Z dobrodruha invalidou: Válečný fotograf strávil kvůli dlouhému covidu poslední rok v posteli
Úspěšný spisovatel a válečný fotograf Antony Loveless (52), který dřív neustále vyhledával dobrodružství, strávil i se svou partnerkou téměř celý rok doma. Po nákaze koronavirem se jejich svět zmenšil na dvě místnosti, vyčerpá je i cesta do koupelny a bez pomoci si nedojdou ani sami na nákup. Takzvaný „long covid“ páru obrátil život vzhůru nohama a kvůli neschopnosti pracovat a nedostatečné podpoře státu jim hrozí ztráta majetku.
Antony Loveless miloval nebezpečí. Tašku na cesty měl neustále připravenou a byl připravený kdykoli vyrazit na další misi jakožto úspěšný válečný fotograf. „Cítil jsem se být neporazitelný, svět jako by byl postaven kolem mě. A já to bral za samozřejmost,“ řekl Brit v rozhovoru pro server Mirror.
„Teď jsem neviditelný. Je to boj jen se dostat ráno z postele,“ přiznal Antony. Dříve akční dobrodruh nyní téměř neopustí dům a když ano, neobejde se bez hole. Covidem se on a jeho partnerka Claire Hooperová nakazili v lednu a po téměř 12 měsících stále trpí těžkými dlouhodobými příznaky.
„V červnu se pro všechny ostatní vrátil život do normálu, ale my čelíme bankrotu a svět se k nám chová, jako bychom neexistovali. Když mám špatný den, nemůžu ani vstát z postele. Ta bolest je příšerná,“ popisoval Antony. Jeho partnerka Claire (52) je na tom ještě hůř.
„Když mám extrémně dobrý den, znamená to pro mě schopnost být na nohou tak hodinu nebo dvě. Ta únava dokáže zmrzačit. Nedokážu pořádně přemýšlet kvůli migrénám, a když chodím deset minut s vysavačem, vyčerpá mě to na zbytek dne,“ svěřila se Claire, která před nákazou pracovala jako zdravotní sestra.
„Nevěděli jsme, jestli se ráno probudíme“
„Naše osobnosti se také úplně změnily. Antony ztratil svou sebedůvěru a já jsem neustále podrážděná. Náš život se scvrknul do dvou místností,“ pokračovala. Koronavirem se pár nakazil na přelomu loňského a letošního roku.
„Na Nový rok jsem šel do práce a už během dopoledne jsem se začal cítit, jako by mě kopl kůň. Měl jsem teplotu 37,9 stupňů. Šel jsem domů a oba jsme si s Claire zašli na test,“ vzpomínal Antony. Ani jeden z nich nebyl hospitalizovaný, ale prali se s těžkými příznaky covidu.
„Během prvních týdnů tam bylo několik nocí, kdy jsme si řekli dobrou noc a nevěděli, jestli se ráno probudíme,“ vyprávěl dobrodruh. „Po měsíci jsem se vrátil zpátky do práce, ale hned první den jsem odešel brzy a doma šel hned do postele. Tu noc jsem měl teplotu 39,9 stupňů a vrátily se mi všechny příznaky.“
Pár strávil několik měsíců téměř zcela v posteli s chronickou únavou. „Jste jako baterie, co má 20 procent energie. Všechno, co děláte, tu energii čerpá, a když to přeženete, vrátí se vám všechny symptomy.“
Co vám je? Jste trochu unavení?
Spolu s dlouhodobým covidem jim byla oběma diagnostikována celá škála dalších onemocnění. Claire mimo jiné trpí cukrovkou druhého typu a Antony několika autoimunitními poruchami. Oba se musí denně potýkat s průjmy, třesem a bolestmi hlavy. Přišli o chuť k jídlu a výrazně zhubli, Claire shodila 38 kilo a Antony 25.
Antony i Claire přišli o práci a od státu nedostávají žádnou finanční podporu. Veškeré své úspory utratili za hypotéku, poplatky a vybavení pro invalidy.
„Nemáme žádnou oficiální podporu. Náš právník nám řekl, že bychom se měli přihlásit o sociální péči, aby nám někdo připravoval jídlo a pral,“ řekla Claire. „Volala mi sociální pracovnice a řekla: ‚Nejste dost staří. Co vám je? Jste trochu unavení? Nebudeme vám nikoho posílat, aby vám dělal služku a zapínal pračku.‘“
„Chtěl bych jen, aby nás lidi slyšeli,“ zmínil zdrcený Antony a hlesl: „Smířil jsem se s tím, kdo teď jsem, ale truchlím za všechno, o co mě covid okradl.“
inu žijeme covidem.