Dlouhé čtyři roky strávila Tereza H. z České republiky v pekle pákistánského vězení kvůli údajnému pašování heroinu. Soud ji ovšem po strastiplném pobytu v cele osvobodil, a sympatická Češka se tak mohla vrátit domů s tím, že je nevinná. O nejtěžší životní etapě, i době, která zatčení předcházela, se Tereza H. rozpovídala v otevřeném rozhovoru pro magazín Reportér.
Když Terezu 10. ledna 2018 zadrželi pákistánští celníci kvůli bezmála devíti kilogramům heroinu v jejím kufru, sesypala se. Později proti lidem, kteří ji do problémů dostali, vypovídala a měla strach z možné pomsty. „Žila jsem v divokých představách, že i u soudu si mě najde komando drogového podsvětí a klidně mě tam rozstřílí samopalem,“ popsala pro Reportér nepříjemné pocity, které ji pronásledovaly.
Snad více než o sebe měla Češka strach o svou rodinu v Uherském Hradišti. Lidé, pro které Tereza kufr z Pákistánu vezla, totiž věděli, kde bydlí. Měli kopii jejího pasu. „Žila jsem ve strachu, že by mohli udělat něco i rodičům nebo sourozencům,“ svěřila se redaktorovi magazínu.
Život v cele byl pro Terezu utrpením. V místnosti veliké tři krát čtyři metry byly tři postele, záchod a malé okénko. Tereza si navíc nemohla být jistá, jak k ní budou pákistánští dozorci přistupovat. Nejhoršímu scénáři se ale vyhnula. Místní bachaři ji prý nebili. „Nemlátili nás, jen mě psychicky šikanovali, hlavně na začátku,“ popsala.
Podnebí v Pákistánu bylo pro Evropanku kruté. Teploty v létě prý dosahovaly i padesáti stupňů nad nulou. K tomu údajně na cele tekla jen horká voda, zchladit se Tereza neměla jak. Když přišla zima, byla situace ještě horší. „V zimě jsme se zase musely sprchovat ledovou vodou, teplá netekla,“ popsala blondýnka paradoxní situace v pákistánské věznici.
Mezi nejhorší zážitky Tereza zařadila to, když se na ni a další vězněné ženy chodili dívat různí ministři, soudci nebo ředitel věznice. „Dívali se na nás jako nějaká zvířata v zoo. To mi bylo nepříjemné,“ svěřila se v obsáhlém rozhovoru mladá Češka.
Knihy. Ty představovaly pro Terezu v pákistánském vězení největšího zabijáka nudy. „Pamatuji si to přesně. Přečetla jsem tam celkem 292 knih,“ pochlubila se pro magazín Reportér. Když nečetla knihy, Tereza prý luštila křížovky.
Štěstí se na Terezu H. usmálo 1. listopadu loňského roku, kdy byla zproštěna všech obvinění. Když to jedna z bachařek přišla Tereze říct, čerstvě svobodná žena tomu nemohla uvěřit. „Bachařka za mnou v šest ráno přišla, že mě zprostili viny, ale já tomu nevěřila,“ vzpomínala s tím, že uvěřila, až když za ní přišla druhá z dozorkyň se stejnou zprávou.
Tereza se rozpovídala i o svém příjezdu domů do Uherského Hradiště. Z Pákistánu odletěla 21. dubna 2022. Na letišti v Praze na ni čekal její otec, který ji odvezl za zbytkem rodiny. Doma na Terezu čekala matka s přítelem, sestra a babička. „Máma mě chtěla objímat, babička brečela jak želva. Ale jinak jsme se chovaly, jako bychom se viděly včera,“ uvedla Tereza.
Pro bývalou studentku církevního gymnázia v Uherském Hradišti bylo zadržení celníky něčím naprosto neznámým, v podobné situaci nikdy v životě nebyla. „Když mě zatkli, trochu jsem si hrála na svini,“ přiznala. Následný pobyt ve vězení prý naprosto změnil její priority. „Vězení mě dost změnilo, všem jsem se tam snažila pomáhat,“ vysvětlila s tím, že i proto se asi stala mezi vězeňkyněmi oblíbenou.
Tereza po svém věznění od základů mění život, ale i vzhled. Na otřesnou zkušenost s pákistánskou basou už nikdy nezapomene. Dává si záležet na tom, aby se podobnému zážitku vyhnuli další lidé. „Už to nikdy neudělám. A moc prosím: Nikdo další nezkoušejte to, co jsem udělala já. Nestojí to za to,“ apelovala dnes už šťastná a svobodná Tereza H.
