Manželka Nečesaného: Říkali mi, že jsem si vzala vraha a něco se mi stane

Po Lukášově propuštění jste se vrhli do rodinného života, vzali jste se, měli dítě. Udělali byste něco jinak?

Veronika Nečesaná: Já za sebe můžu říct, že už jsem si chtěla vzít Lukáše na Mírově. Byl tehdy i za ředitelem, už se to zařizovalo, že si ho vezmu ve věznici, protože jsme nikdo nečekal, že ho pustí. Takže já bych na tom neměnila nic. Spoustu lidí říká: Jo, tak teď si naběhla, to už by asi neudělala, ale rozhodně to tak není. Udělala bych všechno znovu.

Lukáš Nečesaný: Já s tím musím souhlasit. To jak se mi změnil život po tom propuštění, to je prostě něco krásnýho. Vzal jsem si Verču, narodila se nám Natálka, prostě tenhle ten rok, čtyři měsíce a pár dní, byly v mém životě ty nejkrásnější. Opravdu to bylo období, ve kterém jsem byl nejšťastnější za celý život.

Milenka vyšetřovatele Nečesaného: Mám strach o život! Jušta mě pronásledoval

Jak to vnímalo vaše okolí, neříkali vám, že jste si vzala násilníka?

Veronika: Oni se to dozvěděli, nemyslím rodinu, ale takoví ti kamarádi a vzdálenější příbuzní, z televize. Kdy mě tam vlastně s Lukášem viděli. Potom se to rozdělilo na dva tábory. Jeden mi hrozně fandil, říkal, jak mám jejich podporu, jak jsem hrozně statečná, a druhý začal říkat, co jsem to udělala, že to je vrah, potom, že jsem si vzala vraha a že stejně se stane něco mně, stane se něco dítěti. Prostě ty lidi se vždycky rozdělí na dva tábory.

Jak vás vnímají lidi tady (rozhovor vznikal u Nečesaných doma v malé vesničce na Příbramsku, pozn. red.)?

Lukáš: Musím říct velmi dobře. Sousedi jsou snad všichni na naší straně, vždycky mě zdraví a ptají se na ten případ, drží mi palce. Takže je to moc příjemné, když ty lidi ten příběh nějakým způsobem zaujme a vidí v tom tu pravdu. Říkají mi sami, že by ani nevěřili tomu, že já bych něco takového udělal, už jenom z toho, jak se tady prezentuju a chovám. Jak tady kolem domu, tak na Příbramsku.

Veronika: Ale hlavně to nejsou lidi jenom tady na vesnici. Ale i když jdeme do krámu, tak nás lidi zastavují, říkají Lukášovi, jak mu drží palce. To jsou lidi, kteří si to přečtou z obou stran. Nejenom rozsudek od soudce, ale všechny důkazy a zhodnotí to všechno sami. Protože, když si tohleto všechno přečtete, tak je úplně jasné, že je Lukáš nevinný. Kdo má mozek, tak mu to musí dojít.

Lukáš: Taky si myslím, že pokud si o tom člověk něco přečte a v nějaké míře i třeba rozumí trestnímu právu, tak mu to musí být jasné, o co tam jde.

Veronika: To ani nemusí rozumět trestnímu právu. Ať se podívají všichni jenom na tu rekognici. Prostě i malé dítě uvidí, jak ten pan vyšetřovatel posouvá obrázky a ptá se: Je to on?!

Lukáš: Jak mě ten soud už jednou odsoudil, tak podruhé, i když by měl říct, že udělal chybu, tak to prostě neřeknou. Bojí se, že by se vystavili třeba nějakému postihu, takže už do toho nejdou.

Veronika: Nikdo neřekne: Ježiš, já jsem se před dvěma lety spletl, poslal jsem tam nevinného člověka, pardon. Už se do toho dali, takže teď budou dělat všechno proto, aby to udrželi. K čemu je ten Nejvyšší soud, když to stejně nerespektují? 

Mohl lhát a vytahovat se před milenkou v posteli! Soudce zhodnotil obvinění kriminalisty v případu Nečesaný

Když se vrátíme úplně na začátek... V květnu loňského roku vás Nejvyšší soud pustil na svobodu, všichni tak nějak počítali, že je vyřešeno. Váš advokát Dítě ale ve své řeči u Vrchního soudu řekl, že tehdy říkal, že už jsou jenom dvě možnosti - kadeřnice si vzpomene, nebo obžaloba vytáhne nějakého pochybného svědka, třeba spoluvězně. Obojí se skutečně stalo. Připravovali tě na to nějak?

Lukáš: Určitě, bylo mi to řečeno. Vlastně hned když předseda Nejvyššího soudu pana Bláha řekl, že mě pouští na svatbu... Tedy na svobodu

„Vlastně na svatbu,“ směje se Veronika manželovu přeřeknutí.

Lukáš: Ano, to vlastně taky. (směje se) Tak v momentě, kdy to vyřkl, dodal, že to vrací prvoinstančnímu soudu do Hradce. No a už v tom momentu jsem tam docela nahlas říkal: To on mě zase odsoudí. Hned mě ta myšlenka napadla a ono se to stalo. Advokáti s tím také mají tuhletu zkušenost... Že se najde někdo, kdo zázračně vypoví to, co měla být pravda, přitom to může být úplný nesmysl. Takže pan Dítě s tím má zkušenost, proto mi tohleto říkal, předtím než se dostavila paní poškozená a i předtím, než přišel pan Funda v kukle.

To byly takové dva zvraty, které vyšly ve váš neprospěch. Pak ale přišel jeden, který měl mít zcela opačný efekt. Myslím tím svědkyni Janu T. To ale soudce úplně smetl ze stolu...

Lukáš: To jsme se divili, my jsme čekali, že pan předseda Lněnička toto svědectví aspoň prošetří, ale bohužel to bylo zamítnuto. Nechal to být. Nedovedeme si to vysvětlit. V jiném případě, konkrétně u toho manžela Jany T., předseda tohoto soudu ten případ odročil s tím, že se to má prošetřit a že počká na závěry GIBSu. Bohužel pan Lněnička tohle neudělal.

Myslíte, že vám nějak pomůže, že už jste za mřížemi byl? Nebo je to naopak horší.

Lukáš: Vím, do čeho jdu, samozřejmě může být jiné vězení, jiný kolektiv, jiní dozorci, ale nějakou zkušenost už mám a vím třeba, na co si dát pozor. Ale určitě mě můžou překvapit i nějaké nové věci, tam člověk nikdy neví.

Jaké máte teď plány, Veroniko, vy, když budete na všechno sama.

Lukáš: Nebudeš na všechno sama…

Veronika: Já si to vůbec nedokážu představit, je to pro mě úplně nová situace. Rozhodně tady nebudu sama třeba na Natálku nebo na ostatní věci. Bydlíme tady u mých rodičů, mamka mi hrozně pomáhá, mám v ní fakt plnou podporu. Horší je to s psychikou, když víte, že máte manžela zavřeného a on to neudělal. To je prostě strašná myšlenka. Nejradši bych tam, kdyby to šlo, šla místo něj, protože tohle, to už není možný…

Lukáš: To bych nikdy nedovolil.

Veronika: Já budu prostě bojovat tady, on tam… A budeme doufat, že budeme brzo spolu.

Lukáš: Musíme to nějak zvládnout. Moje rodina i její jsou jí opravdu plně k dispozici, mám skvělého tchána a tchyni, takže po všech stránkách jí bude poskytnuta pomoc, když bude potřebovat.

Rozsudek nad Nečesaným: Reportér Klíma dohnal napadenou kadeřnici k psychologovi, tvrdí soudce

Asi se nedá popírat, že jste se dost změnil. I vy sám jste sám sebe v tom období, kdy k napadení došlo, nepopisoval zrovna jako, řekněme, vzorňáka.

Lukáš: Určitě jsem prošel nějakou změnou, možná i ten kriminál se na mě podepsal, asi jako na jednom z mála pozitivně. Aspoň jsem nějak dozrál, zbavil jsem se závislosti na cigaretách. Ten starý životní styl jsem zanechal, najednou je tady jiný. Mám rodinu, mám dítě a manželku. Snažím se být plnohodnotný táta, snažím se žít rodinný život v klidu bez nějakého alkoholu, cigaret, večírků.

Co vztah s rodiči, změnil se nějak?

Lukáš: Určitě nás celá ta situace spojila mnohem víc, protože jsme začali víc držet při sobě. Jak se říká, někdy v těch rodinách – i když je to ošklivé, co řeknu – je potřeba nějaká malá krize, malá nějaká tragédie, která je spojí, a to se vlastně u nás stalo. Při sobě začala držet celá rodina a vlastně i ti ostatní lidé. Vytvořily se takové vazby na lidi, kteří se nám začali ozývat, držet nám palce, prostě věřili v mou nevinu, a to bylo pro nás moc příjemné. Změnilo to hodně lidi, nejen v rodině, ale i v našem okolí.

Vy trváte na tom, že váš případ je justiční omyl. Věříte tedy ještě ve spravedlnost?

Lukáš: Určitě ano. Samozřejmě, pokud selže nějaký jedinec, míněno nějaký soudce třeba z Hradce nebo z Prahy, tak si nemyslím, že jsou všichni takoví, že by to viděli stejně jako tento soudce. Takže stále věřím ve spravedlnost. I když se dějí tedy hrozné věci, když se člověk dívá třeba na zprávy. 

Veronika: Nemůžeme soudit všechny podle nějakých dvou lidí.

Lukáš: Je to selhání jednotlivce.

Až se setkám za mřížemi s Fundou... První část rozhovoru s Lukášem Nečesaným čtěte ZDE››

Jak často se budou manželé Nečesaní vídat a proč bude Veronika za mříže vodit dceru? Druhou část rozhovoru najdete ZDE››