18°C
Parta českých bojových pilotů dokázala nemožné: Na Západ unesli tři letouny ČSA!
Před 72 lety odletělo 10 „únosců“ se třemi letouny tehdejší ČSA Dakota DC – 3. Z Bratislavy, Ostravy a Brna měli původně zamířeno do Prahy. Cestou ale každé letadlo změnilo kurz a nakonec všechna skončila na americké základně v Mnichově. Tímto způsobem posádky utekly před tehdejším režimem za železnou oponu. A s nimi i více než 80 cestujících.
Řada pilotů Československých aerolinií za války sloužila u britské Royal Air Force (RAF). Po válce našli uplatnění v civilním letectvu. Navíc aerolinky potřebovaly zkušené letce a navigátory. Když se po v únoru 1948 moci chopili komunisté, letci z Británie se ocitli na černé listině.
Probolševický režim směřující k Moskvě je od počátku začal považovat za nespolehlivé a nepohodlné. Někteří měli to štěstí, že mohli armádu opustit v relativním poklidu, jiní se naopak stali oběťmi vykonstruovaných a lživých procesů.
Přesto ale dva roky od převratu stále tvořili více než polovinu leteckého personálu u ČSA. Na jaře 1950 to podle ČT24 bylo 53 pilotů, kteří dříve létali v bitvě o Anglii u RAF. Mnozí z nich chtěli uprchnout na Západ.
Začátkem dubna 1948 vzlétlo z Ruzyně civilní letadlo, místo v Bratislavě ale skončilo na americké základně u Mnichova. Pilotem byl někdejší příslušník bombardovací perutě. O měsíc později změnil letoun z Brna hned po vzletu kurz a opět skončil v Německu, namísto v Českých Budějovicích.
72 let od mega akce
24. března to bude přesně 72 let od akce, která svým měřítkem, promyšleností a rafinovaností dodnes šokuje a překvapuje. K útěku za železnou oponu tehdejší piloti RAF použili hned tři letadla – ve všech případech šlo o Douglas DC-3 „Dakota“.
Hlavními organizátory byli tři Českoslovenští piloti a bývalí vojenští letci Vít Angetter, Ladislav Světlík a Oldřich Doležal. Před komunisty chtěli utéct do exilu a vzdušnou cestou to byla nejrychlejší a nejbezpečnější volba.
Než se dali do akce, celý útěk pečlivě dva měsíce plánovali. Do akce nakonec zahrnuli několik desítek lidí, včetně rodin nebo důvěryhodných zaměstnanců ČSA či dalších vysloužilců. Poslední brífink před únosem byl den před akcí v kavárně v Ruzyni, která byla původní destinací všech tří letounů.
Brno, Ostrava, Bratislava
S letci chtěla utéct vždy i jejich rodina, komunisté s tím ale počítali a zakázali pilotům přepravovat své příbuzné. Ti to nakonec vyřešili tak, že letěli z jiných letišť a ženy použily svá dívčí jména.
První letoun pod imatrikulací OK - WAR odstartoval z Brna v 6:30 brzy ráno a na palubě bylo celkem 26 cestujících a pět členů posádky. Hlavním organizátorem byl Vít Angetter, a radiotelegrafista Kamil Mráz. Naopak kapitán Josef Klesnil o ničem nevěděl. „Vypnul jsem robota a točím kurz Mnichov. Klestil mně říká, co blbneš? Já mu na to, Josef, co jsem ti říkal nedávno, vzpomínáš si? Že uletím na Západ! Řekl mně, vy blbouni, vždyť já to organizoval s Procházkou taky. Takřka mu vylétly slzy,“ cituje vzpomínky Angettera Pavel Týc.
Klesnila nakonec jen na oko svázali a omráčili. V letadle cestoval i komunistický ředitel ČSA Leopold Thurner, ten se ale opil a únos prospal. Se zbraní v ruce se chtěl dostat do kabiny, byl ale zneškodněn. Před devátou ráno přistáli jako první na americké základně u Mnichova.
Druhý letoun, tentokrát vzlétl z Ostravy o devět minut později. Organizátorem únosu byl Ladislav Světlík. Tomu pomáhal další pilot Viktor Popelka, který se na palubu dostal jako obyčejný cestující. Pod pohrůžkou zbraní donutili zbytek posádky k součinnosti.
„Náhle jsem ucítil dotek něčeho tvrdého na rameni. Podíval jsem se za sebe a viděl jsem, že na mě Světlík míří pistolí,'" uvedl později druhý pilot Kozák. Trojici nakonec zavřeli do kabinky, kde je drželi v šachu. Druhý letoun přistál u Mnichova o několik minut později než ten první.
Poslední Dakota jako OK - WDS z Bratislavy měla nejklidnější let, protože o únosu věděla celá posádka vedená pilotem RAF Oldřichem Doležalem. S 26 cestujícími vyletěli v 7:26 hodin ráno a na americkou základnu přiletěli o pár hodin později v doprovodu stíhaček.
Třetina unesených zůstala
Piloti do Německa unesli 85 cestujících, ovšem 27 z nich se rozhodlo zůstat a zbytek se vrátil zpět do Československa. Únosy se okamžitě začala zabývat Státní bezpečnost. „Je zajímavé, že nebyl založen standardní vyšetřovací spis, ale v Archivu bezpečnostních složek se zachovalo několik samostatných svazků. StB z toho byla tak zmatená, že vůbec nepochopili, že jde o dohodnutou akci, a každý úlet řešili zvlášť,“ popsal pilot Ladislav Keller.
Únosci byli nakonec v Československu odsouzeni v nepřítomnosti k vysokým trestům, stejně tak i ti, kteří se zůstali na Západě zůstat. Komunistický režim nakonec přijal ještě přísnější opatření, aby k takové akci už nikdy nedošlo.
Témata:
Související
