Pondělí 6. prosince 2021
Svátek slaví Mikuláš, zítra Ambrož / Benjamín
Oblačno, sněžení 1°C

Mária (50) pečuje o bezdomovce: Sama kvůli depresím ztratila domov. „Tahle krize mi dala druhou šanci,“ říká

Autor: diz - 
15. dubna 2020
06:22

Už čtvrtým rokem žije v Praze, aniž by měla střechu nad hlavou. Vejít pod ní směla paradoxně až v době koronavirové krize, kdy Márii Ledvinkové (50) spolu s jinými osobami bez přístřeší nabídl pomocné rámě pražský magistrát. Díky základnímu zdravotnickému vzdělání se teď stará o desítky lidí, a nastalou krizi považuje do určité míry za druhou šanci. „Nejsme na odpis,“ říká.

O více než pět desítek bezdomovců, nejčastěji s chronickými zdravotními problémy, se Mária stará ve vršovickém tříhvězdičkovém hostelu Czech Inn, který jim pronajal pražský magistrát. Díky absolvovanému sanitářskému kurzu je pro ně něčím jako zdravotní sestřičkou i pečovatelkou. „Starám se o praní, pomáhám ošetřovat nejrůznější poranění a pomáhám také se základními potřebami,“ vysvětluje.

Mezi svými

Sama moc dobře ví, jaký je život na ulici. Skončila na ní před čtyřmi lety. „Spadla jsem do depresí a to mě dostalo na ulici. A i když se z ní snažím dostat, moc se mi to nedaří,“ připouští.

Kromě zdravotní péče se Mária stará také o přípravu jídel či o praní. V hostelu přebývá přes 50 hostů a v rámci péče o ně se Mária téměř nezastaví. Sama říká, že se potřebuje něčím stále zaměstnávat. Kromě zdravotní péče se Mária stará také o přípravu jídel či o praní. V hostelu přebývá přes 50 hostů a v rámci péče o ně se Mária téměř nezastaví. Sama říká, že se potřebuje něčím stále zaměstnávat. | Bohdana Holá, František Pudil

Vůči ostatním v nouzi není a nebyla netečná. „Při povodních v roce 2002, kdy jsem ještě měla kde bydlet, jsem se hlásila jako dobrovolnice,“ uvádí. Pomáhala nejčastěji s úklidem a vyrovnat se s následky, které velká voda přinesla. Dle svých slov si přála pomáhat odmalička, ale ani v nejdivočejších snech by jí tehdy nenapadlo, jak moc jednou bude platná.

Dnes je její role o moc zodpovědnější. Na její péči je v současné chvíli v podstatě závislých 53 osob bez domova. Nejstarší z nich ještě pamatují prezidenta Masaryka, jiní se mohli vyspat v měkké posteli s přikrývkou po více než desetiletích strávených na ulici!

Mnozí trpí chronickými zdravotními problémy, od těch méně závažných, jako jsou deprese, omrzliny nebo kožní plísně, až po ty vleklejší a vážnější, jako je stařecká demence. Oproti předsudkům mnohých však nezaznamenala ani jeden případ výskytu blech nebo vší. A zrovna tak koronaviru.

„Druhá šance?”

Je to z toho důvodu, že v hostelu všichni dbají na hygienu. „Třikrát denně měříme teplotu, a i návštěvy se musí důkladně omýt dezinfekčním mýdlem,“ vysvětluje. V případě zvýšené teploty se okamžitě zařizují testy. K objektu, který nyní lidé bez domova za podpory hlavního města a sociálních pracovníků Maltézské pomoci obývají, se podle ní všichni chovají s respektem a s vděkem.

„Snažíme se ho udržovat, protože si hodně vážíme toho, co pro nás magistrát udělal,“ vysvětluje Mária s tím, že vůbec není směrodatný předsudek, že by kvůli bezdomovcům mohla nastat nějaká devastace a znehodnocení objektu. Je to úplně naopak. Mnozí vytírají podlahy, další otírají a dezinfikují kliky od dveří, jiní opravují drobné závady, další pomáhají dle svých možností a schopností, které jsou však často limitované jejich zdravotním stavem. „Něco dělat se ale snaží úplně všichni. I kdyby jen pomáhat s přípravou jídla nebo s převlékáním postele,“ dodává Mária.

„Mnozí z nás to vnímají do jisté míry jako druhou šanci, pokud dostaneme možnost ukázat, že můžeme být užiteční,“ říká k tomu Mária. „Lidé nás často odsuzují a mají vůči nám předsudky. Málokdo ale ví, proč kdo na ulici skončil. Natož jaké to je. Kdo to neprožil, ten to nemůže pochopit. Pro takové lidi mám rčení: Až jednou obuješ mé boty a prožiješ můj život, teprve pak mě suď.“

Jídlo a oblečení

I když by se na jednu stranu mohlo zdát, že si lidé bez domova díky současné situaci polepšili, život pro ně stále není žádné peříčko. Nesmí se zapomínat, že kromě toho, co mají zrovna na sobě, nemají vlastně nic. Jakoukoliv pomoc zvenčí by proto uvítali s upřímným díkem.

Mária žila několik let na ulici. Teď se v hostelu ve Vršovicích stará o desítky bezdomovců. Koordinátorka Maltézské pomoci Barbora Deutschová (na fotografii vlevo) by ji i do budoucna ráda viděla jako pečovatelku. Mária žila několik let na ulici. Teď se v hostelu ve Vršovicích stará o desítky bezdomovců. Koordinátorka Maltézské pomoci Barbora Deutschová (na fotografii vlevo) by ji i do budoucna ráda viděla jako pečovatelku. | Bohdana Holá, František Pudil

„Největší poptávka je po ovoci, po vitamínech,“ přemýšlí Mária. „Nejvíce určitě prospějí mandarinky nebo pomeranče. Určitě ne jablka, protože mnozí nemají zuby a neukousali by je. Samozřejmě i za každý kus oblečení budou nesmírně rádi, třeba obnošené boty, pro které už lidé doma nemají použití, nebo spodní prádlo, ponožky,“ vypočítává. A v neposlední řadě také pomůcky na holení.

250 míst pro potřebné

Check Inn Prague není jediným hostelem či hotelem, který magistrát pro bezdomovce pronajal. „V rámci opatření v boji proti koronaviru se snažíme zajistit humanitární ubytování pro lidi bez domova. Ti jsou totiž jednou z nejohroženějších skupin obyvatel: často mají zdravotní problémy, jsou málo informovaní, přebývají ve skupinách, nemohou se izolovat doma jako my ostatní a proto se pohybují na veřejných místech,“ vysvětlil pro Blesk.cz radní hl. města pro oblast bydlení Adam Zábranský (Piráti).

Bydlením se na pražském magistrátu zabývá radní Adam Zábranský (Piráti). Bydlením se na pražském magistrátu zabývá radní Adam Zábranský (Piráti). | Blesk:Czech News Center, a.s./Martin Sekanina

Zejména jeho přičiněním Praha pronajala pět hotelů a hostelů, které by za současných okolností jinak zely prázdnotou a byly nevyužité. O osoby bez domova se tam včetně magistrátních pracovníků starají například Armáda spásy, Naděje, Jako doma či zmíněná Maltézská pomoc.

„Snažíme se co nejméně zatížit městský rozpočet, takže jsme si stanovili hranici 200 Kč za ubytování člověka na jednu noc a v dalších měsících si ubytovaní svůj pobyt budou z velké části hradit ze sociálních dávek,“ vysvětluje dále radní, který v rámci tohoto opatření vychází z inspiraci v Londýně. Jak to funguje v Praze, se do Vršovic přišel na vlastní oči přesvědčit.

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Další videa