Země se tváří, že v ní covid neexistuje. Muž se nakazil a popsal, jaká muka následovala
Turkmenistán, stejně jako Severní Korea a několik dalších zemí, se nadále snaží před zbytkem světa vystupovat jako „země bez covidu“. Vláda prohlašuje, že díky efektivním preventivním opatřením se ve státě nákaza nerozšířila, podle odhadů expertů se ale doopravdy potýká s třetí vlnou pandemie. Jaké to je být nakažený v zemi, která odmítá přiznat existenci infekce? Příběh jednoho z pacientů zveřejnil server BBC.
Muž (v příběhu vystupující pod pseudonymem Sayahat Kurbanov) měl typické symptomy. Špatně se mu dýchalo, bolelo ho na hrudi a měl pocit, že se dusí. V Turkmenistánu vás ale s těžkým průběhem nemoci jen tak nehospitalizují. Když si Kurbanov zavolal sanitku, lékař mu řekl, že má zápal plic a měl by okamžitě nastoupit do nemocnice. V tu chvíli muži došlo, že jeho zdravotní stav je o dost horší, než si myslel – zápal plic se totiž mezi místními lékaři stal oficiální tajnou přezdívkou pro covid.
Na cestě do nemocnice se Kurbanovovi podařilo spojit se s klinikou, kde se o několik dní dříve nechal testovat na koronavirus. „Je to pozitivní,“ řekl mu do telefonu tichý hlas, načež se Kurbanov v návalu zoufalosti neudržel a zakřičel, zda se jedná o covid. Odpověď byla jednoduché tiché ano.
Oficiální potvrzení o nemoci turkmenské laboratoře vydávat nesmějí. Oficiálně se v zemi nikdo nenakazil a tak to v souladu s vládním režimem musí zůstat. První nemocnice, kterou Sayahat požádal o pomoc, ho odmítla přijmout kvůli nedostatku lůžek.
„Skoro jsem po cestě zemřel,“ řekl Kurbanov. „Ten nedostatek kyslíku… virus rychle postupoval. Začal jsem mlátit do okýnka sanitky a křičel, aby zastavili a že nemůžu dýchat. Dali mi kyslík, ale moc to nepomohlo.“
Odmítla ho i druhá nemocnice, tentokrát z důvodu, že nemůže přijímat pacienty, kteří nejsou registrovaní v hlavním městě Ašchabadu. „Začal jsem panikařit. Zeptal jsem se doktora: ‚Co mám dělat? Umřít tady?‘“ Později zavolal jinému lékaři a žádal ho o pomoc. Po několika hovorech a napjatých konverzacích ho konečně hospitalizovali.
Nemáš konexe? Zapomeň na péči
Dostat se do nemocnice je jedna věc, dostat lékařskou péči je ovšem věc druhá. V Turkmenistánu je normální, že lékaři a zdravotní sestry ignorují pacienty a věnují se jen bohatým, vlivným a těm, kteří mají v nemocnici dobré konexe.
Jeho stav se po přijetí do nemocnice pět dní neměnil. „Nemohl jsem se nadechnout, bylo to, jako by bylo všechno ve mně přilepené. Měl jsem záchvaty paniky, protože jsem nemohl dýchat. Cítil jsem se, jako bych se potopil do vody a nemohl vyplavat nad hladinu,“ popisoval svůj strastiplný pobyt.
Nemocnice se potýkala s drastickým nedostatkem personálu, jen několik sester se muselo starat o více než šedesát pacientů. Několikrát se i stalo, že injekce nemocným podávaly uklízečky, řekl Kurbanov. Sestry vyprávěly příběhy o pacientech, kteří jim kolabovali a umírali před očima, nemocnici chyběly ventilátory a kyslíkové přístroje nefungovaly.
Kurbanov v nemocnici strávil deset dní, během kterých mu lékaři změnili léčbu hned několikrát. Za svůj pobyt, léky a úplatky utratil dva tisíce dolarů (téměř 45 tisíc korun), což pro obyvatele Turkmenistánu představuje obrovskou sumu peněz.
Podle vyprávění pana Kurbanova za celou dobu nepoužil nikdo ze zdravotnického personálu slovo covid nebo koronavirus. Lidé se kvůli striktním zákazům vlády bojí o nemoci jakkoli hovořit. „Vždycky říkali virus nebo ‚ta nemoc‘. Ptal jsem se jich, proč neříkají, co to je, a jestli je to covid. Na to jen potichu kývli,“ vyprávěl.
Během svého pobytu v nemocnici přišla Kurbanovovi sms zpráva od ministerstva zdravotnictví, ve které žádalo občany, aby na veřejnosti nosili roušky kvůli prachu ve vzduchu. „My umíráme kvůli prachu?“ zeptal se ironicky Kurbanov. „Nechají lidi zemřít, ale nikdy nepřiznají, že jde o covid.“
Zbytečná smrt tureckého velvyslance
Obraz zdravého národa se pro prezidenta Gurbanguliho Berdymuhamedovova stal středem státní propagandy. Vláda neoznamuje počty nakažených, natož počty obětí. Podle zpravodajského webu Tukrmen.news zemřelo od propuknutí pandemie minimálně 60 lidí, reálné číslo bude ale pravděpodobně několikanásobně vyšší.
Prezidentovu taktiku loni málem prozradil turecký velvyslanec Kemal Uckun, který trpěl typickými příznaky koronaviru – bolestí na hrudi, pocením, horečkami. Jeho oficiální diagnóza zněla jasně: „zápal plic“. Jeho manželka Guzide ihned nato poslala diplomatovy rentgenové snímky tureckým nemocnicím, z nichž všechny potvrdily, že se jedná o covid.
Svého manžela se Guzide zoufale snažila dostat zpět do Turecka, turkmenské úřady ale odmítly dovolit převoz pacienta v letadle vybaveném lékařskými pomůckami. Svolení k odletu dostal manželský pár až několik hodin poté, co Uckun infekci podlehl.
Turkmenistán během pandemie svolil k několika karanténním opatřením. Vláda ale stále trvá na tom, že díky preventivním opatřením a efektivním nařízením ministerstev zůstává země nadále „čistá“.
