Sobota 29. ledna 2022
Svátek slaví Zdislava, zítra Robin
Oblačno, sněžení 4°C

Covid v Německu: Bez pomoci studentů by nemocnice nápor neočkovaných nezvládaly

Autor: ksi, Die Zeit - 
5. prosince 2021
19:37

Uprostřed čtvrté vlny se některé německé kliniky obracejí na studenty medicíny, aby jim pomohli. Pro mediky je obzvláště těžké, pokud vidí bojovat o život mladé pacienty. Svědectví tří studentů přinesl server Zeit.

Na mnoha místech v Německu se nemocnice opět dostávají na hranici svých možností kvůli rostoucímu počtu infekcí. Se začátkem čtvrté vlny pandemie koronaviru několik nemocnic opět vyzývá studenty medicíny, aby se přihlásili jako pomocníci. Jaké to je, když jako student bez praxe najednou pracujete na covidovém oddělení a přebíráte odpovědnost?

Umírají i hodně mladí bez vakcíny

Anna Urbanová pracuje na jednotce intenzivní péče již rok. „Jednou týdně pomáhám ošetřovatelskému personálu. Přináším léky, prostěradla, ručníky nebo jiné pomůcky a snažím se pomoci, kde se dá. Jako studenti medicíny nesmíme být v přímém kontaktu s pacienty. To ale neznamená, že se mě případy nedotýkají,“ vysvětluje pro Zeit.

Urbanová si stěžuje především na psychickou zátěž, kterou s sebou práce nese. „Nedávno byl přijat mladý pacient. Nebyla známa žádná předchozí onemocnění a myslela jsem si, že má dobrou šanci. Ležel na jednotce intenzivní péče pět týdnů, museli ho oživovat, nakonec zemřel,“ uvádí čtyřiadvacetiletá studentka. I když toho o pacientovi kromě několika klíčových údajů moc neví, je to podle ní deprimující. „Pozoruji, že mnoho sester, které bojují o životy pacientů čtyři až pět týdnů, je fyzicky i psychicky vyčerpaných. Jde to tak daleko, že některé z nich skončí nebo změní zaměstnání.“

Objem práce se podle medičky liší den ode dne. „Jsou služby, kdy mám méně práce, a jiné dny jen běhám sem a tam. Cítím, že jsem potřebná. Díky všem věcem, se kterými pomáhám sestrám, mohou ony trávit více času u lůžka pacienta.“

Vzhledem k této práci Urbanová stále více pociťuje nelibost, když přijde na to, že se mnoho lidí stále nechce nechat očkovat. Na jednotkách intenzivní péče jsou totiž především neočkovaní. Přesto by podle ní neměla existovat obecná povinnost očkování. „Pro lékařský personál a profese, které přicházejí často do styku s jinými lidmi, je však podle mého názoru povinné očkování velmi důležité pro ochranu všech. Aby se zabránilo povinnému očkování pro všechny, musí si mnoho neočkovaných lidí dodat kuráž a využít nabídky vakcín,“ uzavírá pro Zeit

Loni, na vrcholu druhé vlny, se Malte Radde přihlásil jako dobrovolník do berlínské nemocnice Charité. Skončil na jednotce intenzivní péče určené pro pacienty s covidem. „V červenci jsem si nechal vypršet smlouvu, protože mě práce hodně vyčerpávala. Potřeboval jsem si odpočinout, abych se s tím vším vyrovnal. Nyní jsem se přihlásil znovu, neboť situace na klinikách je stále horší a horší,“ vysvětluje.

Stále si pamatuje, jak byl na začátku zdrcený. Měl pocit, že sestrám spíš přidělával práci, než že by jim ji usnadňoval. „Často jsem se sám sebe ptal, zda mohu být vůbec nápomocen. Během prvních služeb jsem se musel hodně dívat a poslouchat. Občas jsem směl sestrám podat materiál na odsávání. Čím déle tam jste, tím lépe můžete skutečně pomáhat při složitějších věcech, jako je zavádění žilních a arteriálních katetrů nebo příprava pacientů na převoz na magnetickou rezonanci,“ uvádí dvaadvacetiletý student z Berlína.

„My studenti jsme byli nápomocni zejména při přemísťování pacientů do polohy na zádech. Pacienti mohou být lépe ventilováni na břiše. Někdy je však k tomuto postupu potřeba až pět lidí,“ popisuje každodenní rutinu. Rychle si uvědomil, že jeho jednoduché úkoly byly opravdu potřeba.

Každých pár dní na oddělení někdo zemřel. Nejhorší podle Raddeho bylo, když umírali pacienti, se kterými měl sám kontakt. „Když jsem měl otázky nebo se cítil nepříjemně, vždycky jsem to mohl před kolegy nadhodit. Často se mě ptali, jak se cítím a zda vše zvládám. Práce je velmi náročná, ale také velmi naplňující. Hodně jsem si toho vzal ke studiu.“

Nyní dokonce zvažuje, že se stane lékařem intenzivní péče. „Když pracuji na covidovém oddělení, není samozřejmě mou prioritou se něco naučit, ale pomáhat. Při klidných nocích jsem však měl možnost mluvit s lékaři a klást jim mnoho otázek. Dozvěděl jsem se také mnoho o tom, jak léky pracují. Nejlépe se učím pozorováním a praxí, ne čtením. To jsem pociťoval zejména v posledních několika semestrech, kdy jsme studovali kompletně online,“ uzavírá pro Zeit.

Třetí studentkou, která pomáhá v nemocnici, je Sophie Charlotte Schröderová. „Možná jsem byla trochu naivní, ale nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Právě jsem nastoupila na praxi a pracuji v nemocnici v Naumburgu na normálním oddělení pro pacienty s covidem. Praktický ročník je období, kdy začínáme pracovat v nemocnici.“

Ze své práce na covidových odděleních však není příliš nadšená. „Náš pozorovací čas na odděleních, která jsou pro nás profesně zvlášť zajímavá, je zkrácen právě proto, že musíme dohánět nedostatky v péči. Pro nás je to hloupá situace. Kvůli pandemii se mně a mým spolužákům nedostává školení, které náš studijní program předpokládá,“ vysvětluje šestadvacetiletá studentka, která by se chtěla stát kardioložkou. Teď se ale se svými spolužáky střídá ve výpomoci na covidovém oddělení. „Bez nás studentů se tamní situace bohužel už nedá zvládnout. Lékaři jsou velmi milí a hodně nás naučí, jen to není ten praktický rok, jaký jsme si představovali.“

Během směny na izolovaném oddělení nosí všechny ochranné pomůcky: Respirátor FFP3, ochranný plášť, brýle, kuklu a rukavice. Je to fyzicky velmi náročné, i když dělá jen lehké úkony – odebírání krve, manipulace se zkumavkami a rozbory krevních plynů. „Nechci si ani představovat, jak se cítí zdravotní sestry, které v tomto zařízení denně vykonávají velmi těžkou fyzickou práci,“ zamyslí se Schröderová.

Práce je podle ní náročná i na psychiku. „Netušila jsem, jak stresující může být každodenní interakce s pacienty, kteří se najednou ze dne na den velmi zhorší. Na oddělení máme hodně mladých neočkovaných lidí. Jeden den s nimi mluvíte, možná při vyšetření slyšíte lehké chrastění v plicích, a druhý den musí rovnou na jednotku intenzivní péče. Nikdy jsem neviděla tolik zničených plic najednou.“

Tato situace ji rozčiluje, i když je dle svých slov velmi klidný člověk. „V nemocnicích leží především neočkovaní lidé s těžkými průběhy nemoci. Lůžka jsou obsazována zbytečně. Je s tím spousta zbytečné práce a nákladů. Mnoho věcí by jednoduše nebylo potřeba, kdyby bylo očkováno více lidí,“ uzavírá pro Zeit.

Video Epicentrum - Martina Šochmanová - Markéta Volfová, Lukáš Červený

 

Jirik-ta ( 6. prosince 2021 09:50 )

a já zase četl že v nemocnicích jsou akorát očkovaný. http­s://de­klara­cele­karu­.cz/

Zobrazit celou diskusi
Další videa