Nejhorší bestie, ze kterých se vyklubali vraždící rodiče: Ubodání, utopení i udušení nevinných dětí!

22 let starý případ z Kladna. Helena Čermáková ohlásila 20. června na policii zmizení vlastní dcery, tehdy pětileté Terezky. Matka vypověděla, že se dítě ztratilo z hřiště. Rozjela se proto pátrací akce, ale bez úspěchu.

Z původní stovky se počet lidí, kteří Terezku hledali, rozrostl až na 850. Nechyběl policejní vrtulník, potápěči, psovodi… Policii už tehdy přišlo podezřelé, že se psům nedaří chytit stopu dítěte na hřišti. Helena Čermáková mezitím třikrát změnila svou výpověď. Jako poslední uvedla, že v ten den byla opilá a nepamatuje si, co se stalo.

Podezření na matku padlo poprvé asi 26. června, kdy se pokusila o sebevraždu skokem ze třetího patra. Přežila s těžkými poraněními. Dokonce napsala dopis na rozloučenou. 9. července, dlouhé týdny od zmizení, se Terezku podařilo vypátrat. Bohužel mrtvou. Objevili ji v lese mezi betonovými základy po dřevěné chatě. V základech byl vylomený otvor, do něj bylo tělo ukryto a zaházeno větvemi, kamením a spadaným listím. Na místo policisty navedla právě matka...

Nakonec se přiznala, že v opilosti svou dcerku zalehla. Když to zjistila, dítě vzala do náručí, chodila s ní po sídlišti a poté dorazila do lesů, kam ji ukryla. Navíc se zjistilo, že měla Terezka v krvi 3,2 promile alkoholu. Čermáková byla v březnu 2002 odsouzena na tři roky za ublížení na zdraví s následkem smrti.

Honzík Rokos. Jeden z mnoha nepochopitelných případů vražd spáchaných rodiči na vlastních dětech. Hlavní roli sehrála matka Antonie Stašková. Ta se nedokázala smířit s tím, že po rozhodnutí soudu musí syna odevzdat do výhradní péče jeho otci, jejímu bývalému manželovi.

Tatínek Roman odvážel Honzíka za jeho matkou 25. května 2007, tehdy zřejmě netušil, že je to naposledy, co svého syna vidí naposledy živého. A také se obával, aby s ním neutekla do zahraničí. Stašková si v dětství prošla peklem ze strany otce a žila v dětských domovech. Předtím měla tři děti s jinými partnery – dvě zemřely, jedno jí bylo odebráno. Nikdo ale úmrtí dětí nevyšetřoval.

Svého pětiletého syna Honzíka i přes obavy otce unesla a rozhodla se, že ho Romanovi už nevrátí. Už tehdy se jí v hlavě pravděpodobně rodil plán otřesné vraždy. Její nový přítel, Pavel Grep, byl na Staškové závislý a udělal prakticky cokoliv, co mu řekla. Policejní pátrání začalo v srpnu, dvojici s malým chlapcem se ale dařilo několik měsíců unikat. Až do 28. prosince. Tehdy jejich auto objevila hlídka strážníků u Českých Zlatníků nedaleko Mostu.

V autě našli hledanou dvojici a na zadním sedadle mrtvého Honzíka. Ústecká kriminálka se pustila do práce a zjišťovala motivy brutální a předem připravené vraždy. Grepl před dopadením vykopal dva hroby – pro chlapce a jeho matku. K činu se ale nejdřív ani jeden z nich neodhodlal, to až o pár dní později.

Honzíkovi nad nově vykopanými hroby Stašková vpíchla do žil vzduchovou bublinu, po chvíli ho dvakrát bodla do hrudníku kuchyňským nožem. Dítě ale nezemřelo, zřejmě jen ohromně trpělo. Na scénu přišel Grepl, který chlapce udusil. Následně ho položil do hrobu a zaházel hlínou. Po dvou týdnech se ale na místo vraždy vrátili a tělíčko z hrobu vykopali ven. Po pár dnech je objevila policie.

Antonie Stašková dostala za vraždu trest 24 let vězení, Grepl 12 let vězení. Podle soudní znalkyně jednala matka se svým synem nebo jako s bytostí, ale spíše jako s předmětem, který využívala proti svému bývalému muži.

31. prosince roku 2009. Tehdy se pětadvacetiletý Milan Pohlodko z Cehnic na Strakonicku pohádal se svou partnerku. Svou zlost si ale začal vybíjet na nevinné dvouměsíční dcerce. Nejprve nemluvně udeřil silně do hlavy, až spadlo na zem. To zapříčinilo zlomeniny lebky a vážné poškození mozku, což bylo i příčinou smrti.

Tím to neskončilo, zřejmě dítěti ještě silně šlápl na hrudník. Prošlápnutím způsobil vážné zlomeniny. O život holčičky necelou hodinu bojovala záchranná služba, jejich přítomnost na místě činu ale později vystřídala kriminálka a pohřební služba.

Do té doby byl aktivní uživatel marihuany a pervitinu nezaměstnaný, s družkou bydleli v chátrajícím staveništi bez vody, elektřiny a tepla. „Lituju toho, co se stalo, ale už to nejde vrátit zpátky," prohlásil u soudu.

Ten ho následně poslal na dvacet let do věznice s ostrahou. Podle soudních znalců trpěl agresivní poruchou, měl sklony ke lhaní a manipulaci s ostatními. Pravděpodobná resocializace je velmi nepravděpodobná.

Romana Zienertová, jedna ze čtyř doživotně odsouzených žen v České republice. Doživotí si za čtyřnásobnou vraždu, navíc spáchanou na svých nezletilých dětech, bezesporu zasloužila. Začátkem září roku 2011 se v Širokém Dole na Svitavsku odehrála jedna z největších tragédií vůbec.

Žena měla se svým tehdejším přítelem dvouměsíční dceru Romanku, z předchozích vztahů pak další tři děti - dvouletého Lukáše, čtyřletou Elišku a nejstaršího z nich, osmiletého Davídka. 2. září poslala Davídka na nákup.

Mezitím nožem zaútočila na tři mladší děti, těm podle pozdějších informací podřezala krk a žíly. Když se pak David vrátil z nákupu, chtěla zabít i jeho. On před ní zřejmě utekl na půdu, kam ho pronásledovala. Následně svého nejstaršího syna udusila polštářem. Matka se pak pokusila o sebevraždu, ale to jí nevyšlo.

Pár minut po krvavém útoku do domu dorazil její partner Jaroslav. Když při vstupu do domu uviděl dětské tělíčko od krve, radši se sebral a utíkal na nejbližší policejní stanici. Romanu následně letecky transportovali do nemocnice. U soudu se snažila namluvit, že si na nic nepamatuje a trpí výpadky paměti. To ale razantně vyvrátili znalci, podle kterých vše jenom hrála.

„Žila v nejistotě, měla strach o děti, měla konflikty s bývalým i tehdejším druhem. Zřejmě to vyhodnotila jako bezvýchodnou situaci," řekl soudní znalec Petr Stožický. Nebyla u ni zjištěna ani laktační psychóza či další psychické problémy. Proto si o rok později vyslechla doživotní trest vězení.

Jeden z mediálně nejznámějších případů se odehrál v roce 2012 v Jablonci nad Nisou. Milan Torák chorobně žárlil na svou manželku, která pracovala jako zdravotní sestra v Saudské Arábii. Zřejmě toužil po tom, že se jí pomstí. Vše se odehrálo při jednom z videohovorů přes program Skype, který slouží pro videohovory. Před počítačem seděl Milan a jeho dvanáctiletá dcera Johanka.

Hovor se ale změnil v horor. Torák vzal nůž a před zraky její matky Johanku zavraždil nožem. „'Mami, odvolej to. Tati, tati, tati. Co to děláš, tati,' a pak bylo už jen ticho," popsala u soudu maminka. Johance už nebylo pomoci.

Torák se u soudu snažil tvrdit, jak svou dceru miloval. „Já jsem miloval Johanku strašně, chtěl jsem, aby jela do Arábie, vyřizoval jsem jí to. Všude jsem s ní chodil, vozil jsem jí na kroužky,“ popsal. Svými slovy zřejmě soud neobalamutil a za mimořádně krutou a brutální vraždu dostal 26 let vězení.

Vztah Tomáše Mikeštíka se začal před otřesnou vraždou rozpadat. Nepomohlo tomu ani očekávání druhého dítěte, družce tehdy říkal, že ho nebude mít rád a snažil se o přerušení těhotenství. Zároveň to byl velký žárlivec, který pracoval v zahraničí. Navenek se však snažil chovat slušně, v domácnosti se ale podle manželky choval agresivně.

Jeho řádění začalo 28. září roku 2018 ve Starém Městě na Uherkohradišťsku. Svou malou dcerku (†3) tehdy donutil, aby si lehla na záda na zem. Pak jí zasadil osmnáct ran nožem, dvě z toho zasáhly srdce. To způsobilo její smrt. Pak se obrátil na synka.

Toho nejdřív napadl keramickým nožem, který se ale zlomil. Vzal proto do ruky sekáček, syn naštěstí utrpěl jen povrchová zranění, které ho přímo neohrožovaly na životě. Následně se Mikeštík pokusil o sebevraždu spolykáním hypnotik. Neúspěšně.

V den vraždy si děti měla ve společném bytě vyzvednout jeho žena, ta se ale bála, vyslala tam proto švagrovou. Nakonec se u bytu sešla ona společně s manželovým otcem a bratrem. „Zaklepali jsme na dveře a otevřel malý, měl pyžamo od krve,“ popsal ve své výpovědi otec odsouzeného. V obýváku pak objevili klečícího muže s nožem, v dětském pokoji mrtvou dceru.

Státní zástupkyně pro brutálního vraha požadovala doživotí. Nakonec Tomáši Mikeštíkovi uložil soud 26 let vězení za vraždu a pokus o vraždu. „Šlo o zvlášť trýznivý způsob vraždy. Rány se překrývaly, že je ani nebylo možné spočítat. Bylo jich nejméně osmnáct. Soud není přesvědčen, že je obžalovaný natolik narušeným pachatelem, aby k jeho nápravě nemohl sloužit nižší trest v rozpětí 20 až 30 let,“ uvedla soudkyně Iveta Šperlichová.

Pardubicemi v roce 2019 otřásla vražda teprve sedmiletého chlapce. Toho měl zavraždit jeho čtyřicetiletý otec, který se k činu následně přiznal. „Nebyla jiná cesta, než tohle udělat. Nikdy jsem nebyl tak klidný jako teď. Plně si uvědomuju, co jsem udělal,“ prohlásil u vazebního jednání.

K tomu ho přivedla policejní eskorta s pouty na rukou a brýlemi, přes které není vidět. Takové se používají u případů zvlášť nebezpečných pachatelů. Dítě měl podle tehdejších informací ubodat ve dvougeneračním domku.

K soudu a odsouzení ale nedošlo. Trestní stíhání musela kriminálka zastavit. „Trestní stíhání u čtyřicetiletého muže bylo zastaveno z důvodu jeho nepříčetnosti. Je navržena ústavní léčba," uvedla k tomu tehdy mluvčí policie.

Otřesný případ vraždy z Benešovska. Matka se nedokázala smířit s tím, že by syna mohl do péče získat její bývalý manžel. Uchýlila se proto k tomu nejhoršímu. Žena své dítě zavraždila 8. srpna 2019 v den soudního jednání ohledně toho, kdo dítě získá do výhradní péče.

Chlapci napustila vanu a poslala ho vykoupat. V té ho pak popadla za krk a ponořila mu hlavu pod vodu. Dokud se nepřestal hýbat, držela ho. „Tento senát se poměrně často setkává s případy vražd novorozeňat nebo dětí útlého věku. Toto byl tvor šestiletý, myslící. Musel celou záležitost mnohem hůře prožívat," podotkl v té době znechucený soudce.

Dítě objevila policejní hlídka, matka totiž zavolala, že se její syn utopil. Ještě předtím ale stihla napsat tři dopisy na rozloučenou a pokusila se o sebevraždu. Matka se údajně navíc nedokázala smířit s tím, že syn měl rád novou rodinu bývalého muže. Celý čin měla dopředu naplánovaný.

„Něco podobného se ještě před zdejším senátem neřešilo. Věc je vysoce společensky nebezpečná a máme za to, že je namístě uložení výjimečného trestu," konstatoval předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička a ženu poslal na 25 let do vězení.