senátu během hlavního líčení totiž přečetl velmi srdceryvný dopis, který soudu adresovala osmnáctiletá dcera poškozené. Během jeho čtení v soudní síni nikdo ani nedutal.
„Vždy jsem si přála být spisovatelkou, kdyby mi někdo řekl, že první veřejná čtení mých textů budou už v mých 18 letech, byla bych štěstím bez sebe. Říká se, opatrně na to, co si přeješ. Měla jsem být ve svých přáních a představách mnohem konkrétnější. Opravdu jsem nečekala, že první mé texty, které spatří světlo světa, budou řeč na mamky pohřbu a dopis pro soud,“ uvedla dcera poškozené hned v úvodu dopisu.
Mrazivé tušení
Dále v něm líčí, jak si ještě na začátku léta s maminkou plánovaly letní pohodu. Zmiňuje také, že situace v rodině nikdy nebyla ideální: „Pár týdnů před osmým červnem přišel zlom. Opravdu jsme si s mamkou myslely, že ty roky teroru skončí, že si on sbalí své věci a odejde. Něco uvnitř mě mi ale stejně říkalo, že to nebude tak jednoduché. Jinými slovy, tušila jsem, že se stane něco strašného. Tahle nervy drásající myšlenka mě děsila už nějakou dobu.“
Dívka dále popisuje bolest, kterou si asi málokdo dokáže představit. Společně se svou tetou jezdili po polích v okolí Prahy a maminku hledaly. Hledání přerušil až hovor od policie, některý z vyšetřovatelů měl pozůstalým pouze stroze oznámit: „Našli jsme ji, upřímnou soustrast.“
„Ten pocit byl nespočetněkrát horší, než mé nejčernější myšlenky. Cítila jsem, jakoby v ten moment zemřela část mě. Jak kdyby mi někdo vyrval srdce z těla. Pak jsem se podívala na oblohu, kde byl nádherný západ slunce a slíbila sobě i mamce, že od teď budu žít za nás obě,“ říká dívka v dojemném dopisu.
Pro ohavný čin svého otce nemá žádné slitování, řádky o tom, jak by podle ní soud měl Miroslava H. potrestat, jsou dosti vypovídající: „Přála bych si, abyste byli schopni tomu člověku, jestli je ještě vůbec hondo jej považovat za lidskou bytost po tom, co provedl, kterého budete dnes soudit, vzít všechna léta života, která on vzal mamce. Považuji za absolutní drzost, že mi píše dopisy a dělá, jakoby se nic špatného nestalo. Nečtu je.“
Domácí násilí?
Otec se v rodině zřejmě agresivně projevoval už v minulosti: „Když jsem byla poprvé svědkem toho, jak mamku napadl, bylo mi asi 6. Ten den ztratil mou lásku. Asi ve 12, kdy se to stalo podruhé, ztratil můj respekt. V mých 18 z mého pohledu zemřel úplně. Kdybych si nepřála, aby trpěl, přála bych mu smrt reálnou. Ta čísla jsou svým způsobem poetická, že? Tedy když nepřemýšlíte, co se za nimi skrývá,“ stojí v dojemných řádcích.
V závěru dopisu pak pozůstalá dcera jmenuje řadu zážitků, o které ji otec vraždou připravil. „Jen kvůli němu, mamka nebude na mém maturitním plese, nikdy nepozná mého prvního přítele, případně ani druhého a třetího. Nebude si moct pohladit vnoučata a já vím, jak moc si přála být babičkou. A to nemluvím o zbytku rodiny a o tom, co ztratili oni. Nebyla jen matkou, byla dcera, teta, sestra, kamarádka, pracovala ve škole a děti jí milovaly. Svět ztratil úžasnou ženu, budoucí babičku, tchýni, snachu a kdo vlastně ví, co všechno ještě mohla být a dokázat, byla moje spřízněná duše. Její ztráta mě bude bolet do konce života,“ uzavřela bolestivý text mladá dívka.
Soud dívce přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 950 tisíc korun, nezletilému synovi 1,1 milionu korun a v součtu 2,8 milionu korun matce a sestrám poškozené. Obžalovaný muž u soudu nevypovídal a nepronesl ani žádnou závěrečnou řeč. Patnáctiletý trest je u samé spodní hranice zákonné trestní sazby. „Přihlédli jsme k tomu, že pan obžalovaný byl doposavad netrestaný. Na druhou stranu jsme museli zohlednit, že se jednání dopustil z malicherného důvodu a na své přítelkyni, tedy osobě blízké. Proto jsme nemohli ukládat trest pod sazbu,“ vysvětlil předseda senátu krajského soudu Michal Tomáš, který zmínil i brutalitu útoku.
Justiční stráž pražského krajského soudu vede nepravomocně odsouzeného Miroslava H. ze soudní síně Blesk
