9°C
Milovník pejsků, ale také surový vrah! Vocásek je nejdéle sedícím vězněm v Česku: Měl už být ale dávno mrtvý
Delikvent Zdeněk Vocásek se navždy zapsal do historie naší kriminalistiky. Jedná se o jednoho z posledních vrahů u nás, kterým byl udělen trest smrti. Toho se ale násilník nedočkal, do cesty jeho popravy se postavila Sametová revoluce. I tak se ale jedná o nejdéle sedícího českého vězně. Milovník psů se po svém bestiálním chování stal ve vězení věřícím.
Zdeněk Vocásek měl poměrně zábavné dětství, narodil se totiž do rodiny cirkusáků. K tomu, že by měl vraždit nenasvědčovala ani skutečnost, že muž s roztomilým jménem miloval psy. Ty ale zbožňoval více jak lidi. Když v pubertě objevil kouzlo alkoholu, začal se chovat nepředvídatelně. Poté co jedna z neznámých žen šlápla jeho čtyřnohému mazlíčkovi na packu, Vocásek ji zmlátil.
V osmdesátých letech se nechal zaměstnat jako člen ochranky v Praze. Služby v zaměstnání měl mladý delikvent poměrně svobodné a tak měl radost z toho, že se ve volných chvílích může věnovat fence německého ovčáka, Citě.
Při potulkách Prahou a nočním hýření v místních putykách na konci osmdesátých let, se delikvent setkal u piva s nevidomým vekslákem Kvidem. Toho požádal oddaný pejskař o nocleh. Kvido vyhověl a vydal se s ním v noci do svého bytu. Alkohol ale vzal v bytě za své a mezi oběma muži došlo k hádce. Nevidomý Kvido se chystal agresivního Vocáska vyhodit. To vyřešil násilník po svém. Slepce udeřil kladivem a ubodal šroubovákem. Ten mu nakonec vrazil do oka. Podle jiné verze ale Vocásek místo kladiva použil půllitr. Skleněné střepy pak posbíral, aby si jeho fenka nepořezala tlapky.
Vocáskovo řádění pokračovalo o tři měsíce později. A případ to byl zpočátku jako přes kopírák. Opět u toho byl alkohol a seznámení v hospodě. Tam se vrah dal do řeči s opilcem Ferdinandem Koudelkou a šli společně dál popíjet víno na jeho ubytovnu. Tam opět došlo k hádce, tentokrát o Koudelkův kufřík, který si chtěl Vocásek vzít. Koudelka ale odmítl, byl agresivní a opilý muž ho ubodal dvanácti ranami nožem. „Ta první rána byla obrana proti napadení. Pak už nedokážu vysvětlit, proč jsem v útoku pokračoval. Přišlo to zničehonic. Já jsem si po celou dobu uvědomoval, že do něj bodám a že ho můžu zabít. Ale nic mi to nedělalo a v útoku jsem pokračoval,“ řekl.
Vocáska se podařilo dopadnout náhodou. Když do Československa přijel Michail Gorbačov, policisté měli nařízenou zvýšenou ostrahu s důrazem na podezřelé kufříky, kvůli hrozbě atentátu. Vrah se v tu dobu potuloval po Praze značně opilý a s kufříky v rukou.
To policistům bylo podezřelé a Vocáska legitimovali. Mimo to v kufřících našli zakrvácený nůž a koneckonců od krve byl i sám Vocásek. Ten měl u sebe i doklady mrtvého Koudelky. Jeho mrtvolu policisté zanedlouho našli a celý příběh si dali dohromady. Vocásek se ke všemu bez skrupulí přiznal. Dokonce i k třetímu pokusu o vraždu. Napadl svého souseda, který ale jeho běsnění přežil.
Soud mu udělil trest smrti. K vrahovu štěstí ale do této skutečnosti zasáhla Sametová revoluce a trest mu byl nakonec změněn na doživotí. Vocásek u soudu argumentoval že nemůže být odsouzen, protože by se neměl kdo starat o jeho fenku. „Trápí mě, že nemůžu mít u sebe svého pejska, moji milovanou čubičku i s krásnejma štěňátkama, co se jí narodily. To mě štve ze všeho nejvíc. Na ňáký mrtvoly já doslova kašlu, dyť si to zavinili sami,“ napsal v dopise.
Ve věznici se vraha stal abstinent a věřící člověk. Jedná se o nejdéle sedícího českého vězně a jednoho z posledních lidí odsouzených v Československu na smrt. Do cesty jeho osudu se nakonec postavila náhoda, a tak sám okusil soucit, který ale on sám svým obětem neposkytl.
Témata:
Související
hahahahhahahaha nejvíc mě rozesmála věta: "ve vězení se z něj stal abstinent." to si reportér dělá pr,.de.-l? copak tam se dá chlastat dál? jinak je fakt, že trest smrti NEMĚL být zrušen. jediná spravedlnost pro pozůstalé a naděje pro nás, že ho nepotkáme.