Díval jsem se do očí vrahovi Báry: Proč tu BESTII stát chrání?

Boletice u Děčína, vězení pro dětské recidivisty, pár měsíců po vraždě v Kmetiněvsi. Byla to náhoda, při natáčení v tomhle omřížovaném "děcáku" mi tehdejší ředitel dovolil prohodit pár slov s "jedním klukem, co toho má taky dost za sebou". Když vyslovil jméno Robin, vytřeštil jsem oči. "To je TEN Robin, co...?" Ani jsem to nedořekl a vychovatel už vedl kluka v modré košili, který klopil hlavu k zemi a ticho rušilo jen šoupání jeho dlouhých nohavic o podlahu. 

"Robine, můžu se tě ptát i na to, co se stalo v Kmetiněvsi?" Nevěděl jsem, jestli mě ředitel nevyhodí, jestli se Robin nezhroutí a neuteče. Nezhroutil a neutekl. "Jo, klidně," řekl a nehnul ani brvou. "Je mi to líto, co jsem udělal," odpovídal až podezřele naučeně, do očí se mi podíval všeho všudy asi dvakrát a nervózně se kousal do popraskaných rtů. Jako kdyby jen rozbil okno...

Chlad a kalkul

Jinak z něj ale nešly žádné emoce, žádný pocit viny, nic. Chlad, chlad, chlad. Slova, která říkal byla jako od dospělého chlapa, který dobře v hlavě kalkuluje nad tím, co "je v tu chvíli správné říkat." On také v té době tělesně dospělý chlap byl, přetlak testosteronu prý vygradoval jeho agresivitu.

Vrah Robin je volný a chce začít nový život | Reprofoto TV Nova

Změnil jen slupku, jádro zla zůstalo

Vrah Robin P. dnes používá jméno Robert P., to je ale asi jediné, co se v jeho osobnosti změnilo. Podle slov lidí z jeho okolí nenapravitelná bestie. Bez citu. Bez ematie. "Popsal mi, jak tu holku zavraždil, ale prý s ní nesouložil. Jen jí tam prý sáhnul rukou. Ale už tohle zní odporně,“ řekla v rozhovoru pro Blesk jeho expřítelkyně.

Popisuje ho jako kluka, co má charisma a lidi si ho rychle oblíbí. O to rychleji si ale dokáže on znelíbit je a pak je výbušný, agresivní a mstivý. „Pořád se někde pere. A nemusí mít ani velký důvod. Nemá problém vyprovokovat bitku v tramvaji pro nic.“

Povím ti, jak jsem zabíjel...

Ani dětské vězení, ani chemický útlum jeho přemíry mužských hormonů nepomohl. Už to tak vypadá. Dnes je Robert P. známá postavička na sídlišti Prosek, údajně distribuuje drogy (jak tvrdí jeho okolí) a o tom, jak vraždil nevinnou školačku Báru čas od času někomu povypráví - jakoby to byla běžná novoroční činnost. 

Robin si našel přítelkyni. Lidé z Kmetiněvsi tvrdí, že jí byl ukázat místo vraždy. | archiv Blesku

Tváře bestií by měly viset na všech sloupech

Když jsem teď po letech četl články kolegy Tomáše Koníčka, který Robina/Roberta P. vypátral a mluvil s lidmi z jeho okolí, udivily mě následující věci. Jak je možné, že člověk z masa a kostí, se všemi nervovými součástmi v těle i mozku, alespoň trochu nezpytuje svědomí? Jak je možné, že z té hrůzy dělá "téma pro partu"?  

Komu tady pomáhá zákon? Zlo má náskok...

Děsí mě to, že taková bezcitná bestie chodí mezi námi a až na pár policistů, státních zástupců a soudců, nikdo nesmí znát jeho tvář! Protože zabíjel jako mladistvý, zákon chrání jeho totožnost a má čistý trestní rejstřík. Podle odborníků není vyloučené, že při vynechávání dobrovolné léčby to může udělat znovu. 

V takových případech by zákony měly být ohebné ve prostěch společnosti a tváře grázlů  by měly dovolovat ukázat všem! Když nevíme, jestli nás zítra nesrazí auto, tak bychom alespoň měli mít právo znát, že si v hospodě vedle nás sedl vrah, jehož krev je chladnější než to pivo, kterým se možná právě posilňuje na další sviňárnu.