Z dětí se během pandemie stali tyrani. Po rodičích hází nože, televize i domácí mazlíčky

Lisa do nedávna neměla se svým 13letým synem Jamesem sebemenší problém. Choval se jako dobře vychovaný hodný starší bratr a své matce pomáhal s domácností. Jeden den se ale všechno změnilo. „Byl pořád v posteli,“ vzpomínala Lisa. „Chtěla jsem po něm, aby vstal a uvařil jídlo pro rodinu. Hrozně se naštval bez jakéhokoli důvodu, šel do obýváku a hodil psem. Prostě ho zvedl a hodil s ním. Pes kvičel. A já ho jen držela.“

Podle Lisy měl přitom James rodinného psa moc rád a často o něm ze srandy mluvil jako o svém synovi. To, že najednou zaútočil na svého milovaného domácího mazlíčka, přivedlo Lisu na myšlenku, že by něco podobného mohl brzy udělat i svému dvouletému bratrovi nebo jí samotné.

Jamesovy projevy násilí postupně eskalovaly a Lisa každý den usínala ve strachu. „Tolikrát jsem přemýšlela o nožích dole v kuchyni. A říkala jsem si, jestli nás zabije ve spánku,“ svěřila se matka novinářům. Jakožto rodiče a pečovatelku ji respektoval jen někdy a Lisa se brzy začala cítit jako synův vězeň.

Muž zakázal ženě chodit do práce a bil ji, další týral neslyšící: Jak bují domácí násilí v ČR?

Svého malého synka si na noc brala do ložnice, ve které se spolu před Jamesem zamykali. „Bylo to, jako by mi nechával mou rodičovskou kontrolu jen, když se mu zachtělo. A pak když jsem na něj zatlačila ve špatný den, schytala jsem to,“ doplnila Lisa.

Situace se vyhrotila krátce poté, co se Lisa vrátila z nemocnice po operaci ruky. Čekala na Jamese pod schody do druhého patra a prosila ho, aby šel za ní ke dveřím. „Přišel dolů a chytil mě za ruku tak tvrdě, že jsem si myslela, že mi otevřel ránu. Věděl, že jsem měla operaci. Chtěl mi ublížit tak, aby to nikdo neviděl. Aby nebyla vidět modřina,“ vzpomínala Lisa.

Policie nepomohla

Bezpečnostní linku 999 vytočila několikrát, operátoři jí ale pokaždé řekli, že situace není tak vážná, aby na místo poslali policisty. „Šlo to z kopce tak rychle,“ řekla serveru. „Cítila jsem se, jako by mě soudili za to, že mám tak agresivní a zlé dítě.“ Zkoušela kontaktovat různé podpůrné organizace, charity, sociální úřad i policii, nic ale nepomohlo.

Jeden den dokonce Lisa prosila oddělení sociální péče, aby jí Jamese odebrali. Chtěla mu pomoct, ale už ho vůbec nepoznávala. Později zjistila, že agresivního syna ve škole šikanují spolužáci, kvůli vyhrocené situaci s tím ale nedokázala nic udělat.

Nakonec se rodina obrátila na organizaci Parallel Lives, jedinou velšskou organizaci, která se zaměřuje na agresivní násilné děti. Jejich kurz jí podle vlastních slov nepopsatelně pomohl.

Hází televize a útočí kladivem

Podle organizace Parallel Lives se počet případů domácího násilí na rodičích ztrojnásobil, a to hned v březnu loňského roku. Agresi svých potomků ale rodiny hlásí i o více než rok později.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

„Viděli jsme případy, kdy děti na své rodiče házely televize, útočily na ně kladivy nebo noži z kuchyně,“ řekl Nick Corrigan, ředitel Media Academy Cymru, která vede organizaci Parallel Lives. „Jeden malý moment může být smrtelný.“

„Odkazují nás na mladší a mladší agresory,“ dodal Corrigan. „V posledním týdnu nám hlásili i pětileté děti.“ Za agresí podle něj vždy stojí nějaká neuspokojená potřeba. „Tohle chování je způsob komunikace. Říkají, že se něco děje. Že potřebují pomoc,“ vysvětlil ředitel.

„Pandemie ukázala, že ne každý žije v bezpečném domově, což je důvod, proč vláda poskytla 28 milionů liber (přes 838 milionů korun) organizacím bojujícím s domácím násilím. Abychom udrželi v chodu jejich služby,“ řekla k věci Rachel Maclean z britského ministerstva vnitra.

Ve svém prohlášení ocenila iniciativu Parallel Lives, která Jamese zachránila před budoucností ve vězení. Jeho matka Lisa věří, že bez pomoci organizace by byl její milovaný syn trestaný za zločin spáchaný na vlastní rodině.

„James získal hlubší empatii,“ řekla Lisa. „Opět chce sám sobě pomoct.“ Dodala, že nyní pod vedením profesionálů na svém vztahu oba intenzivně pracují, aby už nikdy nedošlo k tak extrémnímu konfliktu. Svým příběhem chtějí motivovat další oběti domácího násilí, aby netrpěly v tichosti a ozvaly se.