Šokující zjištění o aerosolu: Jaká je šance, že se koronavirem nakazíte venku?

Při čtení plánovaných změn v německém zákoně o ochraně před infekcí koronavirem bude pravděpodobně mnoho vědců zabývajících se aerosolem pociťovat vztek. Podle návrhu zveřejněného minulé úterý chce spolková vláda při výskytu 100 nemocných na 100 tisíc obyvatel zavřít zoologické zahrady, zakázat setkávání na veřejných prostranstvích a zavést zákaz vycházení po 21. hodině. Tedy zakázat většinu aktivit na čerstvém vzduchu.

Pět vědců zabývajících se výzkumem aerosolů se již dříve obrátilo na vládu, čímž způsobilo mediální humbuk: v otevřeném dopise kritizovali, že veřejná debata neodráží stav vědeckých poznatků, konkrétně že v interiérech na nás číhá mnohem větší riziko nákazy SARS-CoV-2.

Pokud by byly zakázány schůzky v parcích a uzavřeny nábřežní promenády, skoro by to vypadalo, že hlavní nebezpečí koronaviru číhá především venku. Autoři dopisu viní vládu kvůli zákazům vycházení ze „zavádějící komunikace“. Místo toho by dle vědců měla vláda objasnit, že největší nebezpečí lidem hrozí právě v interiéru, a proto je lépe chránit ty. To je však mnohem náročnější než zakázat venkovní aktivity. Ačkoliv je kritika na venkovní opatření technicky oprávněná, ignoruje zásadní body.

Studovanými objekty výzkumníků aerosolu jsou mikroskopické částice ve vzduchu, téměř neviditelné kapičky, které unikají z úst a nosu, když dýcháme nebo mluvíme. Právě tyto částice mohou obsahovat viry, tudíž je to hlavní způsob šíření koronaviru. Vzdušné proudy způsobují, že se tyto 20 mikrometrů velké kapičky hromadí ve vnitřních prostorech.

Pokud aerosoly pocházejí z dýchacích cest infikované osoby, zvyšuje se každou minutou riziko nákazy pro všechny, i když se s nakaženým člověk vůbec nepotká, ale vstoupí po něm do stejné místnosti, například do výtahu. „Chodím teď raději po schodech, výtahy jsou velmi špatně větrané,“ varuje Detlef Lohse, který na nizozemské univerzitě ve Twente zkoumá fyziku kapalin. Kritický dopis od svých kolegů vítá.

Riziko nákazy venku

Částice se pod širým nebem chovají velmi odlišně než v místnostech. Venku je totiž vítr odfoukne a zředí směs vzduchu a kapiček. Tyto fyzikální jevy se odrážejí v epidemiologických studiích na covid-19, například čínští vědci popsali zkoumání infekcí ve vnitřních prostorech v článku v odborném časopisu Indoor Air. Podařilo se jim zjistit pouze jedno ohnisko infekce, které vzniklo po setkání pod širým nebem. Srovnatelná studie z Japonska dospěla k závěru, že riziko infekce venku je téměř dvacetkrát nižší než uvnitř, ale není úplně na nule.

Ve svém dopise se němečtí experti vyhýbají doporučením chování venku a spokojí se s výroky jako: „Nosit roušku na pěší zóně a pak se scházet v obýváku s přáteli není způsob, jak se vyhnout infekci.“ I během konverzace venku na malou vzdálenost může někdo prskat velké kapičky do tváře protější osoby. Ředění v takové situaci nehraje roli. „Na pěší zóně plné lidí bych nosil respirátor, zejména za vlhkého a chladného počasí,“ vysvětluje pro Frankfurter Allgemeine Zeitung Lohse.

Malé částice ve vzduchu však také mohou představovat problém. „Pokud stojíte na autobusové zastávce a někdo kouří, ucítíte to ve vzdálenosti více než dva metry,“ vysvětluje názorný příklad Julian Tang, virolog z Leicesterské univerzity ve Velké Británii. Viry v aerosolech by se chovaly stejně, záleží jen na podmínkách proudění. Proto Tang doporučuje nasadit si roušky ve frontách a na zastávkách.

Na stadionu závisí na větru

Když byl v létě výskyt nízký, nebál se fyzik Lohse vysedávat na terase restaurace. Neměl ani problém s venkovním fotbalovým tréninkem a také nechal fanoušky povzbuzovat svůj tým na stadionu, tedy za předpokladu, že všichni měli respirátory a dostatek míst zůstalo volných. Nizozemští vědci rozmístili v prosinci 2020 v aréně Johana Cruijffa v rámci pokusu stroje vytvářející aerosoly, aby zjistili, jak se v takovém prostředí chovají infekční částice, jak informovala agentura Reuters.

Simulovali tak dech a zpěv fanoušků na domovském stadionu Ajaxu Amsterdam. Detektory pak určily, jak dlouho částice zůstaly ve vzduchu a zda je průmyslové vysavače vzduchu dokázaly nasát. Výsledky zatím nejsou k dispozici, ale vedoucí studie Bert Blocken z Technické univerzity v Eindhovenu popsal překvapivé průběžné závěry pro nizozemský deník Trouw: Vítr ovlivňoval především koncentraci částic, i když je stadion téměř ze všech stran uzavřený a má střechu.

Bez ohledu na výsledky studie na stadionu, rozhodujícím rizikovým faktorem zůstává to, jak se na utkání dostanou fanoušci, jak se návštěvníci dopraví do zoo nebo jak přijedou lidé s kočárky na nábřeží. Kdyby například fotbaloví fanoušci vyrazili na stadion na kolech, vypadala by situace jinak, než když se všichni vmáčknou do autobusů, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung. Skutečnost, že opatření zohledňují i ​​cestování na inkriminovaná místa, je autory otevřeného dopisu ignorována, stejně tak je základním cílem zákazu vycházení zabránit večerním shromážděním v bytech.

Federální vláda uvádí pro toto opatření tři studie, které však dosud nebyly přezkoumány vědci, a měly by proto být čteny s opatrností. V jedné z nich vyhodnotili výzkumníci z Oxfordu koncepty ochrany v sedmi evropských zemích a zjistili, že noční zákazy vycházení můžou snížit hodnotu R, tj. průměrný počet infekcí způsobených infikovanou osobou, přibližně o deset procent. Další studie z Kanady ukazuje, že zákaz vycházení výrazně omezuje mobilitu. „Jádrem kritického dopisu tedy zůstává výzva zaměřit se na interiér,“ komentuje Lohse.

Všespásné čističe vzduchu

Podle autorů byste tam měli zůstat co nejkratší dobu, nosit respirátor, vyvětrat a v případě potřeby zapnout čističe vzduchu. Ty navíc doporučují instalovat v domovech důchodců, kancelářích a školách. Tímto návrhem se staví proti Spolkové agentuře pro životní prostředí, která vidí v čističkách vzduchu v interiérech pouhý doplněk pravidelného větrání, který konkrétně nijak zvlášť neprosazuje. „Neustálé větrání však může být problematické, především při studeném počasí, neboť dochází ke ztrátě tepla a přerušení pracovních procesů. A právě z těchto důvodů to lidé dostatečně nedělají,“ říká expert na mechaniku tekutin Christian Kähler z Univerzity spolkových ozbrojených sil v Mnichově. „Proto musíme lidi chránit pomocí technologií,“ vysvětluje Kähler. Čističe vzduchu v místnosti nasávají vzduch, odfiltrují aerosolové částice a vyfouknou vyčištěný vzduch zpět do místnosti.

Fyzik Kähler otestoval jejich výhody a přinesl uměle vytvořené aerosolové částice do učeben a kabinetů vyučujících a změřil, jak rychle je čistič vzduchu dokáže zachytit. Měření ukázala, že výkonná zařízení mohou filtrovat šestinásobek objemu místnosti za hodinu, což je v souladu s doporučeními Harvardské školy veřejného zdraví.

Způsobuje vakcína proti covidu neplodnost a mění DNA? Nebezpečné mýty o očkování zbořeny

Německá spolková agentura pro životní prostředí naproti tomu prosazuje pouze tři výměny vzduchu za hodinu prostřednictvím ventilace, což Kähler nepovažuje za dostatečné. Vědci z Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem provedli během vyučování ve škole zkoušku čističe vzduchu a ve zprávě Věda a technologie aerosolu uvedli, že koncentrace aerosolu ve výsledku poklesla o 90 procent ve srovnání s učebnou bez zařízení. V současné době však neexistují žádné studie, které by zkoumaly skutečný vliv těchto systémů na počet infekcí.

Systémy však nemohou v žádném případě chránit před nakažením osobou sedící vedle vás. Proto Kähler doporučuje instalaci průhledných ochranných stěn mezi žáky. Navíc náklady na čističe vzduchu, které se pohybují mezi dvěma až čtyřmi tisíci eur (52 až 104 tisíc Kč), se za pár měsíců vyplatí více, než kdyby se musely studentům kupovat respirátory a dělat pravidelně rychlotesty. Kähler ví o minimálně 150 školách v Německu, které takové čističe vzduchu už používají. „K plošné implementaci konceptu však zatím chybí vůle,“ uzavírá pro Frankfurter Allgemeine Zeitung.