Vzkaz starosty z Kmetiněvsi vrahovi Barunky (†13): Ukaž se tu a čeká tě lynč!

Jak na to vzpomínáte?

„Prožívám to intenzivně a v každém tady z vesnice to zanechalo stopu. Vždy se to oživí na Nový rok. Byla to má sousedka, kterou jsem znal od malička, a velmi dobře se s rodiči znám. Kdykoliv se podívám přes plot, tak o tom vím. Nejtragičtější na tom je, že to udělal malej kluk. S každým to tu zahýbalo.“

Co si pamatujete z toho večera?

„Někdo přišel do hospody, že se ztratila, a tak ji chlapi vyrazili hledat. Našla se krev, rozbitý telefon, pak stopy a nakonec tělo.“

Co jste tehdy dělal vy?

„Přijela vnoučata a já byl doma. Nejhorší je, že pokaždé na Nový rok chodím tou dobou stejnou cestou na procházku s manželkou. Jenže tehdy jsme mimořádně nešli a já si říkal, že bych tomu snad mohl zabránit.“

Co si pamatujete z pátrání po vrahovi?

„Bezmoc. Každý tu podezříval každého. Věděli jsme, že vrah musí být místní. Už jsme nevěděli kudy kam, tak chlapi v hospodě navrhli, že odevzdáme DNA.“

Když se odevzdávaly vzorky DNA, jak reagoval?

„Přišli do školy a musel. Ale byl v klidu. Navíc, tady si nikdo nedovolil zaprotestovat. Já spíš nechápu, jak mohl devět měsíců chodit do školy a nikdo to na něm nepoznal. S každým přece tohle musí zahýbat.“

Vzpomenete si na moment, kdy si pro něj přišla kriminálka?

„Bylo to neuvěřitelné. Ještě šel vyvenčit psa. Ale klid, který z něj vyzařoval, byl pryč. Asi si dlouho neuvědomoval, co provedl.“

Jak on se vlastně k tomu stavěl?

„Celou dobu ten hajzl chodil a říkal, že kdyby věděl, kdo to udělal, tak ho zabije.“

Jaký on byl?

„Byl velmi problémové dítě. Dalo se čekat, že něco provede.“

Jak to myslíte?

„Každý znal jeho mámu, listonošku. Lidé tu říkali, že si ho vyšlapala u Chomutova. Navíc byla alkoholička. Nemůžu pochopit, že když jí domů přišlo dítě s oblečením od krve, že se nezajímala, co se stalo, a pomalu mu to pomohla spálit. Už je ale po smrti. Byla nemocná a alkohol tomu možná pomohl.“

Víte, kde je?

„Prý bydlí někde v Praze na Proseku. Říká se, že jezdí do Hospozína za prarodičema. Nezavrhli ho.“

Jak na něj reagují lidé z Kmetiněvsi?

„Občas tu někdo řekne, že ho viděl. Třeba v autobuse. Jezdí raději za tmy, protože má oprávněnou obavu se neukazovat. Kdyby se totiž oficiálně prošel tady v Kmetiněvsi během dne, čekal by ho lynč. Lidé s ním mají nevyřízené účty. Takový bestiální případ se tu před tím nikdy nestal.“

Prý tu byl i s přítelkyní a ukázal jí místo vraždy…

„Já je tedy neviděl, ale když to potvrdí třeba deset lidí, tak to tak asi bude.“

Jak se k tomu staví jeho prarodiče?

„Oni za to nemůžou. Ale trochu tu chybí jistá spoluúčast. Oni nikdy nepřišli aby řekli, že se za kluka omlouvají a je jim to líto. Postavili se za něj, že je prý nemocný.“

Doktoři mu odhalili tzv. nekrofilní sadismus…

„…chápu, že je nemocný. Ale nechápu, že když jsme v Česku schopný nahánět lidi s tuberou, že nejde zavřít jeho. V životě by neměl opustit brány ústavu. Je to odjištěný granát položený mezi lidi.“

Slyšel jste o jeho trestné činnosti?

„Mluví se o zlodějně a drobné kriminalitě. Je vhozený do společnosti s cejchem a nikdy se ho nezbaví. Vrah zůstane vrahem.“

Jaký k němu máte vztah vy osobně?

„Je to pro mě sprostej vrah. Kdyby třeba zabil jednou ranou… Ale on to udělal brutálně!“

Prý má čistý trestní rejstřík. Co tomu říkáte?

„Je to závažná chyba a zákon je špatný. Proto jsem stvořil tzv. Kmetiněvskou výzvu. Tedy petici, která žádá změny. Podepsalo ji 564 tisíc lidí."

A změnilo se tím něco?

„Jen byla novela, která říká, že soud může, ovšem nemusí, ústavní léčbu prodloužit. To nic neřeší. Původní myšlenkou je snížit spodní hranici trestní zodpovědnosti ve zvlášť brutálních vraždách třeba i na 12 let. Takové dítě totiž moc dobře ví, co je smrt a že je to nevratné. Prostě se mi nelíbí, že vrah si odbude krátkou léčbu a pak je čistý.“

Bojujete za to i nyní?

„Kmetiněvská výzva trvá. Předkládám ji stále. Není možné, aby politici opovrhovali 600 tisíci podpisy. Na příběhu Robina se už nic nezmění, ale chci, aby to platilo do budoucna.“

Myslíte, že se nakonec zákon změní?

„Je svinstvo, že se s tím nic neděje. Od vraždy uplynulo 10 let. To je dostatečná doba, aby s tím někdo něco udělal. Zákon nahrává tomu, že kdejaký spratek může někoho zabít a v osmnácti je volný. Nějakou polepšovnu nepovažuji za potrestání. Příběh Báry je memento.“