Češi v Chorvatsku: Cesta s úskalími, volná pláž po koronakrizi, řízek i mušle a žádné roušky

Polojasno, 24 °C a moře teplé - či pro někoho spíše studené - s cca 21 °C. Takové podmínky nás přivítaly v přímořském letovisku Rovinj v Chorvatsku, které ožívá po první vlně pandemie koronaviru. Na davy turistů nenarazíte. Alespoň prozatím.

Otevřeno již mají i některé restaurace, jejich nabídka je standardní - mušle, salát z chobotnice, plieskavice, ale třeba i velký kuřecí řízek s hranolkami. Ceny? Přijatelné. Salát z mořských plodů v přepočtu za cca. 90 korun, rodinná večeře za necelých pět stovek. A porce zmrzliny za 35 korun. 

Využili jsme uvolnění v cestování a s dětmi vyrazili k moři. Roušky, které se od pondělí nemusí na veřejnosti nosit ani v Česku (ale do MHD s nimi v Praze musíte a stejně tak do obchodu), jsme odložili. Vlastně jsme tu na ně úplně zapomněli, nikdo je tu nenosí. Samotná cesta do Chorvatska, na kterou se každý rok vydávají tisíce Čechů, nebyla zcela bez potíží.

Cesta z města k moři? Raději na noc

V neděli krátce před desátou zaklapl kufr typického českého auta. Naložený až po střechu. Není se čemu divit. Posádku tvoří dva dospělí a dvě děti. Jídlo, pití, oblečení, polštáře, deky, lehátka k moři. Dovolená začíná, děti se loučí s rodiči. Ti totiž zůstávají doma. Na tvářích je vidět něco málo slz. Je z nich cítit dětská láska, touha po dobrodružství a prázdninách a na druhé straně také dospělácký smutek po plném domě a zároveň touhu po zdravém odpočinku. Je čas nasedat, teď tu na týden velí strejda.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Vybrat k cestě nedělní večer se ukázalo jako rozumný nápad. Silnice směrem na Prahu ze Středočeského kraje už byly téměř prázdné a bezproblémově průjezdné. Někde na úrovni pražského Chodova už se ovšem nedalo mluvit o moc dobré sjízdnosti. V té době nám začal dělat společníka na cestě déšť. A ukázalo se, že má zřejmě stejný směr jako naše posádka. Už chápu, proč jsou vzadu v kufru boty do vody a pláštěnky.

D1 pro trpělivé

Snad se cesta po nejvytíženější dálnici v Česku skutečně jednou stane potěšením. D1 ale zatím kazí Česku pověst. Při srovnání s rakouským povrchem hned za hranicemi je naše silniční tepna zatím opravdu spíš pro silné žaludky a trpělivé povahy.

I když skákání a drncání po nerovném asfaltu začíná být mnohdy už minulostí, i děti na zadní sedačce si všimly, že je jízda po dálnici spíš za trest. Jedno dopravní omezení za druhým. Pravda, povrch už dostává zaslouženou tvář. Dělníci dokonce pracovali na D1 i v neděli večer. Byli jsme tak v šoku, že jsme si nestihli všimnou ani na kolikátém kilometru to bylo, abychom to mohli zaznamenat.

Plynulost cesty kazil zpočátku jen občasný déšť, který se v průběhu cesty změnil spíš ve vytrvalý. V kombinaci s občasnými zúženími kvůli rekonstrukci dálnice to znamenalo dát nohu z plynu a čekat, kdy omezení alespoň na chvilku opět skončí.

V opravovaných úsecích, jako například od 119. km, se může jezdit max. rychlostí 80 km v hodině. Jenže například tento úsek je dlouhý 15 kilometrů. Patnáct kilometrů otázek ze zadních sedadel, jestli nemůžeme zrychlit, co tu dělají, když tu nikdo není a jestli už tam budeme. Došlo ale i na vtipy, první telefon od švagrové, zda je vše v pořádku a také první dětskou hádku. O ničem, samozřejmě.

Ještě že je alespoň to zúžení ve dvou pruzích. Řada řidičů totiž nedbá značek. Na kluzkém povrchu si to šinou i přes upozornění na osmdesátku často mnohem rychleji.

Tankování na dálnici raději ne

Tankovat na dálnice se nevyplácí. Alespoň nám ne. Ve středních Čechách jsem natankoval odpoledne Natural 95 za 24,50. Při jízdě směrem k hranicím jsem byl proto překvapený, že cena může až takto povyskočit. Cena benzinu povyskočila až o šest korun. Je to vůbec možné?

Konečně jsme projeli Brno. Ze zadních sedaček se ozvalo opět několik vtipů. Chudáci, Brňané, jestli jim při každém vtipu zvoní v uších. V autě jsme vedli diskusi po jaké silnici to vlastně jedeme. „A není to jedno?“ zaznělo. „Vlastně asi je.“

Kousek za Brnem míjíme odpočívadlo pro kamiony. Narvané k prasknutí. Řidiči kvůli povinným přestávkám a noční pauze zaparkovali i u samého příjezdu k odpočívárně. Část posledního kamionu zasahovala drobně do dálnice. Snad do něj někdo nenarazil.

Dovolenou v Egyptě si ještě rozmyslete. Za den tu přibylo 1667 nakažených a 62 mrtvých

Od 13. kilometru nás dohnal opět déšť. Za tři kilometry jsme byli opět v dalším zúžení. Tentokrát „jen“ zhruba sedm kilometrů. Další „překvapení“ pak čeká na řidiče mířící směrem na Vídeň, tedy k rakouským hranicím na klíčovém mostě přes vodní nádrž Nové Mlýny. V březnu tu totiž začala devítiměsíční uzavírka, při které postaví dělníci přes přehradu nový most.

Objížďka tak vede pro řidiče jedoucí v našem směru, tedy směr Vídeň přes Novou Ves, Drnholec, Dobré Pole a Březí. V Drnholci vás navíc mohou zdržet provizorní semafory.

Po cestě tak projíždíte kolem cihelny nebo také rodinných domů těsně u silnice a je vám místních líto. Po původní silnici totiž denně projíždí 12 tisíc aut. Obce, které protíná objížďka, proto nesou tuhle novinku, která potrvá devět měsíců, dost nelibě.

Koronavirová omezení padla: Reportér Blesk Zpráv se vydal z Česka přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. (15.6.2020) | Foto Blesk - Jakub Venilich

Známky nejsou všude

Jsme v Mikulově. O víkendu město plné turistů. Poté, co byly hranice nějakou dobu zavřené, by člověk řekl, že místní podniky budou zásobené. Jak překvapivé proto pro nás bylo, když jsme přijeli na benzinovou pumpu, která je navíc avizovaná jako poslední v ČR, což nebyla pravda, a tam nám trochu žoviální prodavač řekl, že dálniční známky do Rakouska tedy skutečně nemají. „Je po víkendu, tak to vykoupili,“ řekl za plexisklem. „Ještě něco?“ procedil dál přes modrou roušku.

„Ano, máte tu toaletu?“ zeptal jsem se. Vzal klíč, se žlutou tkaničkou, ladila mu k triku, podal mi ho a pokynul hlavou, aby naznačil směr. Synovec s neteří nakonec zjistili, že záchod je společný.

Premium

Toskánsko, Benátky i Amazonie v Česku: 10 fascinujících míst, která nám nahradí cizinu!

„Jo, na tu známku zkuste ještě eventuálně tamhle pumpu naproti,“ ukázal na konkurenci. Světe div se, ani tam po zákazu cestování známky neměli. Zato benzin měly obě pumpy stále dražší, než za kolik jsme tankovali před naší výpravou.

Poslední pokus zachránit se od případné pokuty po překročení hranic, zkoušíme, teď už opravdu na poslední české pumpě na konci Mikulova. Máme štěstí, po rakouských dálnicích můžeme jezdit celých deset dní, v přepočtu za 263 korun.

Koronavirová omezení padla: Reportér Blesk Zpráv se vydal z Česka přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. (15.6.2020) | Foto Blesk - Jakub Venilich

„Děti, víte, co to tam bliká?“ Zkoušeli jsme malé výletníky, zda tuší, co to bliká ve tmě za prvním kulaťákem na rakouské straně. „No jasně, že jo. To je jasný, to jsou ty… no ty, elektrárny,“ překvapil nás čerstvě desetiletý synovec. „Větrný. Ty jo, jak to víš?“ doplnila ho jeho o tři roky starší sestra.  

V tu chvíli ani nepoznáte, že jedete po dálnici. Téměř hladký povrch bez naklepávání všeho, co vezete v autě, vám dá rychle zapomenout na jednu uzavírku za druhou i déšť, který nás vyprovodil k první pokoronavirové cestě za české hranice. 

Deštivá cesta

Bez kapek na kapotě auta jsme ale ani v Rakousku dlouho nevydrželi. Maximálně deset minut.  

Rakouské dálnice jsou od těch našich hodně jiné. Liší se například i tím, že je nelemují stovky, možná tisíce billboardů, které už jsou od roku 2017 u nás také zakázané, ale například jsou kolem silnic téměř nedostatkovými podniky benzinové pumpy. Tu první potkáte až ve Vídni. Na další v našem směru jsme čekali hodně dlouhou dobu. Ale vydrželi jsme.

Jsme na hranicích se Slovinskem. Stále prší. Vlastně lije. Na parkovišti s ostatními, kteří jedou patrně stejný směrem, jsme strávili zhruba dvě a půl hodiny spánku. Napili se, drobně najedli a pokračovali. Děti tedy především ve spánku. My vepředu v jízdě.

Hraniční přechod Rakousko–Slovinsko byl plně plynulý. Nepočítáme-li pána, který nám najednou před policejním stanem přeběhl před autem. 

Ani tady ale nebylo možné sehnat dálniční známku do Slovinska.  Přímo na hranicích byl obchod po šesté hodině ráno ještě zavřený. Zachránila nás tak nedaleká pumpa. Naštěstí nás do té doby nikdo nekontroloval. Známka stojí ve Slovinsku 15 eur a jezdit na ni můžete sedm dní.

Pozor na pokuty

Při průjezdu každou zemí je dobré si alespoň základně pročíst pravidla, která platí na silnicích. Vyhnout se tak člověk může mnohdy už tučným pokutám. Za překročení rychlosti můžete dostat například v Rakousku pokutu od 20 do 2180 eur. Kdo není připoutaný, může vyfasovat pokutu 35 eur a v případě, že není připoutané dítě, hrozí pokuta dvojnásobná. V Rakousku pak nesmíte ani natáčet auta, která jedou před vámi, stejně tak ani jiné dění. To vše pod pokutou až 10 000 eur. Maximální povolená rychlost na dálnici je v Rakousku 130 km za hodinu.

Jak v Rakousku, tak i ve Slovinsku je nutné, aby všichni pasažéři měli v autě pro případ nutnosti náhlého opuštění vozu reflexní vesty. Za překročení maximální možné rychlosti, v obci 50, mimo obec 90 nebo na dálnici 130 kilometrů v hodině, hrozí pokuta až 40 až 1200 eur a je možné odebrat také řidičský průkaz.  

Přehledně: Nové tresty pro řidiče. Za mobil 4 body dolů a vyšší pokuty pirátům?

V Chorvatsku mají pravidla pro ostřílené řidiče i pro ty, kteří se s autem teprve snaží najít „společnou řeč“. Mimo obec se může v Chorvatsku jezdit rychlostí 90 km/h. Ovšem pro řidiče do 24 let nebo s praxí do dvou let, pro autobusy, obytná auta a auta s přívěsem platí rychlost 80 km/h. Za překročení rychlosti hrozí pokuta 300 až 15 tisíc chorvatských kun.

I v Chorvatsku platí bodový systém. Povinnost navíc číhá i u pokladen. Na pumpě, v potravinách i cukrárně nebo restauraci platí povinnosti vzít si po zaplacení účtenku a ponechat si ji minimálně do doby, než opustíte provozovnu. 

S Blesk Zprávami v Chorvatsku: Prázdné pláže u Rovinje po uvolnění během pandemie koronaviru (15.6.2020) | Foto Blesk - Jakub Veinlich