Zoufalé volání sester z Ústecka i USA: Vyhoření z pandemie, konflikty s popírači a výpovědi

V nedávném průzkumu Americké nadace zdravotnic se 21 % sester svěřilo, že do půl roka hodlá opustit své zaměstnání. Polovina z nich jako důvod uvedla negativní dopad práce na vlastní zdraví a život.

„Rok a půl, dva roky ze sebe vydávaly všechno. Pracovaly dlouhé směny. Pracovaly bez přestávek a povolávali je do služby bez ochranných pomůcek a bez podpory,“ pronesla předsedkyně Mezinárodní rady sester Annette Kennedyová na tiskové konferenci Světové zdravotnické organizace (WHO). „Teď jsou vyhořelé. Jsou zdevastované. Fyzicky i psychicky vyčerpané,“ dodala. Podle odhadů rady už doteď chybělo na světě šest milionů zdravotních sester a dalších skoro pět milionů do konce roku může svá místa opustit, zejména v Evropě a Severní Americe.

Římskokatolická zdravotní organizace Mercy ve městě St. Louis měla před pandemií na devět tisíc sester, což už tehdy znamenalo asi tisíc sester podstav. Za pandemie přišla o dalších pět set – některé odešly do důchodu, další vyhořely, jiné dostaly lépe placené příležitosti. Zároveň ale přibylo práce.

„Každý si s pandemií prošel nějakým stresem a emoční tísní, ve zdravotnictví to není jinak,“ říká Betty Jo Rocchiová, vrchní sestra z Mercy. „Zdá se, že na naše sestry to mělo dvojnásobný dopad – osobně i profesně. Říkáme, že to způsobilo profesní vyhoření, ale je to prostě jen životní vyhoření,“ řekla Guardianu.

I proto se po celé zemi zdravotnicím zvyšuje základní plat – za tři čtvrtě roku to byl průměrný nárůst o 4 %, uvedl Wall Street Journal. V Mercy hledají i další způsoby, jak zvýšit motivaci stávajících či nových sester. „Přemýšlíme, co náš personál potřebuje, aby zůstal zdravý, spokojený a nadále u nás pracoval. Nejde jen o peníze, ale třeba o péči pro děti, záležitosti kolem penze a tak dále,“ popsala Rocchiová. Vedle mladých sil se snaží přilákat i dospělé z jiných kariér, nabízí různá stipendia a flexibilní časy výuky.

Svrčinová jako hlavní hygienička skončí? Budoucí ministr Válek z ní chce udělat „výživářku“

Nedoceněné sestry a umírající děda za oknem

„Myslím, že se o sebe sestry dost nestarají, a samozřejmě si myslím, že jsou nedostatečně placené a hodnocené – nyní obzvlášť, ale už před covidem jsem to cítila,“ říká Mary Ann Evelyová, která jako zdravotnice začínala v 15 letech – a v branži je už půl století. Dvacet pandemických měsíců teď pracovala v hospicovém oddělení ve floridském Naples. „Nejhorší okamžik byl, když tři mladí muži museli stát za oknem dědečkova pokoje, kvůli viru nesměli dovnitř. Posunula jsem jeho postel blíž k oknu, aby mu aspoň viděli do tváře, když umírá,“ popsala pro Guardian. Také těžce nesla, že na covid zemřela 48letá kolegyně.

Evelyová je sama odhodlaná v oboru zůstat, pochybnosti ale měla její 28letá dcera, která sloužila v intenzivní péči v Nashville. „Už nemůžu,“ volala mámě před rokem. To když viděla na covid zemřít tři mladé lidi. „Řekla jsem jí, ať se sebere a uvědomí si, že pomáhá lidem. Vzala si tři dny volna a byla zase dobrá,“ svěřila se Evelyová.

Hůř to na jaře dopadlo na covidovém oddělení nemocnice v Lansingu ve státě Michigan. Na jaře, s blížící se třetí vlnou, podala výpověď spousta zdravotníků. „Byl to masový exodus. Každý dal přednost svému vlastnímu zdraví a životu, než aby musel čelit další vlně,“ popsal Eric Kumor. On sám tam vydržel do července; plánuje se do zdravotnictví vrátit, ale teď je spokojený v restauraci. „Tady můžu leda tak spálit bůček,“ svěřil se Guardianu.

Hovory o vakcínách bez hysterie: Matky na Facebooku našly cestu, jak debatovat s odmítači

Dalším faktorem je napětí, nadávky a konflikty, jakým zdravotníci nezřídka čelí. „Násilí tu bylo vždycky, ale teď pozoruji nárůst intenzity i počtu incidentů,“ řekla Guardianu Lynne Yaggyová, vrchní sestra nemocnice CoxHealth v Bransonu.

„Zdravotníci se děsí po směně chodit mezi lidi“

„Naši zdravotní pracovníci se cítí skoro jako veteráni války ve Vietnamu, děsí se po směně chodit mezi lidi,“ popsala nevraživost některých spoluobčanů mluvčí nemocnice Kootenai Health v Idahu Caiti Bobbittová. Sestry i lékaře třeba ze smrtí blízkých obviňovali truchlící pozůstalí, kteří nevěřili, že covid-19 je skutečný. Zdravotníci se bojí v uniformě odskočit si pro jídlo, aby na ně nezačal křičet nějaký konspirační teoretik.

V březnovém průzkumu zdravotnických odborů dva z deseti dotázaných zmínili, že násilí na jejich pracovišti narostlo. O půl roku později nárůst konstatovali tři z deseti.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Konflikty o očkování

Na podobné konflikty, zejména s konspirátory, popírači a kritiky proticovidových opatření, si stěžují i české zdravotnice. „Prosím vás, proč si myslíte, že očkujeme? Neočkujeme a nechceme očkovat kvůli různým lobby, ale kvůli jedinému – kvůli zdraví a také kvůli úplně normálnímu životu, po kterém všichni tolik voláme,“ napsaly v otevřeném dopise hlavní sestry nemocnic Krajské zdravotní, která v Ústeckém kraji provozuje sedm nemocnic. „Svým odporem k očkování jen pomáháte šíření covidu a jeho mutacím,“ dodaly.

A i v Česku je znát nedostatek personálu a vyčerpání z vleklé pandemie. „Přicházíme již o druhý rok civilního života. Ani nevíme, jak uteklo příšerné jaro, kdy jsme bojovali s covidem, s neustálým příjmem nových pacientů a také bohužel se stovkami úmrtí. Často předčasných a zbytečných,“ napsaly dále vrchní sestry v dopise a připojily: „Už toho máme dost. Jsme profesionálové, zkušení zdravotníci, ale nejsme řeholníci, máme také svoje životy. A do těch nepatří 25 dvanáctihodinových směn v měsíci. I my máme své limity, své hranice sil – těch fyzických, ale i těch psychických.“

Finanční stres za pandemie dopadá na duševní zdraví. Experti řekli, co s tím

Jednou z mála pozitivních zpráv v USA je, že se na zdravotní školy hlásí navzdory pandemii, ba kvůli ní, víc zájemců. Za rok 2020 přibylo v těchto oborech 5,6 % studentů; za letošek budou čísla známá v lednu.

„Říkáme studentům, že to je kariérní příležitost, jakou už nikdy nezažijí,“ vysvětluje pro Guardian Marie Nolanová, proděkanka zdravotnické školy Univerzity Johnse Hopkinse.

Školy ale jen tak nemohou vzít více studentů. I proto, že ubývají sestry, které by mladé mohly zaškolovat. A ani tu moc není výhled, že by třeba chodily učit profesionálky, které už nemají sílu sloužit v nemocnici – za učení dostanou dost špatně zaplaceno.