Pilot záchranky Milan (†82) z Liberce podlehl covidu-19: Nesmíš to vzdát, prosil ho kamarád Jiří
Liberecká záchranka přišla o jednoho ze svých bývalých pilotů. Milan Adamík (†82) zemřel na zákeřný covid. Poslední vzpomínku mu věnoval bývalý šéf záchranky a jeho kamarád Jiří Wachsmuth.
Milan Adamík létal u záchranky v Liberci celých pět let. Měl za sebou nespočet letů k záchraně lidského života. V pondělí ale přišla smutná zpráva. „Navždy odešel jeden z našich bývalých blízkých spolupracovníků, pilot, který s námi létal za pacienty. Milan Adamík,“ popisují záchranáři.
V příspěvku na Milana vzpomíná bývalý ředitel záchranky a jeho kamarád Jiří Wachsmuth. „Mám za sebou smutný den, včera zemřel na COVID Milan Adamík. Kolik hodin jsem byl s ním v mašině, velice jsme si rozuměli. Jeho pilotáž byla excelentní, měl obrovský cit pro mašinku. Bylo mi vždy velkým potěšením býti s ním v kabině a jsem přesvědčen, že i ostatní s ním byli rádi a měli vždy jistotu při letu,“ vzpomíná Jiří.
Jak Jiří píše, Milan neměl lehký život. Když se účastnil výcviku na stíhačce Mig 15 v 50. letech, došlo k tragédii. Překryt kabiny totiž upadl a zabil instruktora. Milan ale nezpanikařil. „Navzdory předpisům dovedl mašinu až na dráhu. Podle předpisu se měl katapultovat. Byl oceněn,“ dodává.
V roce 1971 se od kniplu musel přesunout k volantu, v Plzni začal jezdit s trolejbusem. „Nakonec se dostal ke Slovairu a další roky věnoval práškování. Ale hlavně byl spokojen s tím, že má konečně v ruce knipl. To byl smysl jeho života. V roce 1990 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost podplukovníka. Nastoupil k letecké záchranné službě,“ dodává s tím, že nejprve létal u vojáků, poté se přesunul k soukromému majiteli a začal létat pro záchranku v Liberci.
„To nesmíš vzdát.“
Dalším koníčkem byla lidová hudba, mnoho let dokonce vystupoval se sborem. „Prostě řečeno, renesanční člověk,“ dodává Jiří o svém kamarádovi.
Byli spolu pravidelně v kontaktu, volali si a posílali maily. „Naposled jsem s ním hovořil asi před týdnem, či deseti dny. Říkal mi, mám covid. Moje odpověď byla, to nesmíš vzdát. Leč choroba byla silnější. Škoda každého života a pro mne zvláště jeho. Slzy jsem již utřel, ale v mém srdci zůstane navždy. Čest jeho památce,“ zakončil Wachsmuth.
Škoda, ještě mohl dvacet, třicet let lítat s vrtulníkem.