Pandemie v Česku „zacvičila“ s domácím násilím: Víc obětí žádá o pomoc

Jak zahýbala pandemie covidu-19, ukázal výzkum autorek Blanky Nyklové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a Dany Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Systém pomoci ohroženým a obětem není v republice jednotný. Řeší se také hlavně fyzické výpady se zjevnými následky, ne psychické či sexuální násilí.

„Během pandemie jsme zaznamenaly nárůst intenzity a poptávek po službách. Nárůst trvá dosud. Pomoc ohroženým osobám je nekonzistentní. Přístup se liší člověk od člověka,“ uvedla Nyklová. Podle ní problém představuje i to, že citlivost na násilí je snížená. „Je to brzda včasného řešení. Pokud se násilí nebere vážně, prodleva trvá až několik let,“ dodala Nyklová.

Už třetí nouzový stav v Česku

Česko je v nouzovém stavu potřetí. Poprvé trval loni od 12. března do 17. května. Instituce měly omezený provoz, sociální služby nemohly fungovat. Organizace posílily krizové linky a poradenství online. Podruhé nouzový stav vláda vyhlásila 5. října, skončil 14. února. Plynule na něj ode dneška navázal další nouzový stav. Sociální služby teď fungují s hygienickými omezeními.

Kvalitativní výzkum měl tři fáze. Nejdřív autorky od půlky dubna do konce června zkoumaly 71 případů, které v terénních denících popsaly sociální pracovnice. Využily také rozhovory s 11 dlouhodobými klientkami organizací a s devíti pracovníky, kteří se obětem věnovali. Ve třetím loňském čtvrtletí se zapojili pracovníci a pracovnice policie, odborů ochrany dětí, neziskových organizací, intervenčních center či terapeuti. Poslední etapa od poloviny září do začátku listopadu se zaměřila na soudce, soudkyně, právníky a právničky.

Nátlak kvůli dětem

V téměř polovině sledovaných případů oběti s násilnou osobou už nežily. Nátlak ale pokračoval, a to hlavně kvůli předávání dětí. Řada osob, které léta výpady snášely, se rozhodla po skončení jarního nouzového stavu vyhledat pomoc. Na organizace se začaly obracet nově i cizinky v Česku a Češky, které žijí v zahraničí.

„Pokoušíme se představit si systém jako síť, která by měla pomoci situaci řešit. Některá oka v síti jsou velká a oběti propadnou nebo pomoc není adekvátní,“ uvedla Moree.

Spolupráce policie, sociálních pracovníků a center se liší

Podle zjištění fungují tři modely spolupráce policie, sociálních pracovníků a intervenčních center. Nejčastější je model „člověk od člověka“. Záleží tak na tom, na koho oběť narazí. Další model označily autorky sloganem „v zásadě to funguje“. Aktéři mluví o dobré spolupráci, neshodnou se ale na tom, zda se jedná o domácí násilí a má se vykazovat z domova. Třetí variantu pak popisuje heslo „radši ji tam nepošlu“. Oběť se pak například několikrát obrátí na policejní služebnu, která ji odmítne, nebo si jí nikdo nevšímá v azylovém domě.

K vykázání se podle Moree přikročí jen v malé části případů. Odsoudí se zhruba jeden ze 300 pachatelů a výsledkem bývá obvykle podmínka, popsala Moree.

Podle doporučení by se systém měl přizpůsobit potřebám ohrožených osob a obětí a jejich dětí. Definice domácího násilí by se měla rozšířit tak, aby se účinně daly řešit i případy psychického a sexuálního násilí. Potřeba je návod jednotného postupu i školení pracovníků. Výsledky dostane vládní výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách.

Neviditelné oběti koronaviru: V Česku během pandemie bují domácí násilí, trpí i děti

Co nás podle Bílého kruhu bezpečí zatím pandemie naučila o domácím násilí?

• Především to, že zavřené dveře ani covidový stres nevedou automaticky k domácímu násilí v partnerských vztazích, kde doposud žádné domácí násilí neprobíhalo.
• Opatření spjatá s covidovou pandemii dopadají na rodinný a partnerský život a mohou vést k vzájemným partnerským konfliktům a krizím.
• Společné starosti a krizové situace mohou ovšem rodiny také stmelit, a to tam, kde nejsou vztahy narušené, komunikace funguje a partneři jsou schopni se respektovat, tolerovat a podporovat.
• Dosavadní zkušenosti z pandemie také ukazují, že „domácí násilí s covidem“ zhoršuje situaci jeho obětí v druhé vlně pandemie. Přináší rizika zejména pro oběti týrání, tedy závažných podob domácího násilí, kde se k fyzickému a psychickému násilí přidává i extrémní kontrolování.

Malý počet vykázání, spíše smíření

Podle loňského výzkumu nebyl za nouzového stavu postup policistů všude jednotný a často místo vykázání nabádali ke smíření. Řada organizací upozorňovala na to, že v době nařízených omezení může výpadů za dveřmi domovů přibývat. Podle Bílého kruhu bezpečí (BKB) v první vlně epidemie exploze domácího násilí nenastala, ve druhé vlně se ale situace mění a dopady jsou výraznější.

Při vykázání násilné osoby poskytují pomoc obětem intervenční centra. Podle BKB v první vlně epidemie Asociace pracovníků intervenčních center ČR mapovala situaci 375 klientů, podle výsledků se tehdy domácí násilí výrazně nerozšířilo a nezesílilo.

Loni od začátku března do konce května bylo vykázání 311. Rok před tím policie vykazovala z bytu za stejnou dobu 326krát. Od loňského října do konce roku evidovala asociace 268 případů, předminulý rok za stejnou dobu 344. Vykázání meziročně výrazně ubylo třeba ve Středočeském, Moravskoslezském či Ústeckém kraji a na Vysočině. Víc případů naopak bylo v Jihomoravském, Královéhradeckém, Plzeňském a Libereckém kraji.

Vykázání se v Česku na ochranu ohrožených používá od roku 2007. Vůbec nejvíc jich bylo v roce 2011, a to 1430. Nejméně případů bylo v prvních letech po zavedení opatření. V roce 2008 jich BKB zaznamenal 679. Loňský počet je nejnižší za posledních deset let. Víc než pětinu listopadových případů v minulém roce tvořila opakovaná vykázání, z květnových to byla téměř čtvrtina.

„Špinavá couro,“ nadával manžel ženě a nutil ji k sexu. Domácí násilí mělo v karanténě žně

Počet klientů v poradnách poroste

„První vlna pandemie sice zavřela dveře domácností, nicméně tento stav ke vzniku domácího násilí nestačí. Zavřené dveře vytváří prostor pro stresy a konflikty, ale lidé reagují různě a od stresu nevede přímá linka k domácímu násilí,“ sdělila ČTK organizace BKB. Podotkla, že násilí propuká tehdy, když je někdo z partnerů násilník, manipulátor a tyran.

V první vlně podle BKB převládal strach z nového viru a soudržnost, ve druhé ale už hrozba neznámého vyprchala, panuje únava a víc se může prosadit povaha násilníků. „Ve druhé vlně se může předchozí týrání rychle vrátit do starých kolejí anebo nabrat ještě na větších obrátkách,“ upozornil BKB. Poukazuje na dlouhodobý stres kvůli domácí práci a výuce, nedostatku relaxace a kontaktů či finanční a existenční nejistotě. Dodává, že vyhledání pomoci navíc znemožňuje neustálá přítomnost násilného člověka.

„Pro rok 2021 lze očekávat nárůst klientely především v poradnách pro oběti domácího násilí, v azylových domech a na dalších místech pomoci,“ uvedla organizace. Podle ní výraznější dopady násilí ve druhé vlně naznačují lednové poznatky z linky pomoci 116 006, poraden BKB a intervenčního centra v Ostravě. Linka přijala v lednu 591 volání. Téměř polovina z nich se týkala dlouhodobého násilí. Podle BKB volající přimělo obrátit se na pomoc právě zhoršování situace.