Zhroutila se v slzách. Reportérka CNN popsala zoufalou snahu dostat se z Turecka za rodinou
V době pandemie koronaviru zůstala v Turecku odříznutá od rodiny. Korespondentka stanice CNN Jomana Karadshehová působící v tureckém Istanbulu poslala manžela Matta Scotta a syna Alexe (4) krátce před uzavřením hranic domů do Velké Británie, sama ale možnost k odjezdu promeškala. Karadshehová vylíčila svou strastiplnou cestu domů, kterou si vyjednávala přes pro ni neznámé aerolinky. Jindy přímý let Istanbul-Londýn absolvovala přes běloruský Minsk.
„Na začátku krize manžel přišel s tím, že by bylo logické, aby se s malým vrátili domů. Koronavirus se pomalu začal objevovat v Evropě a muž se chtěl vrátit k rodičům a jako bývalý zdravotník a vojenský záchranář se rozhodl zapojit mezi dobrovolníky. Nasedli do jednoho z posledních letadel, které v březnu bez problémů opustilo Turecko,“ začala Karadshehová svůj příběh.
Loučením se synem proběhlo v klidu
„Alex je na cestování zvyklý, naše loučení nebylo nijak srdceryvné. Já se utěšovala tím, že přece kdykoliv budu moct odletět domů. Nepanikařila jsem, ani když jsem tu zůstala sama. Říkala jsem, že Turecko přece nemůže uzavřít letiště a zrušit všechny lety,“ uvedla reportérka. Na konci března ale turecký prezident Recep Erdogan vystoupil s neočekávanou zprávou: Turecko do odvolání veškeré lety ruší.
„V tuhle chvíli se dostavila panika, hlavou mi běžely všechny co kdyby scénáře. Zvláště pak jsem řešila otázku: Co když se nedostanu za rodinou?“ Karadshehová doplnila, že následujících několik týdnů strávila v domácí karanténě, během které pátrala na twitteru, jak by se mohla dostat do Británie. Pomoc našla na stránkách britských a amerických ambasád, kde se dočetla o komerčních letech, které ještě odlétají z Istanbulu.
První let přes Katar novinářce zrušili
„Společnost Qatar Airways rozběhla kampaň #VezmemeVásDomů, cena letenky značně stoupla, ale neváhala jsem a koupila jsem si let do Londýna přes katarskou metropoli Dauhá. Myšlenka, že sama v době pandemie bude vysedávat na letištích a přestupovat z jednoho letu na druhý, byla dost strašidelná,“ připustila Karadshehová. Vypověděla, že do svého palubního zavazadla si přibalila několik roušek, dezinfekci na ruce, rukavice a vlhčené ubrousky.
„V noci před odletem jsem se budila, byla jsem nervózní a měřila jsem si teplotu. Věděla jsem, že ji na letišti budou kontrolovat. Ráno když jsem se probudila, mi přišla zpráva, že můj let bude opožděn. Zpoždění se neustále zvětšovalo, až mi oznámili, že let je zrušen. Víte, byla jsem připravená na to, že cesta bude náročná, na různé restrikce, ale nečekala jsem, že ho zruší. Jediné, co jsem chtěla, bylo vidět rodinu. Emoce mě úplně přemohly a toho rána jsem se v slzách zhroutila na zem,“ svěřila se reportérka.
„Aerolinky mi napsaly, že let přeložily. Manžel Matt mě po telefonu utěšoval, že pět dní není dlouhá doba a že pak v klidu odletím. Omyl. Qatar Airways den na to zrušily všechny lety z Istanbulu, byla jsem na dně, nemohla jsem ani přemýšlet. Naštěstí moji kolegové z Istanbulu a Abú Dhabí mi našli spoj s běloruskými aerolinkami. Upřímně musím říct, že o Belavia Airline jsem nikdy neslyšela,“ zmínila Karadshehová. Kontaktovala známé z Moskvy, kteří ji ujistili, že společnost existuje a stále létá.
Jindy 4hodinový let zabral víc než den
„Trasu Istanbul-Londýn létám pravidelně, zabere něco mezi 3,5 až 4 hodinami, můj let přes Minsk měl trvat 28 hodin, z toho 22 hodin jsem měla čekat na minském letišti. S napětím jsem čekala, co bude. Ještě na palubě jsem se bála, že neodletíme. Let připomínal dobu před pandemií, jen pár pasažérů mělo roušku, všichni si ale drhli ruce dezinfekcí, posádka byla v naprostém klidu, letušky neměly roušky ani rukavice a rozhodně se nesnažily o to, aby cestující dodržovali nějaké rozestupy,“ popsala.
„Laxní přístup měli i zaměstnanci letiště, neproběhl žádný screening. Nicméně pro lidi přijíždějící do Běloruska platí povinná dvoutýdenní karanténa, musela jsem proto zůstat na letišti. Jako novinářka mám tendenci vydat se na průzkum, 22 hodin sedět v letištní hale prostě nevydržím. Jenže tentokrát jsem měla náladu schovat se do nejbližšího koutu. Tak jsem si pronajala spací box. Jen si to představte, dřevěná budka uprostřed letiště s postelí a zásuvkou, to bylo všechno, co jsem potřebovala,“ uvedla Karadshehová.
„Trosečnice“ v Minsku
„Přátelé se mi smáli, že jsem jako Tom Hanks ve filmu Terminál a co vám budu povídat, bylo to dlouhých 22 hodin. Bála jsem se o svoje blízké a také toho, že mi zruší let do Londýna. Alexovi jsme ani neřekli, že letím domů. Brečela jsem úlevou, když nám otevřeli gate. Let byl poloprázdný, když jsme dosedli na Gatwicku, na jindy rušném letišti, byl úplně vylidněný,“ zmínila Karadshehová a popsala, že je na letišti vítali ozbrojení policisté.
Uvítání bez polibků
„Obchody byly zavřené, nejezdily eskalátory ani výtahy, nefungovaly ani bankomaty, bylo to jak výjev z postapokalyptického filmu. Konečně jsem ale byla doma, před terminálem na mě čekal manžel, tentokrát nedošlo na objetí, ani na polibky. Ani jsem se ho nedotkla, přes 30 hodin jsem strávila na veřejných místech a letadlech, potřebovala jsem sprchu,“ vypověděla.
Karadshehová svůj příběh uzavřela tím, že se neskonale těšila na svého malého synka, kterého několik týdnů neviděla.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.