21°C
Realita v první linii: Iva pomáhá rodičům vážně nemocných dětí! V nemocnici, kde jí covid vzal dva blízké
Je to již rok, co se život v České republice změnil k nepoznání. Po světě se začal šířit virus a spolu s ním i strach. Pandemie onemocnění covid-19 téměř zastavila společenské dění, možnost cestování, ale i tak běžné věci, jako je třeba chození do práce. Poslední zmíněná položka ale neplatí pro občany, kteří pracují v takzvané první linii. Nejsou to ale jen záchranáři či policisté, kteří každý den riskují své životy pro dobro ostatních. Neobešli bychom se ani bez prodavaček, řidičů MHD nebo pošťáků. V seriálu Blesku přinášíme rozhovory s těmi, jejichž profese je právě jednou z těch nejvíce dotčených.
Mgr. Iva Kuzníková z Centra provázení nabízí podporu rodinám dětských pacientů při léčebné i paliativní péči. Ona je tou, kdo dodává rodičům sílu vyrovnat se s těžkou životní situací. V nemocnici, kde pracuje, zároveň zemřeli na covid dva její blízcí. Z bezprostřední blízkosti také zná obětavou práci zdravotníků.
Co se ve vaší práci změnilo proti době před covidem?
Centrum provázení ve Fakultní nemocnici Ostrava funguje od srpna roku 2020. Vznikalo v době, kdy již platila preventivní opatření proti šíření nákazy covid-19 i v rámci nemocnice. Ocitla jsem se v úplně nové situaci zavádění nové služby pro rodiče a rodiny dětí s vážným onemocněním na Klinice dětského lékařství a s kolegy i klienty jsme mohli komunikovat pouze v respirátorech.
Úsměvné je, že dosud nevíme, jak přesně vypadají naši kolegové, lékaři, sestřičky. Pod modely slušivých respirátorů se naše úsměvy a tváře vzájemně osmý měsíc schovávají.
A běžný den?
Ráno mezi šestou a sedmou hodinou procházím informační systém a kontroluji příjmy, změny u pacientů - dle toho stanovuji priority pro daný den. Proto je každý den trochu jiný. Obvykle následuje administrativní část práce, organizační, doplňuji evidenci, záznamy z konzultací aj. Pak máme společné schůzky s lékaři anebo s rodiči pozvanými do centra i na pokojích malých pacientů.
Následují vizity nebo obchůzky po odděleních. Čas po obědě věnujeme rodinám, vyřizování, telefonování. V tomto ohledu mne opatření v mé práci příliš neomezují. Různá jednání a schůzky se zástupci z organizací v terénu jsou pouze online, případně telefonicky.
Jaká je realita přímo u vás? Je jiná než v médiích? V čem?
Našim hlavním nástrojem při provázení je rozhovor. Pro naši práci je tedy omezením respirátor, protože schází paleta výrazů tváře při komunikaci. Je zajímavé sledovat, jak se u všech rozvinula dovednost komunikovat očima. Jinak pro rodiče můžeme dělat přesně to, pro co Centra provázení vznikla. Být s nimi a podporovat je, nasměrovat na navazující pomoc po propuštění. Omezení ale ovlivňují život hospitalizovaných dětských pacientů.
Během poslední „vlny“ bohužel přibylo dětí, které se léčí se syndromem multisystémové zánětlivé odpovědi spojené s covidem. Nemohou za nimi přijít rodiče, pokud jsou také pozitivní či nemocní s covidem-19. Obecně nemohou mít děti jiné návštěvy kromě rodičů, ve výjimečných situacích zastoupí prarodiče. V areálu nemocnice není možné dětem koupit něco malého v hračkářství, maminky se s nimi nemohou jít projít.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
