Stanislav 50 let zpíval v Národním. Po smrti ženy trpí samotou a snaží se pomáhat ostatním
Je jen málo věcí, které jsou smutnější, než prožít svátky v osamění. Právě takový výhled má nicméně více jak půl milionu seniorů, kteří již ztratili své dlouholeté přátele, partnery i rodinu. Mezi nimi je Stanislav (88), který před pěty lety přišel o manželku a který dlouhá léta strávil aktivním a společenským životem v Národním divadle. Nyní prosí Čechy o pomoc s kampaní spolku Život90. Právě tento spolek se snaží s osamělostí seniorů něco udělat, uživí ale finance pro speciální linku, která každý den pomůže zadarmo tisícovce osamělým seniorů.
V České republice žije přes 2,5 milionu lidí nad 65 let. Z toho půl milionu jich žije v osamění. A právě na ty se snaží upozornit spolek Život90. Tito lidé totiž vlivem koronaviru více než kdy dříve žijí mimo dění a jsou uzavření doma - ať už strachem z nákazy, nebo prostě kvůli tomu, že nemají kde se scházet se svou rodinou a s vrstevníky.
Senioři žijí v osamění kolikrát celý rok. Právě Vánoce jim ale jejich odloučení od společnosti připomenou mnohem drastičtěji. „Z mé zkušenosti nad svou osamělostí začínají více uvažovat už kolem doby dušiček, která vede k větší pozornosti k mezilidským vztahům. Období velké osamělosti se tak odehrává mezi dvěma velkými svátky. Tohle období, možná i kvůli temnějším dnům, může být spojené s větším pocitem smutku,“ konstatovala pro Blesk Zprávy psycholožka Tereza Hacová ze spolku Život90. Dodává ale, že je to samozřejmě individuální a netýká se to každého.
Tito lidé nemusí mít přítele, kterému by povyprávěli, jaký měli den. Mohli již dávno přijít o partnera, se kterým sdíleli společné zážitky a bolístky. Nemají komu sdělit svůj názor. „Osobní chudoba se slovem je docela nepříjemná a smutná v našem věku. Já už mám ta nejlepší léta za sebou a jsem pět let ovdovělý. Žiji se synem a jsem rád, když se můžu setkávat s lidmi, kteří jsou stejně postiženi samotou jako já,“ svěřil se Blesk Zprávám Stanislav Bronec, který byl 50 let členem operního sboru v Národním divadle.
Stanislav: Během krizí se lidé scházeli, nyní jsme za dveřmi
Stanislav se stal tváří kampaně Života90 s názvem Pošlete objetí tam, kde je osamělá náruč. „Mám tím šanci promlouvat k důchodcům a samotářům mého věku, mám šanci je trošku rozptýlit,“ zmiňuje. „Doufám, že nás čekají trošku veselejší a bezstarostnější čas. Nesmíme zapomínat, že začínají i církevní svátky, kdy by se lidé měli více vzájemně kontaktovat. To co nás teď čeká, není úplně k zahození,“ pokračuje Stanislav, který za svůj život zažil nejednu krizi. Tato je ale podle něj naprosto odlišná od těch předchozích.
„Tenkrát se lidé scházeli, byla plná náměstí. Dneska jsou lidé za dveřmi a všechno je jinak. Když si vezmete zprávy ze světa, tak všude vidíte roušku. A navíc, tento vir se nevyhnul žádnému státu planety. Koukám na to a říkám si, co se to děje,“ poskytnul Blesku svůj pohled na krizi Stanislav, který patří k té věkové skupině, která je nyní nejohroženější nejen po stránce tělesné, ale i psychické.
„Koronakrize změnila hodně u těch, kteří byli osamělí i dřív. Ten pocit se u nich prohloubil a často je k tomu trápí i nejistota, co bude dál,“ doplňuje Hacová. „Na druhou stranu se ale něco zlepšilo, lidé začali více pomáhat a vznikla řada nových iniciativ. Ale ti nejosamělejší k nim často nedosáhnou, případně v sobě mají zábrany se ozvat,“ míní psycholožka s tím, že pro ně stáří může být i časem, kdy se chtějí zamýšlet nad svým životním příběhem.
Podobně mluví i Stanislav, který se alespoň společnosti nestraní. „Mně se teď celý život přemítá jako film. Vzpomínám na to, jak jsem se vyučil kovářem a náhodou mi někdo řekl, aby šel zpívat. Vzpomínám na svých 50 let působení v Národním divadle...,“ svěřil se.
Podle Stanislava je kontakt se společností velmi důležitý. Sám už ztratil rodiče, bratra i manželku a v dnešní době, kdy se jeden člověk obává kvůli nákaze druhého, je důležité udržovat alespoň nějaký kontakt s vrstevníky. A jak konstatoval Stanislav, je to i v člověku samotném. „Když se kouknu ven, říkám si, to bude dneska zase za divný den, ale pořád si může člověk říct, dneska si něco hezkého vymyslím, budu poslouchat rádio a svět se najednou zlepší,“ radí tvář kampaně Života90.
Podle psycholožky Hacové může pak pomoci i přátelský hovor nebo dopis. „Důležité je jim nabídnout pomoc, klidně opakovaně. Nabídka může být konkrétní, třeba že budete volat pravidelně každý den po práci, klidně i jen krátce. V tu chvíli může být pro staršího člověka jednodušší nabídku přijmout,“ nastiňuje možnosti pomoci seniorům odbornice.
Kampaní se snaží spolek získat finance na provoz a podporu služeb, které byly kvůli koronavirové pandemii značně posíleny a které dokáží pomoci i 10 tisícům seniorů. „Služba tísňové péče je po své technologické obnově schopná obsloužit až 10 tisíc klientů a klientek, pro každého ale musíme nakoupit nová zařízení, přičemž jedno takové nás vyjde na 7 500 korun. Poměrně nákladný je i provoz linky důvěry Senior telefon. Ta je pro volající bezplatná, to ale znamená, že hovory musíme hradit my, přičemž průměrná hodnota každého z nich je 650 korun,“ vysvětluje ředitel organizace Život90 Jan Lorman.
Virtuální objetí totiž poskytuje Život90 svým klientům celoročně a nechce bojovat o přežití.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.