Má to za sebou! Nekorunovaná královna jihočeských kriminálníků Máňa (†55) je po smrti
Jinak než za mřížemi už ani žít neuměla. Marie Lavičková (†55), vyhlášená českobudějovická recidivistka, je po smrti. Žena, kterou proslavil dokument režisérky Olgy Sommerové, byla v kriminále jako doma. Aby se dostala do vytoužené káznice, kradla. Amnestii, která ji před lety z milované basy na čas vyhnala, nesla těžce.
Mezičas na svobodě trávila Máňa v prostředí lidí bez domova. Potloukala se kolem českobudějovického nádraží a „hlavní sídlo“ měla v hospodě U Čepu. Alkoholem nepohrdla.
Její úmrtí, podle serveru denik.cz kvůli komplikacím v důsledku podchlazení, komentují lidé na sociální síti. Na notorickou zlodějku vzpomínají jako na hodnou ženskou, se kterou byla legrace. „Neuměla venku žít. Potřebovala režim, jistotu, a tu ve vězení měla,“ shodují se. Nebyla to násilnice, prostě „jen“ kradla.
Útěk za láskou
Start do života přitom měla nadějný. Vytoužená dcera lékaře se ale v sedmnácti zamilovala do toho nepravého, utekla s ním z domova a byl konec. Její milý ji podle štamgastů pásl. To ale Máňa popírala.
„Vědí houby, on dělal v papírně ve Větřní, tam byly prachy a já tam prodávala v obchodě s oblečením. Když jsem viděla, jak ženské u mého obchodu koukají na kožichy za výlohou a nemají na ně, tak jsem jim je začala rozdávat,“ popisovala před lety start své dráhy recidivistky.
Vztek kvůli amnestii
Pak to už bylo jako na horské dráze, vězení, svoboda a co nejrychlejší návrat za mříže, kde se cítila jako doma. Žlučí jí hnula před lety Klausova amnestie.
„Žiju si pohodlně za katrem ve Světlé nad Sázavou a najednou bác – že půjdu domů. To mu nikdy neodpustím, zničil mi život,“ vzpomínala s tím, že přišla o 11 měsíců, které si měla ještě odsedět. Teď už se do milované basy, kde strávila tři desetiletí svého života, nevrátí…
To měl být palec dolu