Mrazivé výpovědi orlických vrahů: Kopáč před smrtí popsal hrozivé detaily strašných zločinů
Zapeklitý případ orlických vrahů rozplétali kriminalisté opravdu velmi dlouho. Přestože měli informace o tom, že v Praze funguje skupina, která má zabíjet pro zisk a těla odhazovat do přehrady, policistům chyběly důkazy. Pak se ale v Orlíku našlo tělo v sudu a kolem pachatelů se stahovala mračna. Když nakonec spadla klec a členové gangu byli zatčeni, jejich šéf, Karel Kopáč, se rozhodl, že policii prozradí mrazivé detaily vražd. „Začněte psát, všechno řeknu, všechny natřu,“ řekl policistům.
Pětičlenný gang v devadesátých letech zabíjel podnikatele pro zisk. Neštítili se ani zavraždit své vlastní blízké. Vražedné akce plánoval Karel Kopáč. Jeho život však drasticky změnila autonehoda, která ho upoutala na invalidní vozík.
„Kdyby se nestala ta věc se zdravotním stavem pana Kopáče, tak kdoví, kde to všechno skončilo,“ řekla v dokumentu Až na dno Orlíku z roku 2002 vyšetřovatelka Jiřina Hofmanová. A zjevně měla pravdu, protože sám Karel Kopáč během výslechů přiznal, že kdyby byl zdravý, tak by zapíral a snažil se vše hodit na ostatní.
„Kdybych byl zdravej, tak se snažím dělat to samé jako on. Nic bych nepřiznal. Ale rozhodl jsem se, že budu mluvit pravdu, tak chci mluvit pravdu,“ odpověděl Kopáč během výslechů na otázku, proč si myslí, že se Vladimír Kuna snaží svalit vinu na něj.
Co děláš, ty debile?
Kopáč nakonec policii detailně vypověděl, jak se vše odehrálo. A jak potvrzuje elitní policista Jan Štoček, vše dokonale sedělo. Kopáč například popsal, že tělo Aleše Katovského je pod Žďákovským mostem, je zabaleno do jutového pytle, ovázané provázkem, který také popsal, a zabalené do pletiva. To nakonec pomohlo Kopáčovi spolupachatele usvědčit, přestože Ludvík Černý, odsouzený jako vykonavatel vražd, svou vinu dodnes popírá a k činům se nikdy nepřiznal.
První obětí sériových vrahů byl podnikatel Aleš Katovský. Tomu dělal Karel Kopáč bodyguarda a společně s Černým ho nalákali do Rudné u Prahy pod záminkou, že s ním smění valuty.
Katovský však začal něco tušit. Kopáč vypověděl, že šel za Černým a řekl mu, že nic dělat nebudou, protože Katovský něco tuší. Černý pak požádal o odvoz do Prahy. „Na přejezdu se ozvala rána v autě, to už jsme byli za tím přejezdem a jeli jsme do protisměru,“ popsal Kopáč s tím, že pak se jim podařilo auto zastavit. „Já mu říkám: ‚Co to děláš, ty debile, co budeme dělat?‘ A on: ,Hodíme ho vedle na sedačku.‘ Černý vlezl k němu a snažili jsme se dostat na sedačku spolujezdce, tělo se nám dostávalo blbě, nohy byly zašprajcnutý za těma pákama.“
„Jsem to ale čtverák“
Pak přemýšleli, co budou s tělem dělat. Jeli poměrně dlouhou dobu a tělo měli stále na sedačce. Černý chtěl údajně dojet až do Jablonce, ale Kopáč s tím nesouhlasil. Nápad se mu zdál šílený a sám navrhoval, že k mrtvému něco přivážou a hodí ho do vody. Jeho komplic pro změnu navrhoval, že tělo zabetonuje do vany, Kopáč mu však oponoval, že takovou váhu neunese.
Později vypovídal také Vladimír Kuna, který pomáhal při rekonstrukci vraždy Leorenta Lipovaciho. Ta se odehrála u něj doma ve sklepě, kde měl jakousi domácí posilovnu. Lipoveciho tam nalákali na prodej zbraní. Kuna policistům tvrdil, že o vraždě nevěděl, podle Kopáče měl však doma už dávno připravený sud na tělo. Údajně právě on byl autorem tohoto nápadu.
„Viděl jsem, že Černý jde, takhle si ofukoval zbraň a potom vyskočil a řekl: ,To jsem ale čtverák.‘ Já jsem nebyl schopný slova,“ řekl policii Kuna, co se stalo po vraždě Lipoveciho. Jeho historku potvrdil i Kopáč, ten doplnil, že byli z vraždy v šoku a že chtěl Černý zjevně situaci odlehčit, a tak dělal takovéto „opičky“. Po tomto incidentu mu prý začali říkat Pacient.
Ludvík Černý byl nakonec odsouzen k doživotnímu vězení, zřejmě právě i díky výpovědi Karla Kopáče. Sám se však ke zločinům nikdy nepřiznal a tvrdí, že ostatní, s nimiž se znal, to na něj shodili. „Chtěl bych říct, že nejsem žádnej zabiják a nikdy jsem nikoho nezabil ani se nepodílel na takovéhle činnosti, za kterou jsem byl odsouzenej,“ tvrdil v dokumentu z roku 2002. Podobně se k případu staví také jeho manželka a příbuzní, kteří věří v jeho nevinu.
Pan Černý se pod tlakem okolností přiznal. Požádal o podmínečné propuštění a bez přiznání viny není šance uspět. Výše uvedené není utajovaná informace, mám za to, že dokonce byla zveřejněna. Autor si moc práce s článkem nedal. Stejně jako soud, který odsoudil pana Černého na doživotí na základě výpovědi zločince a bývalého policisty v jedné osobě.