Pondělí 12. duben 2021
Svátek slaví Julius, zítra Aleš
Zataženo, déšť 10°C

Realita v první linii: Iva pomáhá rodičům vážně nemocných dětí! V nemocnici, kde jí covid vzal dva blízké

Autor: lc - 
17. března 2021
05:30

Je to již rok, co se život v České republice změnil k nepoznání. Po světě se začal šířit virus a spolu s ním i strach. Pandemie onemocnění covid-19 téměř zastavila společenské dění, možnost cestování, ale i tak běžné věci, jako je třeba chození do práce. Poslední zmíněná položka ale neplatí pro občany, kteří pracují v takzvané první linii. Nejsou to ale jen záchranáři či policisté, kteří každý den riskují své životy pro dobro ostatních. Neobešli bychom se ani bez prodavaček, řidičů MHD nebo pošťáků. V seriálu Blesku přinášíme rozhovory s těmi, jejichž profese je právě jednou z těch nejvíce dotčených.

Mgr. Iva Kuzníková z Centra provázení nabízí podporu rodinám dětských pacientů při léčebné i paliativní péči. Ona je tou, kdo dodává rodičům sílu vyrovnat se s těžkou životní situací. V nemocnici, kde pracuje, zároveň zemřeli na covid dva její blízcí. Z bezprostřední blízkosti také zná obětavou práci zdravotníků.

Co se ve vaší práci změnilo proti době před covidem?

Centrum provázení ve Fakultní nemocnici Ostrava funguje od srpna roku 2020. Vznikalo v době, kdy již platila preventivní opatření proti šíření nákazy covid-19 i v rámci nemocnice. Ocitla jsem se v úplně nové situaci zavádění nové služby pro rodiče a rodiny dětí s vážným onemocněním na Klinice dětského lékařství a s kolegy i klienty jsme mohli komunikovat pouze v respirátorech.

Úsměvné je, že dosud nevíme, jak přesně vypadají naši kolegové, lékaři, sestřičky. Pod modely slušivých respirátorů se naše úsměvy a tváře vzájemně osmý měsíc schovávají.

A běžný den?

Ráno mezi šestou a sedmou hodinou procházím informační systém a kontroluji příjmy, změny u pacientů - dle toho stanovuji priority pro daný den. Proto je každý den trochu jiný. Obvykle následuje administrativní část práce, organizační, doplňuji evidenci, záznamy z konzultací aj. Pak máme společné schůzky s lékaři anebo s rodiči pozvanými do centra i na pokojích malých pacientů.

Následují vizity nebo obchůzky po odděleních. Čas po obědě věnujeme rodinám, vyřizování, telefonování. V tomto ohledu mne opatření v mé práci příliš neomezují. Různá jednání a schůzky se zástupci z organizací v terénu jsou pouze online, případně telefonicky.

Jaká je realita přímo u vás? Je jiná než v médiích? V čem?

Našim hlavním nástrojem při provázení je rozhovor. Pro naši práci je tedy omezením respirátor, protože schází paleta výrazů tváře při komunikaci. Je zajímavé sledovat, jak se u všech rozvinula dovednost komunikovat očima. Jinak pro rodiče můžeme dělat přesně to, pro co Centra provázení vznikla. Být s nimi a podporovat je, nasměrovat na navazující pomoc po propuštění. Omezení ale ovlivňují život hospitalizovaných dětských pacientů.

Během poslední „vlny“ bohužel přibylo dětí, které se léčí se syndromem multisystémové zánětlivé odpovědi spojené s covidem. Nemohou za nimi přijít rodiče, pokud jsou také pozitivní či nemocní s covidem-19. Obecně nemohou mít děti jiné návštěvy kromě rodičů, ve výjimečných situacích zastoupí prarodiče. V areálu nemocnice není možné dětem koupit něco malého v hračkářství, maminky se s nimi nemohou jít projít.

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium

Další videa